Ragtime

Je zřejmou skutečností, že na svého diváka tentokrát tenkrát naložil Miloš Forman až příliš. Pochopit, že zdánlivě rozvleklá a roztříštěná první třetina filmu s tzv. kolektivním hrdinou je "bílou" expozicí, která tvoří protiklad-východisko hlavní dějové linie, není snadné ani pro skutečného "zažraného" fanouška hraného filmu. Výsledný obraz tím ovšem získává a hlavní myšlenka filmu - protiklad protikladných přístupů rasistické americké demokracie té doby (je náhodou, že v dokumentárních dotáčkách je připomenut americký prezident Theodor Roosevelt, který vešel do dějin jako tvůrce tzv. diplomacie dělových člunů?) k dvěma provinilcům, jež odlišuje zejména barva pleti - vyznívá ještě pregnantněji. Název filmu se hlásí k proslulému hudebnímu stylu tehdejší Ameriky minimálně dvojznačně (slovo rag ve své mnohoznačnosti naznačuje celou škálu významů od karnevalové veselice až po nekontrolovaný výbuch emocí a hněv a v tomto rozsahu je zřejmě do češtiny nepřeložitelnou drúzou celé řady významů základních i návazných) a přesně vystihuje první zárodečné období konsumismu, v němž se našlo místo i pro rodící se afroamerickou buržoazii a střední vrstvu. Kompozice RAGTIMu ovšem není zdaleka tak černobílá, jak by příběh mohl naznačovat; starost o bezbranné černošské nemluvně, vůle americké podnikatelské rodiny skutečně a účinně pomoci, dodávají do celého příběhu potřebné vyvážení. Závěrečné scény v Morganově knihovně připomínají zase tragický o padesát let starší příběh proslulého abolicionisty Johna Browna. Mezi hereckými výkony, které se pohybují v duchu prostoru, který jim ve své režisérské představě poskytl Miloš Forman, určitě září Howard E. Rollins Jr., jehož noblesní černoch ragtimové éry vyniká silnou přesvědčivostí a současně oproštěným hereckým projevem; jsme s to uvěřit, že dokáže pojmout do své osobnosti i něhu, i tvrdohlavost, i neúprosnost, i soudnost, i kajícnost a pochyby; vesměs polohy, jež ve svém souhrnu, soustředěny do jedince, charakterizují silné osobnosti. Doctorowova literární předloha určitě tímto zfilmováním neutrpěla; spíš naopak. Souhrn charakteristik, který jsem se tu pokusil podat, naznačuje, že považovat tento Formanův film za slabší je minimálně diskutabilní; ve velké sérii jeho velkolepých, až renesančně působích filmových pláten silných příběhů i byronovských hrdinů naší doby patří totiž určitě k těm plnohodnotným. (10.05.2009)

Ragtime není vůbec špatný film. Atmosféra je vykreslena fantasticky, dialogy jsou též bezchybné a režie perfektní, tak proč jen 2*?? protože jsem byl možná svědkem nejnudnějšího filmu vůbec. Ten nemilosrdně rozvleklý děj, který se stával každou chvíli nezajímavým mne iritoval takovým způsobem, že se mi zlomilo asi tucet párátek, kterými jsem si podepíral oční víčka, abych mohl vůbec sledovat dál. Nakonec jsem došel k závěru, že tento film by možná nudil méně. Ale chyba je ve mě, nemůžu za svůj retardovaný vkus, takže na kolenou prosím o odpuštění jak fanoušky tohoto filmu tak pana Formana. (17.04.2011)

Silné téma, které si vybral Miloš FORMAN. Velmi jej obdivuji, přestože emigroval po r.1968 do Ameriky, nemusel se pouštět na tak "tenký led" jakým je rasismus. Ale chci tím říci, že to zvládl podle románu Doctorowa na jedničku. Strašně mi jako osoba lezla na nervy ve filmu Elizabeth McGovern, ale uznávám, že roli pitomé naivky zahrála tak výborně, že jsem chvílemi zapoměla, že je to film. Trochu mě zklamal ten fakt, že tam bylo málo hudby. Podle názvu jsem si to představovala něco jako polohudební film, muziku, kterou předvedou geniálně černoši. Závěr filmu mi opět napověděl, že ten, kdo nedodržel dané slovo - byl, bohužel, běloch (policejní prezident). (14.02.2009)

Dá sa pre kus hovna vyvolať malú vojnu? Áno, dá a malá vojna prebehla aj v mojej hlave, pretože som roky tento film ignoroval. Myslel som si, že ide o nudnú prehliadku kostýmov, ale veľmi som sa mýlil. Napriek dlhšej stopáži tu nie je nič zbytočné, pretože postavy i dej – to všetko je prepletené a všetko súvisí so všetkým. Možno pár zbytočných tanečných scén, ale inak dobre premyslená i zrežírovaná dráma, kde divák prvú tretinu v podstate vôbec netuší akým smerom sa bude dej filmu vyvíjať. Nakoniec sa chytí černošskej hrdosti, belošskej zbabelosti a rasizmu celkovo. „A čo hrajete vy?..."Ja?,.. Ja hrajem Ragtime...“80%. (05.02.2012)

Je škoda, že Forman věnoval tak zbytečně dlouhou dobu přepadení Morganovy knihovny (snad podlehl hollywoodskému hladu po akčních scénách), jenž je v Doctorowově knize jen krátkým závěrem příběhu Coalhouse Wolkera, a nenašel tak čas na další minimálně stejně zajímavé příběhy knihy popisující spolčensko – politický přerod americké společnosti začátku století. Objevný pro mne byl například popis amerického dělnického hnutí, osobnosti anarchistky Emmy Goldmannové, usilování o osvobození se z pout mateřských a společensko-politických eskapologa Harryho Hudiniho jako symbolu doby, přerodu židovského siluetisty a socialistického revolucionáře Tatka v podnikatele ve filmové branži (ano to je ten režisér na konci, který si začal říkat baron Askenazi). Pro popis té doby přelomu jsou tyto další příběhy knihy velmi důležité a rozhodně mnohem zajímavější než policejní manévry před knihovnou. Ač si Formana za několik jeho filmů vážím, nezbývá mi než litovat, že se tohoto námětu neujal jiný režisér. Forman si objektivní popis širšího politického kontextu té doby zřejmě bohužel, jako čerstvý emigrant ze socialistického bloku, nemohl dovolit a tak jej raději zcela (až na příběh osvobozování se z pout rasových předsudků) vynechal a komplexní, i když ragtimově rychlý, popis Doctorowovy knihy tak nemravně ochudil. (15.09.2009)