All That Jazz

Podívala jsem se na muzikál s velkým očekáváním, ale nakonec budu patřit do menšiny, které ten muzikál nic nedal. Upřímně bych to ani moc nenazývala muzikálem jako spíš hudebním filmem. Moc se tam totiž nezpívá, spíš jen tančí. Nicméně, musím uznat, že taneční scény jsou skvělé. Roy Scheider mi ale do té role moc neseděl, asi už ho mám prostě zaškatulkovaného jako drsňáka a do role choreografa bych ho nikdy neobsadila. (05.05.2024)

Jsem ohromen, tohle je geniální film. Je to natolik komplexní a mnohovrstevnatá podívaná, že nejsem schopen docenit všechny její kvality po jediném zhlédnutí. All That Jazz skýtá rozhodně výjimečný divácký zážitek, byť to zřejmě nebude film pro každého. O sedm let mladší mistrův Kabaret se mi ale líbil přece jen o chlup víc. (09.03.2012)

Milý deníčku, tak se to přeci jen stalo, zamilovala jsem se. No jasně, nejde o neskutečně skutečného muže, tak daleko samozřejmě ještě nejsem, ale i tak, láska na první záběr. Když ono je tak těžké odolat někomu, kdo kouří cigára i ve sprše. Ptáš se, jak to všechno začalo? Měla jsem depresi z kácení deštných pralesů v Amazonii, tak jsem si vlezla do postele, přikryla se peřinou a chtěla si pobrečet u Muzikálu ze střední, omylem jsem si však pustila All That Jazz a to se mi stalo osudné. On je totiž Joe Gideon přesně můj typ, pálí jednu od druhé, bere Dexedrine, je trošku nerudnej, pije, v podstatě nechodí spát, ke svejm holkám se chová strašně a pracuje jak o život (doslova), ale hlavně má štýlo. No deníčku, jdu si to pustit znova, protože i na vztahu s imaginární postavou se musí pracovat, psali to v Cosmopolitanu, tak to bude pravda. (14.08.2014)

Překvapivé je, že je to vlastně spíš nemuzikál. Zpívaných a tanečních pasáží je tam (až na závěrečnou část) vlastně pomálu a mnohdy jde jen o "zkoušená" čísla pro muzikál v preprodukci. Stejně tak nejde o příběhový film, podstatnější je tu pocitová stránka. Scheider je tady překvapivě skvělej a skutečně jde o vrchol jeho kariéry. Fosse se svým týmem předvádí skvělý cit pro střih a záběrovou skladbu. (05.08.2018)

*SPOILER*. Celý sujet tohto filmu spočíva v tom , že sa premieta život umelca až do momentu jeho smrti. Hedonistický život umelca sladký ako cukrík zabalený v muzikálovom obale, mi vôbec nesadol, ba musím povedať , že sa mi priečil. Jediné pozitívum bol Roy Scheider, a Epilóg spočivajúci v pointe, že hl.hrdina zomiera akoby v muzikálovom prostredí, kde sa slávnostne lúči zo svojimi blízkymi. Zomrel ako žil pompézne, s veľkým krikom, s úsmevom na tváry ale predsa...sám. Myslím si , že myšlienka tohoto rozsahu si zaslúži priestor maximálne krátkometrážneho filmu. Forma jednoznačne zvíťazila nad obsahom. (19.05.2009)