Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHrají:
Lynn Carlin, Buck Henry, Georgia Engel, Tony Harvey, Audra Lindley, Paul Benedict, Vincent Schiavelli, Tina Turner, Philip Bruns, Allen Garfield, Kathy Bates (více)Obsahy(1)
Manželům Larrymu a Lynn, kteří jsou navenek spokojeni se svým životem, jednoho dne nečekaně zmizí dcera Jeannie. Začíná pátrání, v němž se ukazují marné snahy „rozumně“ objasnit její dobrovolný odchod, stejně jako nalézt místo, kde se ukrývá… Takový je ve zkratce příběh, který natočil režisér Miloš Forman v USA poté, co zde dlouho hledal vhodnou látku pro svůj nový film. Navázal v něm na svoji českou tvorbu (zejména na snímek Konkurs) a zároveň satirickým až zlomyslným způsobem postihl způsob života některých Američanů. Není proto divu, že byl mnohem lépe přijat evropskými diváky. Získal za něj ocenění britské akademie BAFTA za nejlepší režii a na MFF v Cannes Cenu za nejlepší film. Současně otevřel Miloši Formanovi cestu k další umělecké činnosti a možnost přesvědčivě se prosadit mezi hollywoodskými tvůrci. (Česká televize)
(více)Recenze (224)
Miloš Forman tvrdě narazil. Dokud se jeho kousavé komedie týkaly jen jakýchsi Čechoslováků, Amíci hýkali blahem. Ale jakmile se opovážil trochu šťouchnout do jejich slabostí a záliby v honu na čarodějnice, hned byl oheň na střeše. Nám to vadit nemusí. Taking Off je jeho poslední "novovlnný" film a je velmi, velmi dobrý. Každá druhá scéna se dá ocejchovat jako "nezapomenutelná", herci s evidentním pochopením hrají nudné patrony, paranoidně podléhající obavám, neherci o tom nevědí. Právě na nich je znát, že lidi jsou všude více méně stejní, jen je tak některé kinematografie nechtějí ukazovat. Až uvidíte třeba starou zbabělou barmanku, jistě mi dáte zapravdu, že by stejně dobře mohla existovat v Černém Petrovi nebo v Hoří, má panenko! Typicky formanovsky absurdní je pak sabat Spolku Rodičů Toulavých Dětí (na kterém se mihne i Jára Kohout - všimněte si!) s marihuanovou instruktáží. 80 % ()
První americký film Miloše Formana zcela zjevně a vědomě navazuje na režisérovy předchozí české filmy, takže by nebylo těžké jej řadit spíše ještě k filmům "nové české filmové vlny", než k dalším, později vzniklým Formanovým americkým filmům. Přesto rozhodně nelze tvrdit, že by šlo o film netknutý americkou realitou. Právě naopak. Stejně jako dokázal Forman velmi trefně glosovat českou maloměstskou společnost, dokázal totéž i s "velkoměstskou" společností americkou. Člověk jen žasne, jak rychle s v ní dokázal zorientovat a přesně ji pochopit. Nenajdeme zde ani náznak, z něhož by bylo možné soudit na pohled cizince... Sám Forman kdesi prohlásil a vehementně to prohlašoval i kameraman Ondříček, že jde o "Konkurs po americku", přesto bych si s tímhle tvrzením dovolil nesouhlasit. Jistě, výchozí body příběhu jsou v zásadě týž, ovšem to, co bylo v Konkursu pouze okrajovým dějem, stalo se v Taking Off tím nejpodstatnějším. Daleko spíše zde lze odhalit styčné body s jinými Formanovými opusy, především s Černým Petrem, do jisté míry i s Láskami jedné plavovlásky a s Hoří má panenko. Konkurs na zpěvačku zde totiž tvoří přinejlepším pouze jakýsi dekorativní rámec, rámec sice velmi zajímavý, sám o sobě i vcelku nosný, ovšem v rámci vlastního příběhu vlastně nepodstatný a postradatelný. To podstatné je zásadní generační střet, přesně ten, který tolik hýbal celou tehdejší západní společností. Generace hippies a beatniků se sice na počátku sedmdesátých už mohla zdát ideově poněkud vyprchaná, ovšem o to silnější byla v realitě běžného života. Zde už vlastně nešlo o nějakou plánovitou revoltu, ale prostě o střet dvou odlišných světů, které si při nejlepší vůli nemohou vzájemně rozumět. Přes všechny snahy o navázání kontaktů, přes všechny přednášky v klubu rodičů dětí uprchlých z domova, přes odvážné experimenty s drogami, zeje mezi rodiči a dětmi nepřekonatelná propast. Snahy ji překlenout mohou působit smířlivě, ale jejich jediným výsledkem je grotesknost. Paradoxně přitom generace rodičů vyznívá jako ta méně rozumná, chovající se zcela iracionálně a neskonale naivně. Jejich jednání zde ovšem vyznívá nejen jako nesmyslné a situaci daleko spíše komplikující než řešící, ale ještě navíc prozrazuje obecnou nefunkčnost základních modelů chování "dospělé" společnosti, velících působit navenek utěšeně a bezproblémově, problémy "odborně řešit" případně potlačovat a vždy a všude vystupovat jako ten, kdo má pravdu a disponuje jakousi vyšší autoritou... Řemeslně skvěle podaný film s excelentními hereckými výkony, skvělou kamerou, brilantně režírovaný a sestříhaný, obsahově film velmi výbušný a nutící pozorného diváka přemýšlet o nikoli nepodstatných otázkách... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, jitrnic, Tetsuo ()
