Místnost sebevrahů

V první čtvrtině filmu mi hlavní hrdina nebyl moc sympatický a že bych ho v realitě asi moc nemusel, ale jak čas plynul dál, tak se moje vědomí nořilo hlouběji do myšlenky filmu a film jako celek mi začal připadat dost dobrý. Je tu nádherně vidět jak je reálný svět zkažený a jak se snaží kazit život i všech v něm. Naštěstí není tak těžké se z něho občas dostat (i když ne pro každého) a je trochu ironické si uvědomit, že hodně lidí doopravdy žije št'astně jen někde, kde opravdový život není (sám mám na život maličko odlišný názor, ale myšlenka filmu se mi i tak líbí). Hlavní hrdina mi nejdříve připadal maličko jako kretén a to i po "líbacím incidentu". Jenže jakmile přišla Místnost sebevrahů, tak jsem ve filmu konečně našel smysl. Postava Silwie mi taky byla chvílemi sympatická a chvílemi ne, ale je nutno uznat, že dobrou úroven filmu v podstatě dává právě ona. Závěr mi přišel trochu unáhlený, ale vymyšlený byl dobře, byl emotivní a vlastně v něm byla taky ironie. Rozhodně zajímavý snímek! (14.03.2015)

Trochu jsem se obávala, že půjde o zfilmování zkreslené představy většiny lidí, tedy, že se emo nutně musí týkat homosexuality, depresí, sebevraždy.. V podstatě to tak bylo, i když o to emo vlastně nakonec vůbec nešlo (kdo viděl, ví..).Téma je pro mě přitažlivé, protože posměch kvůli tomu, že je někdo "jiný" mi je dobře znám.... Ale tady mi to u hlavního hrdiny připadalo takové nepřirozené,umělé... Na druhou stranu nevyzrálým jedincům, kteří se zrovna hledají, jde udělat bordel v hlavě hodně jednoduše (tady v tom případě jde o růžovovlasou holku, co chce umřít a zároveň stáhnout všechny s sebou, alespoň to tak nechtěně vyznělo..). Rodiče, kteří nechápou a jde jim v podstatě jen o vlastní klid tu byli vyobrazeni dobře. Ale animovaná část tomu nesmírně škodí, navzdory ostatnímu zajímavému zbytku, mě tohle prostě nesmírně nudilo a připadalo přitažené za vlasy. Škoda toho virtuálního světa, protože jinak bych byla schopná hodnotit výš, ani písnička od Billy Talentů to nezachrání :-)Jinak mám jakýsi dojem, že uživatel/ka JFL asi viděla jiný film, protože tady nikdo nikomu skutečnost, že je homosexualita psychická porucha, nevnucoval.. (26.02.2013)

Od tohto filmu som nevedel, čo mám očakávať, ale už len celý názov filmu prezrádzal, že toto nebude len taký obyčajný film. Téma samovražda má veľký potenciál, a myslím si, že Sala samobójców ho dobre využila. Aj keď toto nie je práve môj šálok kávy, napriek tomu som si film užíval. Páčil sa mi najmä prechod z reálneho, do virtuálneho života. Toto sa naozaj Poliakom podarilo. Váhal som, či dám 4 alebo 5, ale nakoniec som sa rozhodol pre 5. Nieje tu nič veľké, čo by sa dalo vytknúť... :) (19.06.2011)

Jeden z ďalších filmov Poľskej filmovej školy. Tá pre mňa predstavuje zmes rôznorodých príbehov, po ktorých dopozeraní máte v hlave úplne prázdno a vo vnútri veľmi divný pocit. Poľské drámy sú jednoducho Poľské drámy. Sú silné, nedajú vám vydýchnuť a vy sa zmietate v neuveriteľnom slede silných, vyhrotených a psychicky ladených scén, ktoré poukazujú na nejaký problém ( väčšinou sociálneho charakteru) a neponúkajú riešenie, len sa vás snažia prinútiť sa pozerať na skutočnosť. Krv, homosexuálne bozky, slzy, úzkosť, aj nádhera nereálneho sveta, otupenosť, disfunkčnosť rodiny, ťažkosti dospievania, hľadanie identity, chladnosť medziľudských vzťahov, nechutnosť sveta, zúfalstvo, slzy a výkriky, vláda sociálnych sietí a smrť. Toto všetko sa nachádza v tomto dvojhodinovom filme a pri jeho sledovaní dostávate niekoľko naozaj nepríjemných faciek. Film nie je zlý. Je podaní zaujímavou formou, využíva počítačovú animáciu a celkovo je príbeh blízky aspoň v niečom súčasnej mladej generácií - žijúcej v počítačovom veku. Film nie je pre každého a rozhodne po ňom nebudete mať dobrý pocit. Keby bol o pol hodinu kratší výsledný dojem by bol možno silnejší. Lebo abscencia iných ako negatívnych pocitov - vyvoláva ku koncu nudu. Dokonca si sami prajeme aby tam už niekto zomrel a nastali záverečné titulky. Prevedenie a forma akou sú informácie podané je ale nadpriemerná a pútavá. Svojim spôsobom sa mi to páčilo aj keď druhý krát to vidieť nechcem. (05.02.2012)

Jakub Gierszal je pro mě prostě borec světového formátu. Zničehonic se v polské kinematografii vyloupl a teď, kde se objeví, tam září. Vrcholem jeho hereckých aktivit je pak role nemocného Dominika v tomto filmu. Jeho role je geniálně vykonstruovanou psychologickou zpovědí všech těch, kteří žijí v rodině z vyšší společnost (ale nemusí nutně být podmínkou), kde na děti nemají čas, a tak utíkají do počítačového světa. Hrají onlajnovky, žijí více v počítačovém světě. Prostě utíkají od reality tam, kde jim je dobře. Kolik takových jsem ve svém okolí v období puberty měl. Nedokázal bych to spočítat ani na prstech dvou rukou. Přitom pokud je někdo labilní, respektive není natolik silný, aby dokázal potlačit depresi, tak ten pád je pak hodně rychlý. Dominik tu ze začátku působí jako absolutně rozmazlený fracek, který neví, co se životem. Ve druhé polovině filmu se ale před obrazovkou naprosto dokonale proměňuje v nemocného kluka, kterému nikdo neví, jak by pomohl. Škoda, že film je natočen lehce nepřístupnou formou divákovi. Není to úplně klasicky odvyprávěné drama. Navíc hodně dobré jsou momenty, kdy je Dominik u počítače, ale zase jsou v kontrastu se scénami z počítačové hry, které spíš rušily. Ale jsou nezbytné. Jako celek nicméně musím říct, že se opět jedná o skvělé polské drama, navíc věcné a s myšlenkovým přesahem, aktuálním především v dnešní době. (16.10.2019)