Domů na svátky

Tento film má na svědomí Jodie Foster. Jedná se o 3. z jejích dosavadních 4 režijních počinů, z roku 1995. Tento film zárověň také produkovala. Scénář pro ni napsali dva nepříliš úspěšní scénáristi, Chris Radant a W.D. Richter , proto se domnívám, že se Jodie do jisté míry přímo podílela na příběhu filmu. V hlavní roli vidíme Holly Hunter, českým divákům známou například ze seriálu Božská mrcha. Zde však hraje roli ženy, o jejímž životě toho nevíme zas tolik, kromě toho, že má naprosto šílenou rodinu, plnou rozporuplných vztahů. Přesto máme důvod se domnívat, že nejen ona, ale všechny postavy příběhu, i my sami, máme možnost zažít absolutní životní štěstí v nejednom okamžiku našich životů. Často právě v těch všedních. (05.03.2011)

Asi si budu muset začít číst pořádně obsahy :D takhle jsem byla trochu vykolejená z těch "svérázných individualit", kterých na mě bylo v této rodině trochu moc. Tak moc, že už pro mě byla těžko uvěřitelná. Dle zdejších zajímavostí byl Robert Downey Jr. většinu natáčení pod vlivem, nu tomu bych i věřila, protože mi připomínal klauna bez červeného nosu. (04.10.2016)

Jak do devadesáti minut zachytit charaktery a vztahy jedné obyčejné rodiny plné svérázných osobností? Jodie Foster zvolila cestu nadsazení a razantního zhuštění. Výsledný koncentrát nemusí chutnat každému, ale správné ředění, nebo chcete-li naladění, z něj udělá skvělou a v mnoha ohledech nezapomenutelnou podívanou. Zábavnou, současně i znepokojující, neučesanou a nevyhlazenou do líbivě třpytivé tretky, razantní a přece křehkou, plnou skvělých dialogů, geniálně načrtnutých a vystižených postav a hereckých výkonů. Od hlavní postavy Claudie v podání Holly Hunter, přes skvěle hláškující matku Anne Bancroftové až po trhlou tetu Gladys Geraldine Chaplinové, kde jediný, kdo trochu kazil výsledný dojem, byl Robert Downey Jr. možná až příliš přehrávající a tlačící na pilu. Některým scénám se člověk zasměje, některé mu připomenou vlastní zážitky a občas tím hektickým a upovídaným hurikánem probleskne okamžik, který vám silou svých emocí doslova vrazí srdce do krku a zastaví dech. Ať už je to scéna v „tělocvičně“, vyprávění Gladys o polibku nebo otcova vzpomínka na deset vteřin štěstí. (08.04.2011)

Rodinu a příbuzné si člověk nevybírá. Je to skupina lidí, s níž musí žít, která mu celý život leze na nervy, ale když je zle, jsou to jediní lidé, kteří mu zbydou. Zvlášť, když člověk v mládí vypadne z maloměsta do Chicaga a vrací se domů jen na svátky. A rodinka se sejde, všichni jsou praštění, nesnáší se navzájem a je to nesnesitelné. Tady je to dost přitažené za vlasy, jelikož tvůrci to tak chtěli. Holly Hunter táhne parádně celý film, škoda, že nedostatla takových hereckých příležitostí víc. Nečekejte nic , než trochu bláznivý film a o třech dospělých co přijedou domů k rodičům na Díkůvzdání. Je to konverzačka (Robert Downey se zase chová jako idiot protože idiot je), žádná velká moudra se nedozvíme, je tam pár pěkných silných momentů, i když se to tváří jako komdie, je to zatraceně vážné. Myslím, že se tenhle divný film Jodie Foster povedl. 80% (27.06.2015)

Nedokoukatelné. Užvaněné. Nevtipné. Možná proto, že nemáme Thanksgiving. Možná proto, že Downey, ten geniální herec, se zde -- opět -- tak trapně předvádí. A celé to smrdí falší. Američani by si na "opravdovost všedního života a lidiček v něm" hrát ve filmech neměli -- až na výjimky. Umějí vtisknout na pásek docela jiné věci. (17.09.2008)