Přední linie

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

"Zastavte veškeré nepřátelské aktivity na všech frontách. Opakuji. Zastavte veškeré nepřátelské..." Tihle kluci korejský prostě vědí jak na mě. Beze srandy, jeden z nejlepších (proti)válečných filmů, který jsem kdy viděl, kdy se naprosto makabrózní scény útoku prolínají s těžce osobními záběry vojáků, kteří vlastně ani pořádně neví, za co bojují, ale rozkazy se přece plnit musí. Ve filmu je hodně znát, že se Korejci skutečně snaží přijít na podstatu korejské války, kdy proti sobě bojoval (vlastně bojuje, protože jsou dodnes ve válečném stavu) jeden národ. Silný snímek o nesmyslnosti válek. "Na něco se tě zeptám. Na tohle ses mě ptal před třemi lety. Víš, proč prohráváte? Protože nevíte, proč bojujete! Tak proč bojujeme? "Věděl jsem to. Věděl jsem proč. Ale... Už je to příliš dlouho. Zapomněl jsem." "Ty jeden hajzle." (20.03.2012)

Těžko lze někde na světě najít dvě země, které mají podobně vyhrocené vztahy jako Severní a Jižní Korea. Pro mě šlo o docela neznámou kapitolu války a film, který mi byl doporučen jedním kolegou. K mému překvapení šlo o kvalitní podívanou, poukazující na nesmyslnost války a na vše utrpení, které sebou pro všechny zúčastněné nese, navíc se tu objevila celá řada dobře zapamatovatelných momentů...75%. (16.09.2012)

Je docela jasné, proč má korejský film poslední dekády takový vřelý ohlas. Korejci jsou totiž bravurní řemeslníci, pouští se do atraktivních témat, umí své filmy napumpovat akceptovatelnou dávkou patosu a afektovanosti a jejich tvorba na západního diváka nepůsobí vyloženě exoticky. ______ Při hodnocení Přední linie se někde uvnitř mé hlavy přetahuje nenáročný divák, který si užil pulzujících emocí a výborně nasnímané válečné vřavy s tou druhou půlkou mého diváckého já, jenž nemůže přehlédnout, že Hung Jang do svého díla zahrnul de facto 100% kliše spojených s válečným žánrem a nenabídnul vůbec nic nad to, co už do svých snímků zapracovala kvanta filmařů před ním. Při hvězdičkování na CSFD ovšem většinou dávám o něco větší váhu samotnému diváckému zážitku, než racionálnímu zhodnocení, takže nakonec zůstávám u pěkných 70%. (30.11.2012)

Korejská duše je jiná a tím pádem i jejich válečné filmy, zatímco jejich odlišnost přímo zbožňuju v romantickém žánru, tak u válečného mi chvílemi až vadí, zpěvánky polokastráta nejsou tím pravým ořechovým, co by mě dokázalo dojmout. Po monumentálnějších Poutech války a stylizovanějším Pohwa soguero je Přední linie mým třetím korejským válečným filmem a znovu mne tak trochu zklamal, zdá se mi, že Západ umí válku prostě líp. (03.06.2012)