Argo

Událost sezóny nikoli - americká kritika i publikum musí logicky být nadšení z filmu, který není hloupě zjednodušující, přitom ale dokáže zachovat oblíbená schémata i jistý "mocensko-filmový" patriotismus. Ze svého hlediska oceňuju chytré a funkční montáže (předčítání scénáře Arga / drastické výjevy z Íránů -- heistovou paralelu "plánování útěku / postupu pronásledování"), famózní sebeshazovačný humor hollywoodské linie a únikovou sekvenci natočenou výhradně detaily a polodetaily - retro stylizace a pohyb kamery Rodriga Prieta jsou požitkem samy o sobě. Argo nicméně po "problematizujícím" politickém úvodu nakonec kapituluje před osvědčenými schématy, to ale nijak nedegraduje fakt, že Ben Affleck natočil další řemeslně suverénní snímek, který jsem si "čistě užil". (24.11.2012)

Mistrně natočená hollywoodsky znevěrohodněná rekonstrukce skutečné události. Pocta americkému patriotismu, CIA, západním hodnotám a způsobu politiky, kterou tvůrci možná trochu alibisticky zkombinovali s poklonou svému cechu, což ovšem ve výsledku vůbec nepůsobí jako malá domů. Výborný retro politický thriller, který může být vnímán jako staromilský, a to je jeho velký klad. Ben Affleck tu chtěl být Redfordem a tak oprášil tehdy používaná schémata a dal filmu dobovou patinu a i když Robert Redford byl a bude jen jeden, Ben Affleck se za tenhle pokus o reinkarnaci vůbec nemusí stydět...škoda jen té mnohými citované finální scény na teheránském letišti a přechodu k akčnímu pojetí žánru, bez ní by tenhle film byl bez chyby... (06.02.2013)

Ben Affleck natočil bájo zombie horror, kde se místo armády nemrtvých producírují zástupy nepříčetných Íránců s pěnou u huby a útočí na poslední přeživší v tomto případě chrabré Američany a agenty CIA. Blíže neidentifikovatelná masa Íránců překonává brány ambasády, dobívají se do kanceláří a ke konci obléhají roztomilou šestici amerických ňoumů, kterých vám prostě nemůže být líto. Affleck moc dobře ví, co dělá: pohrává si s národními stereotypy a nebojí se i těch největších leváren - rozzuřený dav je vždycky davem, žádná osobní personalizace, tedy nic s čím či kým bychom se mohli identifikovat. Do toho každý Íránec je animální zvíře s patřičným výrazem teheránského řezníka, přičemž jejich vztek je tak z velké částí jen iracionálním ventilem animálních a divošských povah. Zatímco apoštolové západních hodnot jsou buď vystrašená koťátka anebo charakterní sympaťáci (nejlépe rozvedení, ale přesto ctící ty správné rodinné hodnoty). V podstatě Žid Súss nového tisiciletí vezoucí se na vlně antiíránských nálad, akorát zabalený do atraktivního balíčku napínavého thrilleru a tentokrát konečně na té správné straně barikády. PS: Ale jako thriller je to špicovně odvyprávěné, to zas jo! (26.04.2014)

ZALOŽENO NA SKUTEČNÉ UDÁLOSTI … AMERICKÁ AMBASÁDA, ÍRÁN, 4. LISTOPADU, 1979...... /// Parádní úvod a poslední třetina! Zbytek je politikou (přímo i nepřímo) prošpikovanej film o historii jednoho návratu. Ben Affleck (serte na to bezpohlavní herectví…) a jeho Mission Impossible, která se v mnohém může rovnat těm Cruiseovým. Jasan, tady nejde vo technický serepetičky, zato je všechno celkem uvěřitelný a skutečný. Navíc úžasně zdržuje (pan režisér Affleck) a tím mě napíná jak sviňa! No a co těch 52? (ten 1 + 13 tak zajímavý asi nebudou…) Třeba příště…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,The Master of Disguise: My Secret Life in the CIA“, kterou napsal v roce 2000 Antonio J. Mendez číst nebudu. 2.) Chci vidět film o filmu, kterej nikdy nevznikl. 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (04.02.2013)

Někde mezi triplem a kvadruplegiií, tak bych při své skromnosti viděl ohvězdičkování Arga. Přisadím nahoru, mám totiž výtečnou náladu. Sqěle se mi povedlo protáhnout trubky, položit káblík, vyždímat střívko, vymalovat mísu, ublinkonout spodními ústy, natočit čoko zmrzku, za pomoci svalových kontrakcí vyloučil polotuhý odpadní materiál.... seru na opisy a urá k dílu samotnému. Na to, že se má jednat o glorifikaci hamburgeromilných kokotů a jejich světové hegemonie, se na začátku až příliš svobodně hovoří, což považuji za milé ozvláštnění. Pak to tak nějak vesele probíhá, Á-flek s výrazem plačícího oligofrenika organizuje přesuny diplomatických vyžírek - a závěr, ten se dramturgovi mírně vymkl z pantů. Nic proti ničemu, vyzdvihuji především mistrné vykreslení dobových ,,kulturních prvků", jako jsou kupříkladu účesy a způsoby úpravy vousu alá ,,jsem frajer z Bavor, kde je to povolné děcko?". (04.07.2013)