Hra

Asi bych si to více užil v kině. Multikulturalismus ve švédském pojetí tedy není nic jednoduchého asi žádná sranda. Play se nepodobá ničemu, co jsem za poslední roky viděl. Nepočítám-li dokumenty a la Jeden svět. Akorát ve filmovém zpracování. Film pro nejednoduché diskuse. Nelehká podívaná... A o to mocnější zážitek. (27.09.2014)

Človeku celý čas vyskakuje nožík vo vačku. Tak obsahovo odporné, až to bolo výborné. Nechcem sa vyjadrovať k ľudskej tuposti ohľadom slepej korektnosti ohľadom multikulti, kedy niekto nedokáže pochopiť, že ide iba o utópiu. Keď sú už decká takéto odporné, tak čo z nich vyrastie? Kedysi bolo Švédsko moja naj krajina, teraz by som tam nechcel žiť ani týždeň, toť výsledok politickej korektnosti žiaľ. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Inak krásny príklad ľudskej obmedzenosti bola tá scénka, čo sa tá ženská chcela sťažovať, že chudáčikov černoškov šikanujú. To bola silná káva. Slušný nadpriemer. 80/100 (14.12.2020)

Samotné zachycení šikany spojené s okrádáním ovšem dobré a trefné. Veškeré takové party fungují podobně. Sám jsem měl tu čest se skupinou z***ů, které v podstatě dohromady drželi jen dva lidé a pokud se někdo ze zbytku oné pošahané party něčím byť jen trochu vychýlil, těžce si to odnesl. Nemluvě o jejích přímých obětech, které stejně, jako ve filmu, doplatily na svou důvěřivost. V tomto ohledu byl film místy až nepříjemný a já jen čekal, jak to celé dopadne - očekávaně neočekávaně. Ale zbytek rozhodně nebyl můj šálek čaje. Tlačil příliš na uměleckost a jinakost, kterou předváděl hlavně v pojetí statických záběrů, které nejen trvaly příliš dlouho a často se na nich absoliutně nic nedělo, ale pojímaly prakticky celou scénu, po níž přejížděly po vzoru průmyslových kamer a často se neobtěžovaly jakkoliv záběry rámovat, nebo centrovat. Některé scény mi navíc přišly až příliš odvážné, jako třeba explicitně vyobrazený kakající chlapec, či nijak nejištěný jiný chlapec lezoucí na vysoký strom. To mají ve Švédsku jiná bezpečnostní opatření/zákony? Ne, nejsem žádný rádoby intelektuál, ani filmový gurmán. Podobné téma bych raději viděl ve vší standardnosti a řadovosti, tohle mi přišlo až příliš jako pěst na oko. Zajímavé pokoukání, ale neužil jsem si ho a znovu bych si ho nedal, leda by mi někdo dal na výběr buď to, nebo jít spát - šel bych si lehnout i přes svou insomnii. (11.09.2024)

Brilantní a skvěle natočená studie o síle konformismu. Östlund předkládá divákovi situace, které v nějaké podobě zná i spousta Čechů, jakkoli nejsou spojeny s tématem moderního přistěhovalectví. Režisér se příliš nesnaží ohledávat důvody jednání mladých vyděračů, čímž může vzbuzovat podezření z jednostranného či xenofobního způsobu myšlení. Domnívám se ale, že to není jeho cílem (jakkoli to xenofobního diváka bude v jeho stereotypech utvrzovat), myslím, že smyslem je poukázat na reálný problém spojený s kulturní apropriací a asimilací, ukázat ho tvrdě, nepřikrášleně, beze snahy někoho omlouvat. Skvělá je mimochodem i forma, jakou snímá: zpravidla ve větších celcích, v dlouhých statických záběrech, nejprve prázdných, poté zaplňovaných postavami a zase vyprazdňovaných. Kompozice jsou neobvyklé, ale efektní (a rovněž efektivní), neboť nejsou centralizované - část děje se přesouvá do okrajových oblastí záběru, aby se mohla mizanscéna v popředí teprve zaplnit, část je zase snímaná skrze odrazy ve skle apod. (03.08.2017)

Bezmoc, vztek a deprese. Všechny tyto emoce mnou díky tomuto po všech stránkách propracovaném silném filmu střídavě procházely. A hlavně strach, aby se to nestalo mým dětem, aby sebou nenechaly takhle vláčet, když jim odmalička vštěpujeme moudra typu "s poctivostí nejdál dojdeš" " chovej se k druhým tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě" "pomáhej druhým, všem co to potřebují, hlavně těm chudým, slabým, znevýhodněným" " buď laskavý, vstřícný, ochotný" "dodržuj pravidla". Jak s touhle výbavou obstát před někým, kdo všechno tohle umí použít proti nim jako zbraň, něco na co se odvolává, když se on sám chová jako hulvát. A svou sílu paradoxně čerpá i z toho, že je dítě, malé a slabé (a že i pěkně vyčůrané, to už musí každý poznat sám, čím dříve, tím lépe). Podle mě by vedle té klasické výchovy k tomu, aby z člověka byl člověk slušný, měly probíhat také kurzy hulvátství, jak se zachovat, když se dostanu do takových nepříjemných situací. Bylo strašné sledovat ty lidi, kluky, kteří chtěli v klidu prožívat každodenní věci, i radosti,  jízdu tramvají, koupi bot, a jsou konfrontováni s "rušivým elementem" a naprosto neví, co si s ním počít. Stejně jako průvodčí s kolébkou. Ona je to totiž malá něžná věc, ale i když překáží, nemůžu jí přeci jen tak vyhodit z vlaku... (11.09.2024)