Kabaret

Muzikál par excellence. Filmová verze Kabaretu má všechno, co chybělo jeho provedení, které jsem před nějakými šesti lety naneštěstí viděl v plzeňském divadle. Je živá, uvěřitelná, emotivní, strhující... A já nevím jaká ještě. S názory, že hudební čísla nejsou dějotvorná a že by se bez nich film dokonce obešel, opravdu souhlasit nemůžu. Příběh na nich velice pevně stojí a kdyby nebyla tak mistrně zvládnutá, snadno by se stal obyčejným romantickým kýčem z počátků druhé světové.__P.S. Je fajn, že ČT film uvedla v původním znění s titulky, ale obraz ti pacholci opravdu řezat nemuseli. (21.05.2012)

Skvostně dekadentní. Tak popisuje Sally své umělecké působiště, kabaret Kit-Kat Club v předválečném Berlíně, ale dal by se tak popsat i celý film. Kabaret, místo pro většinu zvrhlé, nechutné, nepřístojné, jízlivé, odvážné je tu ukázán jednak jako místo, kde se potkávají i lidé zajímaví a nezkažení ( ústřední milenecká trojice) ale zároveň jako místo reflektující tehdejší napjatou situaci ohledně nastupujícího režimu fašismu a celkové nejistoty. Silný děj milostné dvojice učitel-tanečnice je tu protkán glamrockově laděnými tanečními a pěveckými čísly, které na první pohled děj nikam neposunují a zdají se tak být jakoby " násilně vloženými " , ale Sallyin postoj a herecký projev se během nich mění v závislosti na událostech mimo kabaret. Silné, smutné, veselé, prostě skvostně dekadentní ... (07.05.2009)

Tento muzikál se mi teda těžce nezamlouval,snímek který tolik Oscarů ukradl Kmotrovi mistra Coppoli (8 a včetně režie!)je docela vrchol nevkusu Akademie, že začínám myslet, že v roce 1972 museli být pořádně sjetí, protože já na téhle ujetosti nevidím vůbec nic výjimečného. Samotný příběh je velice tuctový a neuvěřitelné ke konci (milostný trojúhelník) roztahaný,herci kteří taky za moc nestojí zvláště Liza Minnelli mi neuvěřitelně lezla na nervy, písně mi taky zrovna nevoněli a jediná choreografie čísel se vcelku podařila. Ode mě slabých 40%, a to všeobecně k muzikálům ze srdce tíhnu. (28.12.2010)

Inovativní muzikál s nadčasovým poselstvím, jehož kabaretní rámec důvtipně prostupuje tkanivem příběhů, pootvírá možnosti jejich jiného rozumění a uzavírá se jen zdánlivě - právě tak jako scénická férie. Písničky zdaleka nedoznívají a divadlo se hraje i v hledišti a na ulicích. Předstírání, podvádění či sebeklam v osobním životě předznamenávají panoramatické národněsocialistické sebeobelhávání celého národa (které přesně charakterizovala Hannah Arendtová v knize Eichmann v Jeruzalémě). Propad do divadelnosti co existenciálního modu v devatenáctém století se v těchto letech ještě prohlubuje vyznáním lži jako pravdy, v jejímž jméně se smí spáchat jakýkoliv zločin. Kabaret co protipól Wagnerovy opery, dezinterpretovaného hudebního emblému této quasi-kultury, se paradoxně jeví jako pravdivější než zneuctění klasiků i (veřejný) život sám. Obnažuje tělo v jeho groteskní animalitě jako nástroj rozeznívaný neovladatelnými emocemi a kontrastuje se strohým stejnokrojem davu (skvěle vystiženým venkovskou veselicí, v níž je každý vesničan oděn právě jen tou svou uniformou – a s ní ztotožněn). „Willkommen, bienvenue, welcome / im Cabaret, au Cabaret, to Cabaret.“ (18.10.2015)

A opět projekce ze zlatého fondu světové kinematografie v Aeru... Špičkový muzikál z doby Berlína 30. let. Působivý příběh o lásce s živelnou Lizou Minnelliovou v hlavní roli ( musíte si jí zamilovat ). Na filmu si mimo písní ( které reflektují společenské změny ) a špičkové choreografie cením i vykreslení postupného nástupu nacismu k moci ( Výborná scéna se zpívajícím mladým náckem ) až z toho jde trochu strach. (21.01.2005)