Režie:
Bob FosseScénář:
Jay Presson AllenKamera:
Geoffrey UnsworthHrají:
Liza Minnelli, Michael York, Helmut Griem, Joel Grey, Fritz Wepper, Marisa Berenson, Ralf Wolter, Helen Vita, Ellen Umlauf, Pierre Franckh (více)Obsahy(1)
Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (151)
Tohle je jeden z mála těch muzikálů, u kterých mám pocit, že je skvělá jak hudební stránka, tak i stránka příběhová, i když by přece jen ještě mohla být malinko lepší. Jsou ale krásně vyvážené a je na nich vidět, že si dal Fosse skutečně záležet, stejně jako byl neskutečný choreograf a tak trochu i maniak. Přesto mu vše skvěle sedí. ()
"...kabaret, páni si zakouří/ rok třicet pět, klid před bouří", zpívají O5&Radeček a kvůli rýmu posunují "děj" o 4 roky. Ve filmu mě nejméně zaujaly vztahové propletence (ostatně Yorka ani Minelliovou zrovna nemusím), soustředil jsem se na vykreslení atmosféry soumraku Výmarské republiky, korunované nikoli pouliční vraždou či protižidovským výpadem, ale scénou z venkovského hostince, která tak "nevinně" začíná. Co do působivosti se s ní nemůže měřit žádné číslo z Kit Kat Klubu. ()
Muzikál Kabaret byl mým posledním filmem v roce 2020 a nemohla jsem vybrat lépe. Muzikály miluju, je to asi můj nejoblíbenější žánr, ale snažím se na ně koukat postupně, abych se pořád měla na co těšit a nezkoukla všechny najednou. Nikdy si předem nečtu o čem filmy jsou, prostě buď se mi to bude líbit nebo nebude, nebojím se žádného žánru ani tématu. Tohle mě docela překvapilo. O Kabaretu jsem věděla akorát to, že tam hraje Liza Minnelli a že si za roli odnesla Oscara víc ani ťuk. Takže mě překvapila atmosféra předválečného Německa, která je skvěle zachycená. Scéna zpívajícího mladého nacisty mi navodila husí kůži, bylo to až děsivé, jak se k němu postupně přidávali ostatní lidé. Celkově to i hezky utíkalo, sem tam nějaké pěvecké vystoupení v Kabaretu, skvělá choreografie, obstojné písně a samozřejmě nezaměnitelný hlas Lizy. Byť muzikál nebude patřit mezi mé TOP oblíbence, jde o skvěle natočené hudební dílo. ()
Já mám bohužel až moc velkou averzi k Lize Minnelliové, abych mohl dát pět hvězdiček. Ta ženská mě prostě svým zjevem a hereckým projevem přímo odpuzuje. Ani scény z kabaretu mi nedělaly zrovna nějaké velké potěšení, protože tyhle humusáky já nemusím. Nicméně ten film byl dobrý, hořce vtipný, měl spád a hudba a písně se mi také líbily, jen ta Liza...ach jo! ()
Muzikál, o kterém jsem toho doposud moc neslyšela na to, kolik má ocenění... Ale podívala jsem se s chutí. Liza Minneli byla výborná a sexy, což se určitě hodilo. Moc se mi líbilo, jak ve filmu ukázali Německo třicátých let, celou tehdejší společnost, problémy té doby, které jako by ještě nesměle bublaly pod povrchem a každý před vzrůstajícím násilím přivíral zatím oči, a do kontrastu postavili oslňující kabaret, kde vtipně a výstižně tohle všechno komentovali. Nápad fakt skvělý, ale na druhou stranu by muzikál měly táhnout i písničky, a ty se mi tady moc nelíbily. Škoda, potom to ztrácí své kouzlo, ale celkově je to pořád moc fajn film. ()
Galerie (76)
Photo © American Broadcasting Company (ABC)
Zajímavosti (35)
- Podivná žena, ktorá sa objavuje na začiatku filmu a sedí vzadu v Kit-Kat Clube a drží cigaretu, je založená na maľbe z roku 1926 „Portrét novinárky, Sylvie Von Harden“ od nemeckého expresionistického maliara Otta Dixa. (Arsenal83)
- Po úspechu filmu z roku 1972 bola Jean Rossová (ktorá inšpirovala postavu Sally Bowlesovej - Liza Minnelli) prenasledovaná novinármi pred jej smrťou v roku 1973. S trpkosťou poznamenala, že reportéri vždy tvrdili, že hľadajú informácie „o Berlíne v tridsiatych rokoch“, a predsa tých nezaujímalo nič, čo sa týkalo "nezamestnanosti alebo chudoby alebo o nacistoch pochodujúcich ulicami. Jediné, čo chceli vedieť, je, s koľkými mužmi som išiel do postele." (Arsenal83)
- V tradičnom spôsobe hudobného divadla väčšina hlavných postáv v javiskovej verzii spieva, aby vyjadrila svoje emócie a posunula dej; vo filme sú však hudobné čísla úplne dietetické - teda ide o beletrický štýl s vnútorným pohľadom na svet. (Arsenal83)
Reklama