Konečná uprostřed cesty

Snad nejrealističtěji podaný film o umírání na rakovinu, který kdy vznikl. Připravte se na očistec, v kterém vás režisér nikterak nešetří. Hodí vás přímo do ordinace, kde se hlavní postava právě dozvídá zdrcující verdikt a místo toho, aby se pak postava s faktem dokázala vyrovnat a našla kladný smysl ve smrti, je zachycena ve zdrcujících obrazech samoty, ochromující tísně a odcizení sebe sama i své rodině. Nečekejte žádné seznamy toho, co člověk ještě musí v přísně omezeném čase vykonat a dohnat, žádné semknutí rodinného kruhu a odpouštění. Místo toho budete dvě hodiny svědkem bezvýchodnosti a nepřekonatelné determinace, v níž však film nezabředává. Vydává se naopak pozitivní cestou postupujícího smíření (hlavně na straně ostatních členů rodiny) a uvolnění, v němž samotná smrt je již jen drobným pozastavením v běhu života, kde ona konečná v názvu titulu byla spíše počáteční obavou, než skutečným důsledkem nenápadně očistného děje. Právě schopnost filmu přirozeně projasnit ten nejtemnější scénář lidského života si zaslouží plné hodnocení, ačkoli rozhodně nejde o naplňující a optimistický pocit, jenž by dodal sílu někdy v budoucnu film zhlédnout znovu. Naštěstí. (11.07.2013)

Katarzia. Úprimné dojatie. Bodavý strach. Jemne čierny humor. Návod na dôstojné umieranie.............Pár hercov, pár priestorov a jeden geniálny režisér. Funkčné a motivované užitie natáčania na mobilný telefón. Nedramatické situácie z bežného života (čo neznamená, že vás emočne nerozfofrujú)............Kto má rád moderné realistické filmy, ten si príde na svoje, kto sa bojí smrti alebo chodí do kina len na blockbusterovu zábavu, ten môže utrpieť aj menší šok. Podobne sugestívne sa podarilo zachytiť predsmrtné stavy asi len Bergmanovi v Šepotoch a výkrikoch (ale ten to robil len na vážno, pri Konečnej sa aj zasmejete a nie je to až také patetické)...............Je to možno aj lepšie ako Fliegaufov Vietor, a to už je čo povedať. Takže zatiaľ najlepší film tohto roka, keď by sme si chceli robiť nejaké rebríčky. (02.12.2012)

Nakonec ano. A to by mě nenapadlo, že o rakovině se dá vyprávět i s humorem. Překvapil velmi dobý herecký výkon hlavního "útrapisty"; linka s televizním alter egem se snaží divákovi vštípit umělečtější dojem na snímek, než jakým ve skutečnosti (ne)oplývá. Možná by se hodilo krácení (20 min)... Jako neobvyklé německé drama zkušeného režiséra jednoznačně výhra. [MFFKV 2011] (02.07.2011)

MFF KV 2011. Úvodní scéna: doktor smutným hlasem oznámí manželskému páru, že muž má neoperovatelný tumor a zbývá mu pár měsíců života. A muž, dělník pracující u linky, který má ženu, řidičku tramvaje a dvě děti, synka a dospívající dceru, celý film umírá. Hodně smutný film, jímavý a reálně natočený. Ale já opravdu na tenhle typ filmů nejsem. Přiznám, že jsem na film šel na festivalu ve Varech jen proto, že lepší filmy už byly v tu dobu rozebrané a v anotaci se psalo něco o "černém humoru". Žádný humor, drsné a kruté sledování procesu umírání, navíc s přibývajícím časem neskutečně zdlouhavé, nudné a nic neřešící. Zkrátka čekání na to, až ten chlápek "konečně" umře. Byl to zdaleka nejhorší film, který jsem letos ve Varech viděl (z 16). A opět opakuji: nebyl špatně natočený, nechyběly mu emoce a cit a přesně a pravdivě popisoval drsnou realitu, bez příkras. Ale já tyhle filmy nerad a pokud nechcete mít dobrovolně depku, vyhněte se tomuhle snímku na sto honů! (06.07.2011)

Nikdy bych nevěřil, že se dá natočit o umírání tak krásný film. Až do včerejška. Andreas mě vyvedl z omylu. Naprosto dokonale. Konečná uprostřed cesty je natočena přesně tak. Přirozeně, autenticky, ke smutnému, ale přesto konci, který jednou čeká na každého z nás. To je na tomhle světě jediná jistota. Asi to tak má být. (20.01.2015)