Valmont

Valmont jako klasický Formanův hrdina v opozici. To ale funguje! Forman se naprosto vykašlal na moralizování a udělal z Valmonta kladnou postavu se všemi formanovskými svérázy. Mě toto pojetí naprosto šokovalo, protože v Amadeovi, Larry Flyntovi či Muži na Měsíci si vlastně říkámě: vždyť ono svým způsobem jde o kladnou postavu. Ale tady? To by snad nikoho jiného nenapadlo. Po moralizování ani stopy, ale ani žádný opačný cynicko-pitoreskní efekt se bohudík nedostavil. Tohle dílo a jeho konec jsou nečekaně silné, i když narozdíl od ostatních Formanových děl poněkud zakryté jeho trochu samoúčelným humorem (dle mě jediná chyba filmu). Silné svou nejednoznačností, hodnotovou adaptabilitou a nenásilným výsměchem. Závěrečný souboj mi evokoval Barry Lyndona - a s přehledem ho svou ironií porazil. (30.06.2005)

Kritizovat film za to, že se odchyluje od své knižní předlohy, asi není správné, jenže hlavní kvalita Les Liaisons dangereuses, pomineme-li skvostný jazyk knihy, spočívá v schopnosti dvou hlavních hrdinů manipulovat s ostatními a ničit bez jakýchkoliv zábran jejich životy. Vicomte de Valmont a marquise de Merteuil jsou inteligentní, osvojili si umění přetvářky a jednají se zbylými postavami, jako by byly jen šachové figurky v jejich soukromé hře. A když pro účel filmu podstatně zjednodušíte jejich machinace, takže takové svedení madame de Tourvel probíhá velmi snadno, nebo když většině hrdinů přepíšete osud tak, aby je namísto opovržení nebo smrti čekal spokojený život ve společnosti, vytvoříte z (na svou dobu) nesmírně odvážného díla o složitosti lidské povahy, prolhanosti a bezcitnosti jen docela obyčejné kostýmní drama. (10.01.2017)

Srovnávat nechci, takže jen jedna věta - Formanův přístup je intimnější a klidnější - nechává hodně vyniknout příběh jako takový (samozřejmě že základem je ale Valmont). Opět velké plus za Pištěka a Ondříčka. Čtyři spokojené hvězdy. You are confusing bets and marriages, madame. One must always honor a bet. (29.10.2010)

Tento film mi majster Forman ušil na telo. Neverila som, že je možné, aby mi niekto skrz skvelý scenár a réžiu predniesol moje vlastné predstavy o cynickej, liberálnej či zvrhlej spoločnosti, kde morálka znamenala len akýsi pojem zastrčený v zaprášených poličkách monumentálnych knižníc. Nebudem porovnávať predchodcu s Malkovichom, Valmonta beriem ako samostatný filmový útvar so špecifickými Formanovými vychytávkami. Dívať sa dve hodiny na impozantné kostýmy, cukríkovú výzdobu či počúvať strohé tóny neromantického baroka, mi prinieslo také potešenie, že by som sa aspoň na jeden deň do toho obdobia s nadšením presťahovala :-) Perfektné herecké výkony, perfektný scenár, kde sa nevinná mladá hrdinka stáva terčom chladu neľútostných dospelých, perfektná kamera. Forman mi ulahodil, pre podobné historické kúsky s presným vyobrazením spoločnosti, mám neuveriteľnú slabosť. Dvomi slovami: Som nadšená! (14.08.2010)

Nebezpečné známosti Choderlosa de Laclosa patria medzi moje obľúbené knihy. Je preto prirodzené, že ma zaujímalo, ako sa s týmto románom v listoch popasovali filmári. Sám som bol prekvapený, že na vrchol sa u mňa dostala Lutherova televízna adaptácia s Kukurom, Vášáryovou a Nagyovou, po nej Vadimova s Gérardom Philipom a Jeanne Moreau a až potom tie neskoršie, mladším divákom známejšie verzie, s Johnom Malkovichom a Colinom Firthom. I keď Forman patrí medzi mojich najobľúbenejších režisérov, jeho sterilné, kostýmové poňatie ma neoslovilo. Uznávam síce jeho právo nakrútiť film podľa svojich predstáv, ale výmenou za to požadujem právo dať mu iba tri hviezdičky. (23.08.2012)