Let’s Dance: Revolution

Tady se střídaly lepší chvilky s těma horšíma. Když se najelo na tancování, tak mě to nějak extra moc nebavilo. Neříkám, že bylo špatný, pár zajímavých kousků se tam našlo. Ale tu hudbu bych určitě změnila, aby z toho tak nebolela hlava. A pak měl film ještě další linku, tu romantickou. A ta mi sedla o něco víc. Když se to veme celkově, tak můžu dát maximum 55%. I když ze začátku to mělo vyšší laťku. (02.01.2015)

To se dělá, nalákat mě na Moose v traileru a pak mu dát jen slabých 20 sekund, z čehož 10 sekund mluví, jako by to ani nebyl on?! No, každopádně mě to nezklamalo, čehož jsem se původně bála a choreografie z muzea a ze zasedání zastupitelstva mě opravdu zaujaly (stejně jako lehce oplácaná dívka v Mobu - buď jim dochází tanečnice, nebo si konečně uvědomili, že se hýbat dokáží i lidé, kteří na sobě mají i trochu masa a ne jen kosti...). Zápletka mi tentokrát přišla trochu zajímavější než obvykle, to s Nike si ale mohli odpustit... :))) (23.09.2012)

Paráda. Za poslední dva dny jsem viděla všechny 4 díly a tenhle je prostě..skvělý. Jednička je klasika, dvojka je nic moc, trojka mě nadchla, ale tenhle díl je úplně super! Skvělé nápady, výborná choreografie a co je u mě největší plus, upustili od klasického hip-hopu, takže je pro mě snesitelná i ta hudba. Opravdu ru jde jen a jen o tanec a neřeší se nějaké zamilované pohádkové páry! Super. 4* (01.03.2013)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

Taneční filmy jsou mým oblíbeným žánrem. U tohoto filmu musím vyzvednout excelentní taneční choreografie a jejich neméně skvělé profesionální provedení. Snímek má jedinečný vizuál, realizovaný skupinou sympatických mladých talentovaných sportovců, se spoustou tanečních kreací a netradičních originálních nápadů. Také hudební stránka je velmi příjemná. Jedinou jeho slabinou je jednoduchý příběh, do něhož jsou tyto dokonalé taneční prvky zasazeny. (22.04.2020)