Michael

„Michael se už jako dítě nemohl určitých dnů dočkat. Jeho sestra Karin mi vyprávěla, že jednou, krátce po Velikonocích, dal své boty před dům. A když se ho člověk zeptal, proč to udělal, odpověděl, že to udělal proto, aby Mikuláš věděl, že už může přijít. A možná byl i Bůh, co se týče Michaela, trochu netrpělivý. A ze své lásky k nám, lidem, si Michaela k sobě zavolal.“ Ze života pedofilní zrůdy věznící kluka. Skvěle zahraný Michael fascinuje a děsí svou navenek dokonalou sebekontrolou, uměřeností i nenápadností (až na ten zkrat s kolegyní). Ale v soukromí odhazuje masku a mění se v cholerika s primitivním humorem. Ovšem dětský sexuální otrok takřka bez emocí začne pomalu ale jistě vzdorovat. A pak se už jen čeká na tyranovo zaváhání…Sterilní, odosobněný jakoby nezúčastněně pozorující styl svým chladem diváka mrazí a nepotřebuje k tomu explicitní scény zneužívání. V publiku to přesto bublá. I kvůli konci, který je vůči divákovi zlomyslný (a cynický spolu se závěrečnou Sunny). Tento silně zneklidňující snímek hodnotím solidními 4*. (22.09.2023)

Všechno bylo precizně a na hraně ukočírované, ale stejně vás bude mrazit ještě dlouhou dobu po tak děsivém filmu. Jak struhadlo na moje srdce působil celou dobu, kde jsem se cítila strašně bezmocně a zoufale při vědomí, že takové osoby byly, jsou a budou a kde veřejnost o nich ani neví. Může to být váš soused, váš bratr, váš kolega, syn....hrůza. Vůbec nebylo zapotřebí množství slov, což byl velmi dobrý režijní tah. Nepodcenil diváka, ono opravdu není těžké domýšlet se i když v tomto případě jsem se tomu naopak urputně bránila. Markus Schleinzer je zřejmě i velmi dobrý psycholog, protože ten chlad a zrůdnost Michaelovy osoby na mě čišela z každého záběru. Konec byl také velmi geniálním tahem, přesto tenhle film už vidět znovu rozhodně nechci. (22.05.2014)

Film Michael byl propagován jako "debut od castingového režiséra Michaela Hanekeho", což mi přijde přibližně stejně k věci jako říct, že tenhle chleba pekl Vláčilův barber. Jakoby nestačilo o čem to je. Michael (IMO) neobsahuje žádnou humornou scénu (naopak obsahuje jednu scénu vyloženě hororovou, kterou je Wolfgangův vánoční dárek svému únosci), ale přitom po jeho dokoukání máte pocit zvláštní škodolibé laškovitosti. Jasně, ten závěrečný střih a hudba k titulkům na tom mají velký podíl, ale spíš si říkám, zdali, i se vší citlivostí vůči oběti, natočit klinický záznam toho, jak pedofilní únosce vězní a zneužívá malého chlapce ve sklepě, přičemž v reálném světě musí přepínat do módu bezúhonného nezajímavého občana, není prostě přirozeně komediální koncept. Sorry, to je asi chyba ve mně co? Tak jako tak mě s každým rakouským filmem nepřestává bavit jak jeho tvůrci vykreslují svoji domovinu s citlivostí staré komunistické propagandy poučující o upadajícím Západu. (30.09.2023)

Prolixní děj, rigidní kamera, místy splín. Režisérovi zřejmě šlo o to, aby si divák dokreslil pokračování neřestných situací, nicméně ve mně to vyvolávalo spíše opak. Film se veze v mírném duchu a o nějakém mrazení nemůže být ani řeč. Téma je sice znepokojující, avšak můj pocit z něj je takový, že kluk je jen nedobrovolným hostem v domě osamělého muže. Zpočátku si divák může myslet, že desetiletý Wolfgang je synem Michaela, až poté zjistí, že to je jinak. Je ušlechtilé nechat na divákovi, aby si domyslel, zda kluk přežil či nikoliv, jenže ho staví do role rodičů, kteří nevědí, zda jejich unesené dítě žije nebo je mrtvé. (03.12.2016)

Po Zone of Interest druhý chladne pojatý rozbor odporného človeka a ja som sa znova hlavne nudil. Rozmýšľal či je to tým chladným prístupom, ale skôr tým, že sa nechcem vciťovať do takých monštier. nechcem ich chápať. nechcem mať s nimi nič spoločné. Možno keby bol film natočený z pohľadu chlapca, tak by som cítil aspoň nenávisť. Až na zhnusenie pri scéne s nožíkom a pérom, som necítil nič. 6/10. (31.07.2024)