Let’s Dance: Revolution

Film ze kterého by se dal udělat super taneční videoklip v délce několika skvělých minut. Vše co tam bylo navíc, ubíralo filmu body. Příběh slabý jak pavoučí nitka. Pokud nastane něco tak děsivého jako pokračování, tak bych prosil vynechat dějovou linku a udělat z toho energií nabitý film o pohybovém umění zvaném tanec. (31.08.2012)

Konečně taneční film, který je skutečně z velké části hlavně o tanci. Ani tady se ale tvůrci nevyhnuli několika přešlapům, které mi po té přehršli podobných snímků už začínají lézt na nervy - předvídatelné lovestory, charitativní podtext, velkolepá taneční závěrečná scéna s obřím chuchvalcem herců a komparsistů a samozřejmě happyend, kdy se všichni usmíří, všechno se vysvětlí, ústřední dvojice se políbí... jednoduše kdy všechno dopadne naprosto podle očekávání. Revolution je z mého pohledu asi nejvydařenějším dílem, ale jak jsem psala - už toho je moc. Uvažovala jsem i o 4 hvězdách, ale vzhledem k tomu, že už nemám chuť se na film dívat znova, v ničem mě nepřekvapil a po pár dnech jsem skoro zapomněla, o čem byl, dávám jen průměr. (10.12.2012)

Naposledy to bylo Let's Dance 3D vs StreetDance 3D. Z tohoto souboje vyšel o trochu lépe britský StreetDance, který měl s předchozími "letsdénsy" společného mnohem více než zmiňované pokračování. Letos to je Let's Dance: Revolution vs StreetDance 2. A zde nekompromisně vyhrává pokračování oblíbené (jak pro koho samozřejmě) série. StreetDance 2 byl na hranici koukatelnosti a i těch 20% je hodně. Aktuální novinka, která je ode dneška v kinech, je jiná než její předchůdci a to v dobrém slova smyslu. Nápad tancování v netradičních prostorách se mi líbil (youtube prostě ovládá svět :-D), choreografie jako vždy povedená. 65% (30.08.2012)

Perfektní choreografie a místy vcelku slušný soundtrack (i pro moje metlácké uši). Film jsem viděl náhodou ve škole (k těmhle filmům bych se v životě asi nepřiblížil z vlastní iniciativy) a musím říct, že některé taneční pasáže mě ohromily. Mluvím hlavně o té, co byla v galerii,v budově toho magnáta a pak závěrečná u mola na překladišti. Parcour kousky byly vcelku povedené a celkově ty taneční pasáže dokázaly zaujmout. Vcelku milé překvapení. Je dobré zavířit i tam, kde bych se asi nedostal. Děj to má sice dost předvídatelný, romantickou zápletku jasnou jak facka, ale i tak je to vcelku solidní zabití času. K.McCormick je kus! 64% (21.03.2014)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)