Přední linie

Korejská duše je jiná a tím pádem i jejich válečné filmy, zatímco jejich odlišnost přímo zbožňuju v romantickém žánru, tak u válečného mi chvílemi až vadí, zpěvánky polokastráta nejsou tím pravým ořechovým, co by mě dokázalo dojmout. Po monumentálnějších Poutech války a stylizovanějším Pohwa soguero je Přední linie mým třetím korejským válečným filmem a znovu mne tak trochu zklamal, zdá se mi, že Západ umí válku prostě líp. (03.06.2012)

Moc hezký příběh, na kterém oceňuji především to, že není jednostranný. Nemá jen jednoho hlavního hrdinu, má jich několik. Proto si každý může vybrat toho svého. Tím, že se film nezaměřuje na jednotlivce, ale na celek, je to pro diváka ještě bolestivější a intenzivnější. Vedle skvělého Go Sooa a Shin Ha Gyuna, musím zmínit ještě (zatím) ne příliš známého Lee Je Hoona, který mě film od filmu těší víc a víc. Když člověk nabídne své srdce dobrému válečnému filmu, musí počítat s tím, že ho může mít na konci zlomené. A přesně to se mi stalo. Hun Jang mě opět nadchl. Hodně silný zážitek. 5* (04.02.2013)

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

V Jižní Koreji je opět k vidění vynikající válečný film, který se zaměřuje na otázku rozdělení Koreje,(stejně jako kdysi Joint Security Area, Double Agent a mnohé jiné snímky). Místo válečných sekvencí však hlavně oceňuji dokonale propracovaný scénář, psychologii postav, které nejsou černobílé. Peklo války člověka deformuje do něčeho mnohem horšího, než je zvíře... Těší mě to nenásilné vykreslení druhé strany, snaha proniknout do motivace bojujících. Vskutku působivé, nikoliv laciné, vydírací, nebo velmi chtěné na efekt jako Taegukgi - Pouta Války. Jak vidno demence politických vojenských špiček je věčná, někdy však bohužel ne tak zjevná jako v 1.sv., jak to parodicky, ale pravdivě zobrazovala Černá Zmije. Další devizou filmu je vynikající kamera, především v hlavní roli Go Soo (Green Rose, Some, Into White Night), který vyrostl ve skvělého herce, tohle je zatím jeho nejtěžší role a zhostil se jí s bravurou. (24.11.2011)

Filmařsky výborné válečné části a akce, stejně jako vyobrazení naprosté zbytečnosti. Bohužel plno patosu film shazují o příčku níže. V podstatě víte, co se s kapitánem stalo, jak bude co probíhat a jak to bude končit, už od samotného začátku a odeslání na frontu. ~ Pravda je, že něco takového o naší německé okupaci a např. následném partizánském odboji nikdo nikdy nic nenatočí, a film se může směle porovnávat s podobnými Hollywoodskými megafilmy. ~~~ PS: Celosvětovým pravidlem by mělo 100% být to, že při rozpoutání jakékoliv války obě strany povinně postřílí členy vlády nebo vládnoucího hnutí. Kdyby takové pravidlo bylo, vězte, že by se vždycky našlo mírové řešení. (04.02.2012)