Argo

Ben Affleck potvrzuje své režisérské kvality. Tentokrát se - soudě dle ohlasů ze zámoří - naprosto přesně trefil do vkusu amerického publika i kritiky - a není se co divit. Argo je poctivá dobovka, thriller, drama, obsahuje kapku filmařského humoru, je založeno na skutečné události a fandí šikovným, hodným Američanům. A ze své žánrové podstaty na něj lze nahlížet zcela apoliticky. Mně osobně ale zcela nestrhlo - možná až v závěru, kdy ale zase přehnaně spoléhá na náhody, čímž sice šikovně stupňuje napětí, ale celkový příjemně realistický dojem tím padá. Ale celkově je to zkrátka typický, po všech stránkách kvalitně zpracovaný čtyřhvězdičkový film. A současně krásný obětní beránek pro antiamerikanistické pózery. (30.11.2012)

Historické nepřesnosti neřeším, protože tenhle film ve své podstatě není o jedné záchranné akci, je o životním postoji, o těch, kteří jsou ochotni obětovat se pro dobro ostatních, jít proti systému i pravidlům. Momentální záplava nezávislých filmů, které podobnou tematiku zpracovávají, i když různými způsoby, mě jen a jen těší. A Ben Affleck? Jako herec nikdy nebude špička, ale jako režisér je s každým filmem lepší a lepší. Když jde navíc o téma, které je pro něj osobní, dokáže nakonec zaujmout i herecky. A opět má mnoho kladných bodů za to, kolik úžasných seriálových herců do svého filmu obsadil. Jen tak dál, Bene! O tomhle to všechno je. (10.02.2013)

"Argo who? Argo fuck yourself". Poctivý film o falešném natáčení, který prokazuje, že a) Ben Affleck je lepší režisér než herec b) ironická hollywoodská část je lepší než íránské stereotypy c) každý miluje Kanaďany. (původní článek ve Wired, který inspiroval Argo: http://www.wired.com/magazine/2007/04/feat_cia/) (01.03.2013)

Studuju politologii, takže filmy týkající se politických událostí mám ráda. A zvlášť, když vidím, že si s nimi někdo dal práci: že se pokusil smíchat dokumentární a filmové záběry do smysluplného celku, že obsadil herce, kteří se vzhledově svým předobrazům nesmírně podobají, že se snažil, aby lokace působily autenticky. Bez jakékoliv nadsázky mi Argo ostatně v mnohém připomínalo filmy Lumeta a Pakuly; občas se mi zdálo, jako kdybych sledovala film ze sedmdesátých let, který někdo po čtyřiceti letech vyhrabal a rozhodl se ho uvést v kině. A ano, můžu si stěžovat, že je v něm příliš (nerealistické) akce, která dojem "skutečné události" trochu ruší, že se hlavní hrdina nikam nevyvíjí, že zakomponování jeho rodiny do příběhu bylo nadbytečné a že film nedává dostatečný důraz na jednání kanadského velvyslance Kena Taylora, který ve skutečnosti sehrál mnohem významnější roli a který si podle mě zaslouží být považován za jednu z nejvýznamnějších postav. Nicméně pravda je taková, že už dlouho jsem neviděla podobně zábavný politický film a že už dlouho jsem se v kině necítila tak šťastná, jako když v jedné scéně jedna z postav oznámila, že se mohou podávat alkoholické nápoje. A navíc: Jak často se během závěrečných titulků dočkáte komentáře od prezidenta Spojených států? Jinými slovy film, který je dle mého názoru se svými 63% a dvouhvězdičkovými komentáři na ČSFD lehce podceněn. (Srovnejte s 8.3 na IMDb a 95% na Rotten Tomatoes.) (16.11.2012)

Říká se do třetice všeho dobrého, a pokud zhlédnete Arga, třetí režijní počin Bena Afflecka, tak tomu uvěříte. Affleck natočil skvělé a napínavé drama, které šlape jak právě vyrobené švýcarské hodinky a které nemá hluché místo. Nezapomene si udělat srandu sám ze sebe ("I opici lze naučit režírovat za den.") ale zároveň dokáže film vybalancovat tak, že nezapomíná, co chce snímek říct. Navíc to vyhrocené tempo snímku vám nedá ani na okamžik vydechnout a vy si opravdu připadáte, jako byste utíkali s nimi. Určitě jsem tento film neviděl naposled. 100 %. P. S. Argo, go fuck yourself! ;-) (31.01.2013)