Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (151)

kaylin 

všechny recenze uživatele

Tohle je jeden z mála těch muzikálů, u kterých mám pocit, že je skvělá jak hudební stránka, tak i stránka příběhová, i když by přece jen ještě mohla být malinko lepší. Jsou ale krásně vyvážené a je na nich vidět, že si dal Fosse skutečně záležet, stejně jako byl neskutečný choreograf a tak trochu i maniak. Přesto mu vše skvěle sedí. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

"...kabaret, páni si zakouří/ rok třicet pět, klid před bouří", zpívají O5&Radeček a kvůli rýmu posunují "děj" o 4 roky. Ve filmu mě nejméně zaujaly vztahové propletence (ostatně Yorka ani Minelliovou zrovna nemusím), soustředil jsem se na vykreslení atmosféry soumraku Výmarské republiky, korunované nikoli pouliční vraždou či protižidovským výpadem, ale scénou z venkovského hostince, která tak "nevinně" začíná. Co do působivosti se s ní nemůže měřit žádné číslo z Kit Kat Klubu. ()

Reklama

Streeper 

všechny recenze uživatele

Muzikál Kabaret byl mým posledním filmem v roce 2020 a nemohla jsem vybrat lépe. Muzikály miluju, je to asi můj nejoblíbenější žánr, ale snažím se na ně koukat postupně, abych se pořád měla na co těšit a nezkoukla všechny najednou. Nikdy si předem nečtu o čem filmy jsou, prostě buď se mi to bude líbit nebo nebude, nebojím se žádného žánru ani tématu. Tohle mě docela překvapilo. O Kabaretu jsem věděla akorát to, že tam hraje Liza Minnelli a že si za roli odnesla Oscara víc ani ťuk. Takže mě překvapila atmosféra předválečného Německa, která je skvěle zachycená. Scéna zpívajícího mladého nacisty mi navodila husí kůži, bylo to až děsivé, jak se k němu postupně přidávali ostatní lidé. Celkově to i hezky utíkalo, sem tam nějaké pěvecké vystoupení v Kabaretu, skvělá choreografie, obstojné písně a samozřejmě nezaměnitelný hlas Lizy. Byť muzikál nebude patřit mezi mé TOP oblíbence, jde o skvěle natočené hudební dílo. ()

Skip 

všechny recenze uživatele

Já mám bohužel až moc velkou averzi k Lize Minnelliové, abych mohl dát pět hvězdiček. Ta ženská mě prostě svým zjevem a hereckým projevem přímo odpuzuje. Ani scény z kabaretu mi nedělaly zrovna nějaké velké potěšení, protože tyhle humusáky já nemusím. Nicméně ten film byl dobrý, hořce vtipný, měl spád a hudba a písně se mi také líbily, jen ta Liza...ach jo! ()

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Muzikál, o kterém jsem toho doposud moc neslyšela na to, kolik má ocenění... Ale podívala jsem se s chutí. Liza Minneli byla výborná a sexy, což se určitě hodilo. Moc se mi líbilo, jak ve filmu ukázali Německo třicátých let, celou tehdejší společnost, problémy té doby, které jako by ještě nesměle bublaly pod povrchem a každý před vzrůstajícím násilím přivíral zatím oči, a do kontrastu postavili oslňující kabaret, kde vtipně a výstižně tohle všechno komentovali. Nápad fakt skvělý, ale na druhou stranu by muzikál měly táhnout i písničky, a ty se mi tady moc nelíbily. Škoda, potom to ztrácí své kouzlo, ale celkově je to pořád moc fajn film. ()

Galerie (76)

Zajímavosti (35)

  • Podivná žena, ktorá sa objavuje na začiatku filmu a sedí vzadu v Kit-Kat Clube a drží cigaretu, je založená na maľbe z roku 1926 „Portrét novinárky, Sylvie Von Harden“ od nemeckého expresionistického maliara Otta Dixa. (Arsenal83)
  • Po úspechu filmu z roku 1972 bola Jean Rossová (ktorá inšpirovala postavu Sally Bowlesovej - Liza Minnelli) prenasledovaná novinármi pred jej smrťou v roku 1973. S trpkosťou poznamenala, že reportéri vždy tvrdili, že hľadajú informácie „o Berlíne v tridsiatych rokoch“, a predsa tých nezaujímalo nič, čo sa týkalo "nezamestnanosti alebo chudoby alebo o nacistoch pochodujúcich ulicami. Jediné, čo chceli vedieť, je, s koľkými mužmi som išiel do postele." (Arsenal83)
  • V tradičnom spôsobe hudobného divadla väčšina hlavných postáv v javiskovej verzii spieva, aby vyjadrila svoje emócie a posunula dej; vo filme sú však hudobné čísla úplne dietetické - teda ide o beletrický štýl s vnútorným pohľadom na svet. (Arsenal83)

Reklama

Reklama