Få meg på, for faen
Turn Me On, Dammit!
Turn Me On, Dammit!
Turn Me On!
Režie:
Jannicke Systad JacobsenScénář:
Jannicke Systad JacobsenKamera:
Marianne BakkeHudba:
Ginge AnvikHrají:
Helene Bergsholm, Malin Bjørhovde, Beate Støfring, Arthur Berning, Lars Nordtveit Listau, Matias Myren, Olaug Nilssen, Julia Schacht, Julia Bache-Wiig (více)Obsahy(1)
Otevřená výpověď o ženské soupeřivosti a erotických touhách dospívajících dívek, které jsou tak zřídkakdy zobrazovány na plátně, ještě méně pak s takovou upřímností a citlivostí jako zde. Příběh je zasazen do prostředí ospalého západonorského maloměsta, jehož mají všichni zúčastnění zjevně plné zuby – pokaždé, když Alma a její kamarádka Sara při cestě školním autobusem míjejí ceduli nesoucí název jejich obce, počastují ji rituálním vztyčením prostředníčku. Film pracuje s celou řadou obvyklých motivů teenagerských snímků, jako je věrnost v přátelství, krutost dospívání a muka, která mladým působí jejich rodiče, ústředním motivem je zde však Almina kypící smyslnost. V režii Jannicke Systadové Jacobsenové se obrazy Alminy fantazie, v nichž figuruje prakticky kdokoli, kdo se objeví v její blízkosti, prolínají se scénami jejích neohrabaných pokusů o milostné sblížení a také s výjevy z každodenního života v tomto městečku s podivným jménem Skoddeheimen. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (71)
Film mě vůbec nezaujal. Od začátku to bylo takové nudné, čekala jsem že se tam aspoň objeví nějaký humor, ale nic, příběh o erotických touhách dospívajících dívek jsem si představovala trošku jinak. Herci a herečky mě taky nezaujaly... Nic moc. Film na mě zapůsobil prázdně bez špetky naděje na vyšší hodnocení. ()
Vzhledem k žánru, který tahle komedie reprezentuje, nemůžu dát jinak než plný počet. Není to typická výtlemovka od začátku do konce, ale mnohem líp tu fungují narážky, pohledy, gesta, situační humor. Z tohohle filmu by si divák měl odnést přinejmenším dvě poučení: nepřehánět to s leskem na rty a pořádně si rozmyslete, než někoho šťouchnete svým penisem :-) ()
Ani ve snu by mě nikdy nenapadlo, že se mi někdy bude takhle líbit film z Norska. Uchvátila mě tématika, uchvátilo mě zpracování, uchvátil mě příběh, strašně moc mi byla sympatická hlavní postava. Chvílemi jsem zíral, chvílemi mi ji bylo líto, chvílemi jsem se pousmál. Strašně hezky se na to dívalo. Pro mě asi největší překvapení za poslední dobu. Mimochodem, je dobré vědět, že i v Norsku mají coop:-) ()
Příběh o jednom podivném šťouchnutí. Film je stejně nezáživný jako norský prdelákov v kterém se odehrává. Problémy náctileté dívky, která se potýká se svou nevybouřenou sexuální touhou, by mohl být natočen mnohem lépe. Ono to už tak není nějaké bůhví jaké téma na větší propracování. Všechno se tu točí kolem tří slečen, jedné matky a hošana, kterej neudržel lofase v katích a nedokázal se k tomu postavit čelem. Dle mého se tohle nemůže líbit ani právě náctiletým puberťačkám, které svoje problémy najdou v lacinějších a přesto lépe zpracovaných snímcích. Navíc celý příběh nemá ani žádnou pointu nebo jsem ji jenom neviděl. Ještě, že to má jen necelou hodinu a čtvrt, na film s tak absurdní zápletkou je to až dost. ()
Na diskuzi po filmu prý bylo řečeno, že Jannicke Jacobsen si byla jistá dvojím: začátkem a koncem, což bylo vidět, protože rozjezd i dojezd byl dobrý, ten "vnitřek" se plácal od věty "šťouchl mě svým ptákem" k větě "šťouchl mě svým ptákem" a opakovaný vtip není vtipem. Jako u většiny severských snímků se i Rozpal mě, sakra pyšní fantastickou kamerou, chladnými barvami a dobrými hereckými výkony. Bohužel příběh ztrácel tempo a opakováním i vtip. Naopak se mu nedá upřít elegantní styl - natočit podobné, servítky si neberoucí dílko v USA, vznikla by z toho jen absolutní nechutnost. ()
Reklama