Přední linie

V poslední době jsem si dal za úkol opět o kousíček dál pokročit ve sledování jihokorejské filmové tvorby. Tato země již za minulé roky vyprodukovala pár poctivých snímků z tohoto žánru, proto jsem se na Gojijeon velice těšil. Téma Korejské války odehrávající se v 50.letech 20. století opět nezklamalo, člověk se dozví nějaké nové informace, líbilo se mi, že film dokáže nabídnout kromě strhujících válečných scén i slušnou řádku dialogů, jež vás donutí k zamyšlení. Celkový zážitek umocňuje krásná hudba, na to je vždy u Korejců spolehnutí. A ten adrenalinový nášup na konci, to byla slast sledovat, jen očekávejte, že se nebude konat žádný happyend. V porovnání s jinými snímky z těchto končin (Mai Wei, Pouta války, Pohwa seguero) to trošičku ztrácí, pořád se ale jedná o něco, co může nabídnout nesporné kvality. 7,5/10 (20.09.2021)

Korejská duše je jiná a tím pádem i jejich válečné filmy, zatímco jejich odlišnost přímo zbožňuju v romantickém žánru, tak u válečného mi chvílemi až vadí, zpěvánky polokastráta nejsou tím pravým ořechovým, co by mě dokázalo dojmout. Po monumentálnějších Poutech války a stylizovanějším Pohwa soguero je Přední linie mým třetím korejským válečným filmem a znovu mne tak trochu zklamal, zdá se mi, že Západ umí válku prostě líp. (03.06.2012)

Film Gojijeon, nebo The Front Line nebo po česku Přední linie je ukázkou toho, že Korejci umí točit válečné filmy stejně dobře jako Hollywood. A Přední linie úřaduje ve všech směrech. Ať už je to výborný scénář, kde se dva jihokorejští vojáci znovu setkají na bitevním poli na konci korejské války. Ať to jsou skvělé bojové i nebojové scény, např. ta se snajprem nebo neustálé dobývání strategického a zároveň rozdělujícího kopce. Ať to jsou výborné herecké výkony hlavních hrdinů, kterým jsem věřil celou tu dobu. Ať to je řízná a skvěle komponovaná hudba, ze které běhal mráz po zádech. No a samozřejmě skvěle vykreslené charaktery a ukázka těch největších sraček, do jakých může člověk spadnout, když se dva rozdílně myšlející národy pustí do sebe. To vše mi tak neskutečně sedělo, že musím dát plnou, protože pro mě se jedná o nejlepší válečný film roku 2011, a zároveň budu doufat, že ač je film červený, pořád má setsakramentsky nizké hodnocení. Lets Go Korea War Movies!!! (11.02.2012)

Súhlasím s Thomassim, Predná línia je bezpochýb najlepší vojnový film roku. Popravde, konkurencie veľa nebolo, ale keby aj, kórejci to podali znova natoľko veľkolepo, že by si svoje prvenstvo určite obhájili. Neviem ako to kórejci robia, ale na ich filmy všeobecne a vojnové zvlášť sa vždy teším. Pred zhliadnutím som sa často pýtal sám seba, či má šancu byť lepším filmom ako Putá vojny, ktorý spolu s Ryanom prezentujú maximálny kvalitatívny strop vojnového filmu. Najväčším problémom filmu je, že uspokojí predovšetkým priaznivcov vojnového žánru, naopak Putá vojny svojím dojímavým príbehom o dvoch bratoch, rodine a láske dokáže uspokojiť takmer každého, dokonca i nežné pohlavie. Napriek tomu skvelý film, výborné akčné scény, hlavne nekonečné bitvy o kopec, dobrá dejová linka so schovávaním jedla a alkoholu medzi nepriateľskými stranami a asi najviac potešili scény so sniperom, nazývaného "Dve sekundy". Postavy sniperov mi vo filmoch pripadajú vždy zvlášť zaujímavé. Filmu chýbajú jedine dojímavé scény. Putá vojny ostávajú neprekonané, napriek tomu dávam plný počet aj keď s prižmúreným okom. 90%. (08.05.2012)

Je to celkom dobrý vojnový film z juhokórejskej produkcie. Má dosť dobrý príbeh o juhokórejskom dôstojníkovi, ktorý je vyslaný na prednú líniu, kde má vyšetriť smrť veliteľa, čo sa mu aj podarí a je pripojený k vojakom na dobytie jedného bezvýznamného kopca na hraniciach oboch bojujúcich strán, kde spoznáva absolútnu nezmyselnosť vojny a hlúposť na veliteľských pozíciách. Spracovanie ma ale skôr sklamalo, dĺžku filmu by som ako problém nevidel, tempo filmu je celkom slušné, ale problémom je, že viacero prvkov ma tu nezaujalo vôbec alebo boli nevhodne použité. Film by sa dal rozdeliť na štvrtiny, prvá síce zoznámi s postavami, ale až na pár scén ma moc nebavila, druhá je zase dosť vydarená, poteší boj o kopec alebo zaujímavá línia s naplňovaním krabice obomi stranami. Tretia štvrtina na mňa pôsobí príliš zbytočne a miestami aj nudne a záverečná to opäť vylepšuje. Takže sa dá povedať, že s polovicou filmu, konkrétne s druhou a štvrtou štvrtinou som spokojný dosť a so zvyškom už až tak moc nie. Ale aj tak vôbec nie som spokojný s tým, ako je tu podaná hlavná myšlienka. To, že chce film poukázať na nezmyselnosť vojny mi určite neprekáža, ale menej je niekedy viac a tu už niektoré scény a nie je ich málo prechádzajú do takých extrémov, že miesto emotívneho zapôsobenia som mal z nich skôr pocit až paródie a tak na mňa film nezapôsobil ani zďaleka tak, ako by mal. Akcie tu nie je až tak moc, ale je celkom slušná. Celkovo je už klasicky výborne natočená, je tu jedna hlavná bojová scéna, dobývanie kopca, ktorá je veľmi dobre zvládnutá a zaujala ma hlavne zaujímavá kamera a okrem toho sa tu ešte občas nájde nejaká viac alebo menej zaujímavá kratšia prestrelka. Herecké obsadenie je bez problémov, výborný Sin Ha - gyun v hlavnej úlohe, o nič nezaostáva ani Go Soo alebo charizmatický severokórejský veliteľ Ryoo Seung-yong. Z réžie mám rozporuplné pocity, na jednej strane z akcie, vizuálu a podobne mám veľmi dobré pocity, s tým nie je problém, ale ako som spomínal, scény zameriavajúce sa na nezmyselnosť vojny a silnejšie emócie zase nefungujú takmer vôbec, čo ma veľmi mrzí a pri kórejskej produkcii ma to aj dosť prekvapilo. A technická stránka je samozrejme výborná. Veľká škoda, po väčšine stránkach dobre zvládnutý vojnový film, ale tých pár nedostatkov pôsobí až moc výrazne. Myslím, že so schopnejším režisérom by to dopadlo omnoho lepšie. 62% (07.02.2012)