V tu chvíli, co píšu tenhle komentář jsem ještě neviděl všechno, abych mohl tvrdit, že jsem na Miloše Formana profík. Nicméně můžu říct, že to, co jsem viděl, mám od srdce opravdu rád a jsm hrdý na to, že Čech jako poleno v Americe dokázal to, co dokázal. Kdo jiný takový celosvětový úspěch kromě sportovců dokázal? Zřejmě nikdo. Proto jsem se rozhodl si sehnat i další jeho filmy, které jsme ještě neviděl a jeden z prvních výběrů padl i na film Taking Off. Ten ze začátku předvede ryze hipízácký začátek, kde asi 20 minut halekal, řval, ječel a v neposlední chvíli i neuvěřitelně falešně zpíval asi tucet všelijakých holek, což mělo dát najevo tu anarchii. U toho jsem bojoval, to se přiznám. Po chvíli ale přišel příběh, který měl velice zajímavé vysvětlení a ke konci to mělo grády jak kráva. Respektive samotné vysvětlování kouření trávy a následné scény neměly chybu. Miloš Forman ukázal opět naplno krásu citů, které v sobě skrýváme, a které málokdo dokáže pronést najevo svým blízkým. Film mi tolik blízký nebyl, ale i tak se na něj velice hezky koukalo. ()
Pocitově slabší Forman, který nenadchne nějakým dějovým spádem, ale to neznamená, že by to byla do očí bijící nuda. Forman si evidentně práci s neherci v Československu oblíbil natolik, že své postupy prakticky zopakoval i za oceánem. Postavy se chovají často podivně. Nejvíce mě zaujala scéna, ve které Vincent Schiavelli učí přítomné kouřit marihuanu. A za zmínku určitě stojí krásná písnička "And Even the Horses Had Wings". 70% ()
Taking Off by mohol mať podtitul Druhý začiatok. Konkurzom Forman začínal doma aj v Amerike (inak zmysel toho amerického vidím iba v nadstavení hlavného príbehu a ukážke mladej Kathy Bates, ktorá vôbec nespieva Miser(y)ne). Začiatok to ani v jednom prípade nie je jednoznačný, ale nejako začať predsa treba. Okrem paralel s predchádzajúcimi filmami a príprav na Vlasy ma potešila prítomnosť budúcej rockovej babičky Tiny Turner a českej babičky, teda presnejšie portrétu jej autorky. Príjemne ma prekvapilo, ako zručne Forman vystihol americké prostredie a podobu generačných problémov v ňom. A aj to, že šancu v nich dostali obe strany. Pohľad na niektoré manželské páry pri inštruktážnom fajčení jointov poskytoval dostatok dôvodov na to, aby od nich ich ratolesti ušli. Tento americký debut nemohol byť, s ohľadom na rôznosť prostredí, prostým pokračovaním Formanovej domácej tvorby. Aj preto ho vnímam, ako prejazd nie príliš udržiavaným železničným priecestím, za ktorým sa už črtá nájazd na parádnu diaľnicu, kde sa lieta nad kukučím hniezdom, vlajú Vlasy a znie Amadeova hudba. ()
Galerie (36)
Photo © Mokép
Zajímavosti (28)
- Miloš Forman dostal po natočení filmu nabídku režírovat reklamu na Royal Crown Colu. Vybrali si ho proto, že nápad na kterém byla reklama založena, byl okopírován z Taking Off. Jedná se o scénu, kde v rychlém střihu zpívá několik desítek zpěváků jednu píseň. Forman nakonec reklamu opravdu režíroval a zatímco Taking Off, který ho stál dva roky práce, přišel na 810 000 amerických dolarů, jeho minutová kopie na celý milion. (JohnnyRocker)
- Miloš Forman na své první natáčení v angličtině později vzpomínal: "Já nevím, jestli jsem tak blbý nebo arogantní, ale mně nikdy nic nepřipadalo moc těžké. Svědčí to taky o určité drzosti. Když jsem nechal herce v Taking Off improvizovat, ani jsem pořádně nevěděl, co říkají. Vždycky jsem se podíval na Bucka Henryho, on je taky scenárista a režisér, jestli to v té scéně sedí, a když kývl, tak jsem řekl: 'Dobře, jedeme dál', a když zavrtěl hlavou, tak jsem řekl: 'Zkusíme to ještě jednou.'" Důležitý byl také cit pro rozpoznání intonace: "Mnohokrát jsem poznal, jestli je to, co herec říká, pravda, podle melodie hlasu. Podle melodie věty, kterou herec vyslovuje, tuším, jestli to je, nebo není dobré." (NIRO)
Reklama