Kids

Hodně nadčasová záležitost. V době, kdy byl film uváděn v našich kinech, jsem byl teenager a kdo ho neviděl, byl loser. Byl jsem loser. Po osmi letech jsem to napravil na DVD a musím říct, že bych to v té době stejně nepochopil. Larry Clark je podivín a možná by se dal označit i za pedofila hrajícího si na filmaře. Přesto má jeho snímek výpovědní hodnotu, která je tvrdá, ale i tak skutečná. Kids jsou realita a ačkoliv tomu někdo nechce věřit, skutečně to občas takhle chodí. Neherci se v kameře mění v profesionály, naturalistické záběry dodávají nádech dokumentárního snímání. Příběh se příliš nerozvíjí a jde v přesně očekávaných stopách, ale i tak je hluboký a silný. Rozhodně si zaslouží své místo ve filmové tvorbě. (05.04.2003)

Kids je velmi milý snímeček mapující život části současné mladé populace. Dlouho jsem se nemohl smířit s tím, že zde vůbec nikdo nehraje. Především hlavní hrdina aidsonosič mi byl krajně nesympatický po celou dobu a minutu od minuty víc. Nicméně, je to docela sranda sledovat 10 leté haranty povídat si o sexu. Zřejmě si film zasloužil nějaký silnější závěr se zdviženým ukazováčkem. Vzhledem k tomu, že je film určen zejména pro mladé publikum, tak si to výstražný závěr doslova žádalo. Režisér evidentně ví o čem točí. Zřejmě za svůj život odblanil nejednu dívku pod zákonem a kdoví zdali tak nečiní dodnes. Nicméně, nemohu říct, že by se mě film vůbec nedotkl. On jak vezme do rukou spravedlnost nepřítel nezávazného sexu - strýček AIDS, tak končí veškerá legrace. Že bych ovšem strávil zítřejší den v čekárně s dalšími potenciálně nakaženými, to tedy ani náhodou. I přes ubohost zpracování, má film tah na bránu a má rozhodně co říct. Slabší 3*. (11.08.2013)

Film v mých očích snižuje hlavně fakt, že jsou zde naprosto černobílé postavy. Co tímhle chtěl Clark říct jsem tak nějak pochopil a neříkám, že některé charaktery mladých má přečtené, bohužel se zřejmě stýkal jen s blbečky. Totiž není zde nikdo vyloženě kladný nebo někdo, kdo by se snažil o víc a to sorry, nevím, jestli takhle ztratil víru v dnešní mládež (kterou nechci obhajovat, vlastně k ní stále patřím a proto vím, jak to alespoň u nás chodí/chodilo) anebo prostě nikoho jiného z tehdejších mladých neznal, nevím. Co vím je, že tohle si už určitě nebudu chtít nikdy pustit. 40 %. (15.08.2011)

Larry Clark nám nabízí výborný pohled na New York poloviny 90tých let. Autentické, reálné prostředí tohoto nikdy nespícího města. Mládež, bezvýhradně chycená skateboardingem a zdánlivě bezstarostným, teenagerským životem, plným všeho špatného, což si myslím, že v NY v těchto letech, byly naprosto běžné radovánky oněch "dětí", kteří rozhodně nemyslí jako děti. Stačí se podívat na ten reálný, všudypřítomný ruch a plné ulice. Jejich tu hodně, přesto každý sám. Chloë Sevigny zde asi jediná předvádí nějaký herecký výkon a sedne jí to skvěle, to se musí nechat. V 90tých letech jsem děj, dá se říci, částečně odmítal a byl unášen silným nádechem SK8 culture, ve státech již v této době těžce zakořeněné. Nemyslím si, že by chtěl Clark nějak více záměrně "šokovat" a jestli ano, tak snad nešťastným osudem (nejen) třech mladých, krásných dívek. Po dějové stránce se film celkem slušně vyvíjí. Bezvýchodnost situace stále narůstá a nakonec dospěje k jasnému konci "jesus christ, what the fuck happend?". Jen pár osudů z mnoha, vždyť jich je tam opravdu hodně. Obrovský plus za originální hudbu k filmu, a také za perfektní sbírku oldschool hip hop songů. Film, který vidět v patnácti bylo opravdu velmi "inspirující". Záleží jen, čím se člověk nechal inspirovat. Dnes si to dávám v originále, což mé hodnocení drží ještě pevněji. (03.10.2011)

Film Kids jsem viděl před drahně lety v pravě telecím věku coby tehdejší a údajnou skejťáckou modlu. Ne náhodou jsem v té době dráždil místní policisty výtržnostmi na skejtu nebo bruslích, seznamoval se punkovou a tvrdě rokovou hudbou vůbec a na ženské přirození jsem si nesáhnul ještě monoho let po tom :D, nicméně tehdá mě film opravdu zasáhnul a to v mnoha směrech. Předně jsem nemoh pochopit, jak může zmíněná mládež být tak zvlčilá, vždyť to mělo na míle daleko od toho, co jsme zažívali na vesnici u nás. Tady taky sice jely drogy, drobná kriminalita i sex, ale to všechno jsme do určité doby sledovali z povzdálí, přes okno sousedovic pokoje nebo v na tajnajnačku zakoupených erotických časopisech. Každopádně tehdy jsme i přes drobné rébélie měli úctu k dospělým a k rodičům především - sám si vzpomínám, jak jsem se ke svému prvnímu pivu nechtěne přiznal sám po trefně položené otcově otázce. Ale zpět k filmu. Autor poměrně surovou formou zachytil celkem vyhrocené vztahy mezi skupinkou kámošů a přátel, vztahy k rodinám a okolí, které by se sotva daly nazvat ideálními. To vše pochopitelně s brutálními následky, což byla hlavní věc, které mě tenkrát tak šokovala - skoro bych řek, že úplně stejně, když nám v rodinné výchově poprvé přednášeli o aids, dobře si vzpomínám, že jsme byli jak zařezaní. Pro mě je to tedy film značně zásadní a díky svému kontroverznímu pojetí a neomalenosti působí účinně i takřka po dvaceti letech! (24.04.2014)