Kravaťáci

Strhující exhibice sympatických ksichtů, filmových citací, slovní vaty a obleků šitých na míru v cimře korporátní Ameriky. Inu, bez mučení přiznávám, že jsem na pár vteřin ucítil cosi jako sympatie k té mrzké profesi. Samozřejmě to má své mouchy, happyendy se tu metá do všech stran a tu a tam nějaká logická díra prosákne na povrch, ale co na tom záleží, když je celek tak sympatický a druhá série graduje kadencí luxusní asijské štětky při handjobu pupkatého Švýcara. Asi spíš jako ten Švýcar nebo tak nějak. Každopádně někdy po druhé sérii dávám sbohem, neboť nadprůměr tohoto seriálu je velmi, velmi mírný a existuje spousty lepších, u kterých můžu plýtvat svým životem. (14.11.2012)

Poutavé epizody z advokátního prostředí s vyhrocenými vztahy, elegantního až spíše snobského prostředí, co diváka motivu k tomu, jít vejš. Vtipy vkusné, zápletky parádně promyšlené a rozuzlení většinou překvapivé. Za 4 dávám pouze kvůli tomu, že mám raději seriály s poloviční stopáží a s větší dávkou humoru. Jinak ale vřele doporučuju. Opět jeden z těch návykových. (02.09.2012)

Suits neboli kravaťáci, což je mimochodem jeden z těch lepších názvů, které byly přeloženy z originálního názvu, jsou velmi sympatičtí, vtipní a i to napětí tam je v jisté podobě. Všechny postavy v tomto seriálu jsou výborně napsané i zahrané no a Luis je hovado! První řadu jsem dal téměř na jeden zátah a u té druhé jsem už čekal na nové díly, které byly rovněž parádní. No a díky mému bratrovi jsem si tento seriál střihl celý znova společně s první částí třetí řady za jeden víkend. Také velmi oceňuji parádní soundtrack, zvláště pak v závěrečném díle druhé řady na konci dílu mne hudba od The XX velmi umocnila zážitek z dané scény. Což způsobilo, že jsem si danou scénu pouštěl asi třicetkrát. 1. řada - 9/10, 2. řada 9/10 Třetí řada je slušně rozjetá a už se těším na březen, až to vypukne. // Třetí řadu mám úspěšně za sebou a pořád se nemůžu zbavit pocitu, že je to neskutečná pecka! Na ten špatný pocit v žaludku při závěrech každé řady si začínám pomalu zvykat, ale ten parádní soundtrack v každém díle rozdýchávám jen stěží. 3. řada - 9/10 (16.02.2014)

Svižné, stylové a výborně natočená pohádka o právnících, která navíc v druhé sezóně výtečně šlape na plyn. Postavy jsou výborně napsané a ještě lépe zahrané, sypou ze sebe jednu hlášku za druhou a i přes ty nejdražší kvádra a pozlátka jsou naprosto lidské a uvěřitelné. Případy by sice mohly být někdy lepší, ale jelikož v druhé sérii ustoupí do pozadí, tak to ani tolik nevadí. Suits se tak po necelé druhé sérii přidává k současné dramatické (nebo snad komediální?) špičce. (14.09.2012)

Je dobré si pro začátek ujasnit, čím tento seriál je a čím naopak není. Předně není právnickým seriálem. Korporátní právničinu „dojde-li na soud, je to prohra pro obě strany" či denní právnickou rutinou hledejte jinde (například zde či zde). Tady je právnický kabát pouze pozlátkem; jakkoli nesporně atraktivním i funkčním. Čím tedy Kravaťáci jsou? Na to není jednoznačná odpověď, jelikož to dlouho nevědí ani sami tvůrci, ale pokud něco, tak je lze popsat jako „Game of Suits/mainstreamoví Mad Meni/kancelářské Beverly Hills". Že to pospolu neštymuje? Ano, to je pravda a v tom je největší problém Kravaťáků. Jsou tak nebývale rozháraní, až je tu na denním pořádku, že podprahovou tenzí tepající dramatickou intrikářskou epizodu s kutím piklů a vypjatým bojem o moc následuje výplňkový odlehčený díl o strastech vztahů na pracovišti. Více než kde jinde platí, že na každý klad, na kterém to lze (zcela oprávněně) vynést do nebes, připadá neméně závažný zápor, na kterém to lze (zcela oprávněně) zašlapat do země. Nebýt to v (nej)lepších momentech TAK dobré, tak by se skoro až jednalo o guilty pleasure záležitost (veledůležité předávání složek, což je tak desetkrát za epizodu, je moment, který je tak blbý, až ho budete milovat, a kvůli stokrát opakovaným frázím v každém díle "in the first place", "you know it", "pennies on the dollar", "my firm" apod. si to skoro říká o napití se při každém jejich zmínění). Jenže ono to TAK dobré většinu času je čili není problém přivřít oči nad všemi těmi „ale“ (postavy do počtu, linky vyznívající do ztracena, výplňkové epizody, soap operové momenty, lacinost produkce, kdy si to vystačí s jednou soudní síní pro celé město, tapetami za okny, třemi kancelářemi postupně suplující kancly asi tisícovky firem či od první série recyklovanými uvozujícími záběry na New York), protože když (a je to velké když) se vám ta pětice hlavních postav dostane pod kůži, tak není co řešit. Zvlášť když je to tak návykové a dynamické, že není problém dosavadních pět sérií nakoukat z jedné vody načisto. Což je problém v pozdějších sériích, kdy některé z těch postav, co to táhnou, odchází. A tvůrci to řeší nejhorším možným způsobem. Nově příchozí typově stylizují jako náhrady za ty postavy, co odešly. Což dle očekávání nefunguje a ztrácí to na kvalitě, protože jde o seriál stojící na postavách. A to až do té míry, že to jeden sleduje čistě ze setrvačnosti. Kvality to stále má, ale již ne "srdíčko". A úplné finále by jako sůl potřebovalo trochu hořkosti do vší té sladkosti. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 3/5 | S8: 3/5 | S9: 3/5 | (07.03.2016)