Ráj: Láska

Příběh byl vyprávěný se zajímavým odstupem, trochu jakoby dokumentárním stylem. Je mi dost líto, že u této projekce nebyl režisér a neřekl pár slov. Většinou je film cesta k vyjádření nějakého názoru, ne tak tady, Ráj: láska neodsuzuje ani nelituje, nenapravuje, nedává naději, neočišťuje, neomlouvá, nekritizuje. Divák se stává opravdovým nestranným pozorovatelem. Určitě to není špatně, jen je to dráždivé, nepohodlné, člověka to nutí víc přemýšlet. Hlavní hrdinka a její přítelkyně mi byly více a více nesympatické, až k poslední půlhodině, kdy jsem si říkala, že je s odpuštěním naprosto vypatlaná. Vůbec mi nešlo s ní jakkoli soucítit, ale proč bych vlastně měla? Každý ze zůčastněných byl trochu sviňák a trochu oběť, takový začarovaný kruh. (05.07.2012)

Tímto filmem se prosmějete od začátku do konce. Z kina budete ale vycházet z pocitem životní prázdnoty. Stejně jako hlavní hrdinka... Margarete Tiesel i její kolegyně si zaslouží palec nahoru za explicitní scény, kdy by se jiné ženy raději neodhalily... leč taková je realita všedních dní, kterou nezachrání ani pobyt v "africkém ráji"... naopak - kromě celulitidy a faldů vyhřezne na povrch to, že žijete třeba život odnikud nikam... (11.07.2012)

Stálo mě hodně přemáhání vydržet celé dvě hodiny hledět na tuhle trapnost a degradaci. Není to okrajová záležitost. Jsme civilizace posedlá sexem, a když ho někdo ze zřejmých důvodů nemá, podléhá frustraci. Jednání na pomezí promiskuity a prostituce je dnes kulturní normou. Tohle je jen jeden z jejích projevů. --- Nízko hodnotím kvůli výrazně přetažené stopáži. (10.11.2016)

Sžíravý portrét osamělosti, sexuální frustrace, chudoby, power play a rasismu v kulisách tropickýho ráje. Tereza se svýma láskama jsou si vzájemně vykořisťovateli i falešnou nadějí, všichni jsou svině a zároveň oběti. Vyprázdněnost a beznaděj tu srší z každé palmy a Seidl nás do toho voyeursky hodí, s jeho typickou středovou kompozicí a statickou kamerou, aby to dřelo až na kost. Hakuna matata, vážení diváci. Na Seidlovi mě mimo jiné strašně baví, jak širokou paletu interpretací ten jeho dokumentární styl otevírá. Někdo v Terese vidí blbou krávu, já v ní vidím osamělou duši zoufale toužící po někom blízkém. Někdo v úvodní scéně vidí nechutný pokus o dělání si legrace z hendikepovaných, já v tom vidím akcentaci kontrastu, že Teresa pečuje o ostatní, zatímco o ni nepečuje nikdo. A jakkoliv jsem u prvního dílu trilogie trnul, dovedu si představit, že v jiným mentálním rozpoložení bych se u toho smál. Prostě Ulrich ♥ (28.07.2022)

Kdo se dívá a pokusí se o tom přemýšlet a poskládat si z toho nějakou mozaiku odrážející tento aspekt, (řekněme přímo) lásku, určitě najde spoustu styčných bodů i spoustu míst, které tuto spojnici přerušují. Seidlův film rozhodně není statický, avšak přesto, že se vyvíjí a k něčemu směřuje, jsou všechny postavy naprosto stejné na konci jako na začátku, stejně zatížené svojí rozšafností, která vždy končí otázkou: co a za kolik? (15.12.2020)