Přední linie

,,.... věděl jsem proč bojujeme...ale už je to strašně dávno. Zapomnělm jsem...''' Po včerejším protiválečném Welkeom tu Dongmakgol jsem si řekl, že si dám ryze válečný film, když už tedy válka v Korei. A víte co? Tohle bylo snad ještě protiválečnější než ta poklidná vesnička Dongmagkol. Film zprvu vypadal jako detektivka z války v Korei. Někdo v jihokorejské armádě u frontové linie zastřelil zblízka důstojníka a navíc byly zachyceny dopisy severokorejců u jihokorejských vojáků. Někde je tedy v jednotce vrah a zřejmě i špeh, který je v kontaktu s komunistickou armádou. Jenže po příjezdu na frontu se ukáže, že není vše tak jednoduché jak na první pohled vypadá. S komisařem tak u jednotky strávíme poslední část války i toužebně očekávané a dlouho projednávané příměří, během nějž se ovšem neustále bojovalo, protože každý získaný metr země se počítal... Válečné scény byly dechberoucí a Jižní korea je v tomto opravdu na světové špičce. Nemám nic co bych filmu vytkl. Byla tam i řada velmi silných momentů, které však byly oproštěny od patosu a asijského afektovaného přehrávání. Pokud někde došlo na slzy pak byly jednoznačně na místě. Divák si tak při sledování tohoto filmu znovu uvědomí zrůdnost války jako takové i nesmyslnost tohoto konfliktu pokud se oprostíme od politiky a uvědomíme si, že proti sobě stáli Korejci. Za mne je to 5 zápalek z úschovny ve dně bunkru. * * * * * (26.10.2014)

V poslední době jsem si dal za úkol opět o kousíček dál pokročit ve sledování jihokorejské filmové tvorby. Tato země již za minulé roky vyprodukovala pár poctivých snímků z tohoto žánru, proto jsem se na Gojijeon velice těšil. Téma Korejské války odehrávající se v 50.letech 20. století opět nezklamalo, člověk se dozví nějaké nové informace, líbilo se mi, že film dokáže nabídnout kromě strhujících válečných scén i slušnou řádku dialogů, jež vás donutí k zamyšlení. Celkový zážitek umocňuje krásná hudba, na to je vždy u Korejců spolehnutí. A ten adrenalinový nášup na konci, to byla slast sledovat, jen očekávejte, že se nebude konat žádný happyend. V porovnání s jinými snímky z těchto končin (Mai Wei, Pouta války, Pohwa seguero) to trošičku ztrácí, pořád se ale jedná o něco, co může nabídnout nesporné kvality. 7,5/10 (20.09.2021)

"Zastavte veškeré nepřátelské aktivity na všech frontách. Opakuji. Zastavte veškeré nepřátelské..." Tihle kluci korejský prostě vědí jak na mě. Beze srandy, jeden z nejlepších (proti)válečných filmů, který jsem kdy viděl, kdy se naprosto makabrózní scény útoku prolínají s těžce osobními záběry vojáků, kteří vlastně ani pořádně neví, za co bojují, ale rozkazy se přece plnit musí. Ve filmu je hodně znát, že se Korejci skutečně snaží přijít na podstatu korejské války, kdy proti sobě bojoval (vlastně bojuje, protože jsou dodnes ve válečném stavu) jeden národ. Silný snímek o nesmyslnosti válek. "Na něco se tě zeptám. Na tohle ses mě ptal před třemi lety. Víš, proč prohráváte? Protože nevíte, proč bojujete! Tak proč bojujeme? "Věděl jsem to. Věděl jsem proč. Ale... Už je to příliš dlouho. Zapomněl jsem." "Ty jeden hajzle." (20.03.2012)

