All That Jazz

*SPOILER*. Celý sujet tohto filmu spočíva v tom , že sa premieta život umelca až do momentu jeho smrti. Hedonistický život umelca sladký ako cukrík zabalený v muzikálovom obale, mi vôbec nesadol, ba musím povedať , že sa mi priečil. Jediné pozitívum bol Roy Scheider, a Epilóg spočivajúci v pointe, že hl.hrdina zomiera akoby v muzikálovom prostredí, kde sa slávnostne lúči zo svojimi blízkymi. Zomrel ako žil pompézne, s veľkým krikom, s úsmevom na tváry ale predsa...sám. Myslím si , že myšlienka tohoto rozsahu si zaslúži priestor maximálne krátkometrážneho filmu. Forma jednoznačne zvíťazila nad obsahom. (19.05.2009)

Milý deníčku, tak se to přeci jen stalo, zamilovala jsem se. No jasně, nejde o neskutečně skutečného muže, tak daleko samozřejmě ještě nejsem, ale i tak, láska na první záběr. Když ono je tak těžké odolat někomu, kdo kouří cigára i ve sprše. Ptáš se, jak to všechno začalo? Měla jsem depresi z kácení deštných pralesů v Amazonii, tak jsem si vlezla do postele, přikryla se peřinou a chtěla si pobrečet u Muzikálu ze střední, omylem jsem si však pustila All That Jazz a to se mi stalo osudné. On je totiž Joe Gideon přesně můj typ, pálí jednu od druhé, bere Dexedrine, je trošku nerudnej, pije, v podstatě nechodí spát, ke svejm holkám se chová strašně a pracuje jak o život (doslova), ale hlavně má štýlo. No deníčku, jdu si to pustit znova, protože i na vztahu s imaginární postavou se musí pracovat, psali to v Cosmopolitanu, tak to bude pravda. (14.08.2014)

Závěrečná řeč, karikatura i epitaf Boba Fosseho. Nahlédnutí do světa showbyznysu plného závistivých, ambiciózních, zahořklých zvířat. Lidí, kteří myslí pohlavními orgány a zároveň tvoří velké umění, kteří prožívají těžké umělecké krize a zároveň se neustále otírají o kýč a levnou operetku. Atmosféra broadwayských muzikálů je mi trochu cizí, ale musím se hluboce poklonit té bolestné ódě, kterou jim vystřihl člověk, který je celý život hltavě polykal i divoce zvracel. "All That Jazz" není muzikál, je to intimní, metafyzické drama z hudebního prostředí, upřímná zpověď velkého umělce a malého člověka. Labutí píseň primadony, která se pomalu připravovala na svůj konec. (06.12.2011)

Obzvláště vybraná stylová lahůdka, která vedle příběhu na úrovni 8 a 1/2 nebo Vzpomínek na hvězdný prach přináší ve všech ohledech přesvědčivé zpracování s invenčním překvapením v každém doušku. Velký scénář (zajímavá spojka i k Ježíšovi z Montrealu), neexhibující a pestrá hudební aranžmá nenápadných hitovek, úcta k filmově taneční tradici, svižný střih, moderně působící taneční čísla, velký Roy, typově krásné ženy a velkolepá dívka, lehkonohý humor, velký vklad výpravy obecně. A vše protkáno rovinou nepokorného smlouvání s osudem, který je nápadně důvěryhodnější než ošetřující lékař. Film s kroužícími holubicemi nad hlavou. (31.03.2015)

Naprosto strhující film s fantastickým Roy Scheiderem, určitě jeho životní role. Do zbytku komentáře bych mohla nakopírovat oficiální text distributora. Souhlasím do puntíku. A to prosím muzikály nesnáším (kromě My Fair Lady a Zpívání v dešti) a "spontánní" muzikálové třeštění jsem musela doslova přetrpět, přesto bych klidně dala i víc než pět hvězdiček. (22.02.2012)