Konečná uprostřed cesty

[MFF 2011, Karlovy Vary] Presne ten druh prežitku pri ktorom sa zatajuje dych a prehltá "hruška" v hrdle. Náročný, golgotský, trúchlivý. Osud spečaťený behom pár minútového (z 95%) monológu špecializovaného doktora už v úvode odtajuje to najkritickejšie a zvyšná minútáž dáva maximálny priestor na zblíženie/súcitenie s tamojšou rodinou-s ťažko chorým otcom (značne dôveryhodné vžitie sa Milana Peschela). Skrz-naskrz realistické (až hmatateľné) zobrazenie stavu bytostného dna v ktorom súperí rezignácia živená utrpením proti výdrži zabíjanej lútosťou. Bôľny plač sa miesi s poľahčujúcim úsmeškom, úkrutný boj, nádej nevysvitá, oheň zhasína, blíži sa koniec…a za oblokom sneží-Vianoce…Kruté pripomenutie, že radovať sa z každého prežitého dňa má zmysel, že nami "neriešiteľné" ťažkosti sú v porovnaní s takýmito tragédiami prachsprostým simulovaním a že cena zdravia je tá najvyššia. Ďalej nemám slov, vlastne mám: "Konečná uprostred cesty" je doslova konečná… (02.07.2011)

Tvrdě realistický snímek o postupném vyrovnávání se čtyřicátníka Franka a hlavně jeho okolí s jeho právě objeveným nádorem na mozku. Dokumentárně laděná kamera i dialogy sledují okamžik po okamžiku zhoršování Frankovy choroby, změny jeho psychiky i narůstání bolestí a zhoršování fyzických schopností. Obrovskou oporu má v rodině, před níž stojí neskutečně obtížná zkouška - pomoci manželovi a otci při pomalém bolestivém umírání. Zároveň se všichni musí naučit přijmout smrt jako součást života, která potká někoho dříve, někoho později a smířit se se všemi pocity okolo ní. U Frankova lůžka se v jeho posledních dnech střídá velké množství lidí, kteří určitým způsobem do té doby tvořili jeho svět, divák tak pomocí útržků hovorů a emocí provázejících setkání odhaluje kousek po kousku více o jeho životě. Ze syrově vyprávěného pojetí tématu běhá mráz po zádech, zároveň se však divák učí společně s hrdiny vidět smrt něco těžkého, ale přirozeného, co čeká všechny. V dnešní době, kdy je téma smrti většinou vytlačováno z našich myslí, rozhovorů, filmů a společnosti celkově, je tohle realistické drama moc příjemným překvapením. (09.07.2011)

Ten snímek je hodně dobrý, díky tomu, jak je natočen, je to všechno uvěřitelnější, ale stejně jsem se nedokázal přimět k tomu, aby se mi film líbil. Jasně, to téma není o tom, aby se líbilo, je to o jeho tíži, ale právě ta forma mi vadila v tom, abych se dokázal s postavami ztotožnit. Možná proto, jak moc je to realistické. (25.07.2017)

Nakonec ano. A to by mě nenapadlo, že o rakovině se dá vyprávět i s humorem. Překvapil velmi dobý herecký výkon hlavního "útrapisty"; linka s televizním alter egem se snaží divákovi vštípit umělečtější dojem na snímek, než jakým ve skutečnosti (ne)oplývá. Možná by se hodilo krácení (20 min)... Jako neobvyklé německé drama zkušeného režiséra jednoznačně výhra. [MFFKV 2011] (02.07.2011)

Kamarádka se mnou odmítla jít na film s tím, že bude depresivní. Já jsem však stoprocentně přesvědčená, že jsem vedle vůbec nešlápla. Byla jsem nadšená. Přesto, že se film zabývá vážným životním tématem je zde spoustu pozitivních prvků. Umět si udělat srandu a brát život s nadhledem v takové životní situaci beru za "Vysokou školu života". V těch vážnějších chvílích poctivě popisuje realitu. Tleskám a doporučuji. Tento film by neměl zapadnout přesto, že se jedná o veskrze komorní snímek, ve kterém nehrají známé tváře. (12.01.2014)