Je to celkom dobrý vojnový film z juhokórejskej produkcie. Má dosť dobrý príbeh o juhokórejskom dôstojníkovi, ktorý je vyslaný na prednú líniu, kde má vyšetriť smrť veliteľa, čo sa mu aj podarí a je pripojený k vojakom na dobytie jedného bezvýznamného kopca na hraniciach oboch bojujúcich strán, kde spoznáva absolútnu nezmyselnosť vojny a hlúposť na veliteľských pozíciách. Spracovanie ma ale skôr sklamalo, dĺžku filmu by som ako problém nevidel, tempo filmu je celkom slušné, ale problémom je, že viacero prvkov ma tu nezaujalo vôbec alebo boli nevhodne použité. Film by sa dal rozdeliť na štvrtiny, prvá síce zoznámi s postavami, ale až na pár scén ma moc nebavila, druhá je zase dosť vydarená, poteší boj o kopec alebo zaujímavá línia s naplňovaním krabice obomi stranami. Tretia štvrtina na mňa pôsobí príliš zbytočne a miestami aj nudne a záverečná to opäť vylepšuje. Takže sa dá povedať, že s polovicou filmu, konkrétne s druhou a štvrtou štvrtinou som spokojný dosť a so zvyškom už až tak moc nie. Ale aj tak vôbec nie som spokojný s tým, ako je tu podaná hlavná myšlienka. To, že chce film poukázať na nezmyselnosť vojny mi určite neprekáža, ale menej je niekedy viac a tu už niektoré scény a nie je ich málo prechádzajú do takých extrémov, že miesto emotívneho zapôsobenia som mal z nich skôr pocit až paródie a tak na mňa film nezapôsobil ani zďaleka tak, ako by mal. Akcie tu nie je až tak moc, ale je celkom slušná. Celkovo je už klasicky výborne natočená, je tu jedna hlavná bojová scéna, dobývanie kopca, ktorá je veľmi dobre zvládnutá a zaujala ma hlavne zaujímavá kamera a okrem toho sa tu ešte občas nájde nejaká viac alebo menej zaujímavá kratšia prestrelka. Herecké obsadenie je bez problémov, výborný Sin Ha - gyun v hlavnej úlohe, o nič nezaostáva ani Go Soo alebo charizmatický severokórejský veliteľ Ryoo Seung-yong. Z réžie mám rozporuplné pocity, na jednej strane z akcie, vizuálu a podobne mám veľmi dobré pocity, s tým nie je problém, ale ako som spomínal, scény zameriavajúce sa na nezmyselnosť vojny a silnejšie emócie zase nefungujú takmer vôbec, čo ma veľmi mrzí a pri kórejskej produkcii ma to aj dosť prekvapilo. A technická stránka je samozrejme výborná. Veľká škoda, po väčšine stránkach dobre zvládnutý vojnový film, ale tých pár nedostatkov pôsobí až moc výrazne. Myslím, že so schopnejším režisérom by to dopadlo omnoho lepšie. 62% (07.02.2012)

Film Gojijeon, nebo The Front Line nebo po česku Přední linie je ukázkou toho, že Korejci umí točit válečné filmy stejně dobře jako Hollywood. A Přední linie úřaduje ve všech směrech. Ať už je to výborný scénář, kde se dva jihokorejští vojáci znovu setkají na bitevním poli na konci korejské války. Ať to jsou skvělé bojové i nebojové scény, např. ta se snajprem nebo neustálé dobývání strategického a zároveň rozdělujícího kopce. Ať to jsou výborné herecké výkony hlavních hrdinů, kterým jsem věřil celou tu dobu. Ať to je řízná a skvěle komponovaná hudba, ze které běhal mráz po zádech. No a samozřejmě skvěle vykreslené charaktery a ukázka těch největších sraček, do jakých může člověk spadnout, když se dva rozdílně myšlející národy pustí do sebe. To vše mi tak neskutečně sedělo, že musím dát plnou, protože pro mě se jedná o nejlepší válečný film roku 2011, a zároveň budu doufat, že ač je film červený, pořád má setsakramentsky nizké hodnocení. Lets Go Korea War Movies!!! (11.02.2012)