Michael

Jeden z těch filmů, po kterém jsem nebyla schopna slova a nejradši bych se na chvíli někam zavřela. Téma je už samo o sobě strašně silné, ale za způsob zobrazení si Markus Schleinzer zaslouží velké uznání. Mráz mnou projížděl od začátku do konce, velká síla tkví v neviděném, divák ani nechce vidět, co se děje za zavřenými dveřmi, popadnout dech má problém stejně. Na psychiku velmi těžký snímek, po skončení mi příjemně rozhodně nebylo a i přesto, že počet dialogů během filmu by divák hravě spočítal během chvilky, tak toho film vlastně dokáže říct obrovské množství. Snímek, který z paměti jen tak nedostanu a který bych navrhovala promítat povinně. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu. (04.06.2012)

Prolixní děj, rigidní kamera, místy splín. Režisérovi zřejmě šlo o to, aby si divák dokreslil pokračování neřestných situací, nicméně ve mně to vyvolávalo spíše opak. Film se veze v mírném duchu a o nějakém mrazení nemůže být ani řeč. Téma je sice znepokojující, avšak můj pocit z něj je takový, že kluk je jen nedobrovolným hostem v domě osamělého muže. Zpočátku si divák může myslet, že desetiletý Wolfgang je synem Michaela, až poté zjistí, že to je jinak. Je ušlechtilé nechat na divákovi, aby si domyslel, zda kluk přežil či nikoliv, jenže ho staví do role rodičů, kteří nevědí, zda jejich unesené dítě žije nebo je mrtvé. (03.12.2016)

Herec hlavní role po skončení snímku na výtku jedné divačky, které se nelíbilo, že film Michaela polidšťuje, poznamenal, že síla jeho zrůdnosti spočívá právě i v tom, jak normální se ostatním jeví. Naprosto souhlasím. Právě v tom, že je Michael prezentován jako 'chlap odvedle' spočívá velká síla celého příběhu, který i přes téměr nulový dějový posun vlastně nikdy nenudí. "Chceš, abych do tebe vrazil nůž nebo péro?" [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)

Všechno bylo precizně a na hraně ukočírované, ale stejně vás bude mrazit ještě dlouhou dobu po tak děsivém filmu. Jak struhadlo na moje srdce působil celou dobu, kde jsem se cítila strašně bezmocně a zoufale při vědomí, že takové osoby byly, jsou a budou a kde veřejnost o nich ani neví. Může to být váš soused, váš bratr, váš kolega, syn....hrůza. Vůbec nebylo zapotřebí množství slov, což byl velmi dobrý režijní tah. Nepodcenil diváka, ono opravdu není těžké domýšlet se i když v tomto případě jsem se tomu naopak urputně bránila. Markus Schleinzer je zřejmě i velmi dobrý psycholog, protože ten chlad a zrůdnost Michaelovy osoby na mě čišela z každého záběru. Konec byl také velmi geniálním tahem, přesto tenhle film už vidět znovu rozhodně nechci. (22.05.2014)

Michael je chladne zvrhlý a bizarný film hoci sa v snímke neukáže zhola nič takého, z čoho by vás strašili nočné mory. Paranoja vás však prenasleduje po celý čas. Vy viete presne, čo sa tam deje ale ani za nič si to nechcete pripustiť. Michael je muž v produktívnom veku. má vlastný dom, auto a celkom dobre sa mu darí. Akurát iba býva sám. V pivnici drží malého 10 ročného chlapca... Stará sa o neho a zo začiatku asi 5 minút sa vám zdá, že je to jeho syn avšak jeho výchovné metódy sú tak trocha brutálne. Ale potom už divák pochopí, že muž je únosca a chlapec je jeho sexuálna hračka. Pozerá sa na to ťažko ale ide o parádny film kde mi vadil iba ten klasický festivalovský klišé otvorený koniec. (17.03.2016)