Kids

Larry Clark nám nabízí výborný pohled na New York poloviny 90tých let. Autentické, reálné prostředí tohoto nikdy nespícího města. Mládež, bezvýhradně chycená skateboardingem a zdánlivě bezstarostným, teenagerským životem, plným všeho špatného, což si myslím, že v NY v těchto letech, byly naprosto běžné radovánky oněch "dětí", kteří rozhodně nemyslí jako děti. Stačí se podívat na ten reálný, všudypřítomný ruch a plné ulice. Jejich tu hodně, přesto každý sám. Chloë Sevigny zde asi jediná předvádí nějaký herecký výkon a sedne jí to skvěle, to se musí nechat. V 90tých letech jsem děj, dá se říci, částečně odmítal a byl unášen silným nádechem SK8 culture, ve státech již v této době těžce zakořeněné. Nemyslím si, že by chtěl Clark nějak více záměrně "šokovat" a jestli ano, tak snad nešťastným osudem (nejen) třech mladých, krásných dívek. Po dějové stránce se film celkem slušně vyvíjí. Bezvýchodnost situace stále narůstá a nakonec dospěje k jasnému konci "jesus christ, what the fuck happend?". Jen pár osudů z mnoha, vždyť jich je tam opravdu hodně. Obrovský plus za originální hudbu k filmu, a také za perfektní sbírku oldschool hip hop songů. Film, který vidět v patnácti bylo opravdu velmi "inspirující". Záleží jen, čím se člověk nechal inspirovat. Dnes si to dávám v originále, což mé hodnocení drží ještě pevněji. (03.10.2011)

Film, který se těžko popisuje a ještě hůř hodnotí. Svým způsobem není ničím výjimečný, jenom prostě tím, že realitu zachycuje jako realitu. Ano, vždy to nechodí tak jako v Kids, všichni teenageři takoví nejsou (já jsem toho důkazem), ale přesto existuje skupinka lidí, která tenhle život žije. A tahle 90 minutová sonda do toho, jak to v podobný kupině lidí chodí, rozhodně neslouží jako pobavení pro sobotní večer, naopak vás svým způsobem strhne... pravděpodobně zhnusí... prostě ovlivní spíš negativně než pozitivně. Já osobně bych většinu těch lidí (hlavně tedy Tellyho) nejradši nakopala do p*dele, což nakonec asi znamená, že to ve mně nějakej dojem zanechalo. A jsem celkem ráda, že žiju ve světě, v jakým žiju. (30.09.2007)

v čase uvedenia kontroverzný, dnes už nie až tak, no stále výpovednou hodnotou aktuálny film, ktorý síce rozpráva o špecifickej nálade a atmosfére akejsi stratenosti generácie tínedžerov v polovici deväťdesiatych rokov v new yorku (alebo zovšeobecnime "vo veľkomeste"), ale s istými posunmi môžeme túto minidrámu o AIDS (všimnite si tú hračku s názvom KIDS/AIDS) preniesť aj na súčasnosť s tým, že si rôzne premenné zameníme: napríklad AIDS za rôzne iné choroby (mentálne či fyzické) alebo závislosti, neduhy . . . a subkultúru skaterov za rôzne iné, ktorých je dnes predsa len o čosi viac, než v polovici deväťdesiatych rokov. (28.09.2011)

Celkem nudný film, který se šokujícím způsobem snaží ukázat, že pubertální dětičky nejsou až tak nevinné. Některá z nich by zasloužila pořádně přes hubu. Jestli takhle vypadá americká realita, tak je to opravdu moc pěkné. Celý příběh je v podstatě pouze o tom , jak děti chlastají, kouří travku a rozdávají si to jako by se nechumelilo. Také jsem mnohem radši, že jsem se narodila na Starém kontinentu a ne v zemi, která má neomezené možnosti. Jeden takový den mi bohatě stačil. (03.06.2011)

Jeden z mála filmů, který opravdu poměrně autenticky zobrazuje dnešní mládež (nebo aspoň mládež nižších vrstev). Bylo mi sympatické, že 15-17letí kluci hrají opravdu herci, kteří na ten věk vypadají. V ostatních filmech, je většinou hrají o x let starší herci. Jenom pár sén bylo trochu přehnaných a paradoxně ubíraly na autentičnosti (sex s holkou která spí a nezbudí se, totální zmlácení skejťáka). (30.01.2008)