Kabaret

30. Zlatý Glóbus za rok 1972 - cena (3) - *Nejlepší film (komedie / muzikál), *Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Liza Minnelli, *Nejlepší herec ve vedlejší roli - Joel Grey + nominace (6) - Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Marisa Berenson, Nejlepší režie - Bob Fosse, Nejlepší scénář - Jay Presson Allen, Nejlepší filmová píseň - "Money" - Hudba John Kander, text Fred Ebb, Nejlepší filmová píseň - "Mein Herr" - Hudba John Kander, text Fred Ebb, Objev roku (herečka) - Marisa Berenson (03.01.2009)

...malej film, u kterýho si dovedu velice dobře představit, že bude divácky zrát s dalším shlédnutím...na to, že šlo o druhou Fosseho věc, je to filmařsky velice sevřený a vyzrálý...výborně sestříhaný...hlavně v hudebně - tanečních číslech je výborně sladěnej pohyb herců s pohybem kamery a střihem...čísla jsou výborně vystavěná a stupňovaná...dokážou nejen strhnout, ale často jdou i přes míru, takže divákovi je z těch výjevů fyzicky nepříjemně ve smyslu "ubavme se k smrti"...připadá mi, že tenhle masochismus byl Fossemu jako tvůrci tak nějak vlastní ( viz. All that jazz)........progresivní z hlediska propojení pódiových výstupů s klasickým dějem, kdy pódiové výstupy komentují a předznamenávají dění a nakonec se přímo vlévají do narativní struktury...i vykreslením doby a postav je to zajímavý...sexuálně nezvykle otevřený a přitom samozřejmý, genderově progresivní ( transexualita, homosexualita, chlapecká Minelli, androgynní York)...vztahy postav a osudy dílčích figur jsou záměrně a funkčně nedořečené...stejně tak jako je nedořečený, ale přitom velmi plastický obraz tehdejší společnosti s její otevřeností a moderní dekadencí a zároveň omezeneckým buranstvím a předsudečností ( absurdita žida, který předstírá, že není žid, aby byl společensky akceptován, načež si nemůže vzít židovku, kterou miluje)......dramatičnost toho filmu v podstatě spočívá v nedořečenosti...v nedořečenosti vztahů a osudů postav...a v nedořečenosti společenského vývoje...obojí si divák je schopen domyslet, ať už na zákládě své představivosti nebo znalosti historických událostí.......ale co, resp. kdo mě uhranul na celém filmu nejvíc, byla Liza Minelli...to byl snad jeden z nejlepších ( a když ne nejlepších, tak nejsympatičtějších) hereckejch výkonů, co jsem na plátně viděl...hrozně přirozená...v civilně ztišených i v těch nejteatrálnějších momentech - protože teatralita k té postavě přirozeně patří...zároveň výborná v tanečně - pěveckých výstupech...bomba... (26.11.2011)

Film aj divadlo sú krivé zrkadlá spoločnosti. Nedokážu dokonale odrážať jej stav, akokoľvek by sa snažili. Muzikál Kabaret sa to nebojí priznať. Jeho výpoveď je atraktívna práve preto, že je štylizovaná a obohatená nadhľadom, na aký sa v súvislosti s touto témou ani nie tri dekády po skončení vojny odvážilo len málo filmárov. Fosse sa odvážil, obsadil božskú Lizu a... očaril ma! (20.03.2008)

Muzikál par excellence. Filmová verze Kabaretu má všechno, co chybělo jeho provedení, které jsem před nějakými šesti lety naneštěstí viděl v plzeňském divadle. Je živá, uvěřitelná, emotivní, strhující... A já nevím jaká ještě. S názory, že hudební čísla nejsou dějotvorná a že by se bez nich film dokonce obešel, opravdu souhlasit nemůžu. Příběh na nich velice pevně stojí a kdyby nebyla tak mistrně zvládnutá, snadno by se stal obyčejným romantickým kýčem z počátků druhé světové.__P.S. Je fajn, že ČT film uvedla v původním znění s titulky, ale obraz ti pacholci opravdu řezat nemuseli. (21.05.2012)

Pozrel som si kúsok tohto oslavovaného diela, aby som mal istotu, že moje hodnotenie podľa spomienok je v poriadku. Nie je celkom v poriadku. Tvoria ho jedny z najslabších troch hviezdičiek, ktoré som udelil. Prakticky nič ma na tomto diele nezaujalo, a aj keď pominiem fakt, že Lizu Minnelli neznášam, bolo tam dosť dôvodov na mierne rozčúlenie sa. A bolo preto v rámci psychohygieny rozumné, že som Kabaret nedopozeral. (18.06.2012)