Michael

intenzívne zahrané, skľučujúce, precízne postavené, vo forme ovplyvnené tým najlepším z hanekeho, v obsahu tým najzvrhlejším z rakúska, v závere neskutočne potešiteľne obdarené úprimnou autorskou iróniou, a celý, celučičký čas viac ukrývajúce ako ukazujúce a práve preto tak nehorázne klaustrofobicky dusné. a (nielen ako debut) perfektné. (11.11.2011)

Jeden z těch filmů, po kterém jsem nebyla schopna slova a nejradši bych se na chvíli někam zavřela. Téma je už samo o sobě strašně silné, ale za způsob zobrazení si Markus Schleinzer zaslouží velké uznání. Mráz mnou projížděl od začátku do konce, velká síla tkví v neviděném, divák ani nechce vidět, co se děje za zavřenými dveřmi, popadnout dech má problém stejně. Na psychiku velmi těžký snímek, po skončení mi příjemně rozhodně nebylo a i přesto, že počet dialogů během filmu by divák hravě spočítal během chvilky, tak toho film vlastně dokáže říct obrovské množství. Snímek, který z paměti jen tak nedostanu a který bych navrhovala promítat povinně. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu. (04.06.2012)

Po skončení filmů mi bývá různě. Někdy se směju, někdy pláču, jak to bylo hloupé a někdy ve mě film zanechá opravdu silný dojem. Tady mi k tomu silnému dojmu bylo ještě velmi těžko. Ne zdravotně, ale u srdce. Takové případy jsou sice vyjímečné, ale o to na člověka víc zapůsobí, když je vidí ve filmu, nebo si o nich přečte v novinách. Doufám, že tenhle byl můj poslední v životě. To bych si opravdu moc přál. (01.12.2014)

Prolixní děj, rigidní kamera, místy splín. Režisérovi zřejmě šlo o to, aby si divák dokreslil pokračování neřestných situací, nicméně ve mně to vyvolávalo spíše opak. Film se veze v mírném duchu a o nějakém mrazení nemůže být ani řeč. Téma je sice znepokojující, avšak můj pocit z něj je takový, že kluk je jen nedobrovolným hostem v domě osamělého muže. Zpočátku si divák může myslet, že desetiletý Wolfgang je synem Michaela, až poté zjistí, že to je jinak. Je ušlechtilé nechat na divákovi, aby si domyslel, zda kluk přežil či nikoliv, jenže ho staví do role rodičů, kteří nevědí, zda jejich unesené dítě žije nebo je mrtvé. (03.12.2016)

Tak jako mají Češi svůj příběh s malou Aničkou, která se stala velkou Barborkou nebo ten o Standíkovi a igelitce s milionem korun, mají Rakušané příběh s Nataschou Kampuschovou, který byl po dlouhou dobu v zájmu novin a společenských rubrik. Nápad natočit film podobného tématu je tedy nasnadě. Debut Markuse Schleinzera přináší podrobnou sondu ze života homosexuálního pedofila, který v tajnosti drží svou oběť ve sklepě baráku. Postupné odhalování detailů tohoto soužití je rozvíjeno v celém filmu a nabízí tak vnímání pocitů oběti i tyrana. Zejména psychologie hlavní postavy Michaela je pečlivě vykreslena ve své mnohavrstevnatosti, kdy je konfrontována situace doma, v práci, na ulici nebo dovolené. Postava Michaela je velmi dobře zahrána a táhne celý příběh, který nemá výrazné zlomy v ději. Veškeré zápletky mimo hlavní osu pouze dotváří obraz hlavního hrdiny a nepřináší gradaci. Film nabízí krom mrazivě varovného apelu i skrytou nadsázku a vtip. Scény „Tady mám nůž a tady mám péro,….“ nebo návrat z firemního večírku, kdy byl Michael povýšen a v autě si prozpěvuje „Sunny,….“ patří k nejlepším. 59% (10.07.2011)