Teď a tady

Podobné filmy sa ťažko kritizujú... Chápem, že film chce poukázať na vplyv choroby na mladého človeka, lenže kvôli tomu dosť ostáva utopený v teenagerskom (romantickom) žánri. Vzťahy v rámci rodiny sú zaujímavo načrtnuté, ale stále ide len o YA romancu, akých nie je zase až tak málo. Film je inak svižne natočený, dobre zahraný a finále je príjemne nepatetické a pritom dostatočne hlboké... JA, EARL A DIEVČA NA ZOMRETIE pôsobilo originálnejšie a NA VINE SÚ HVIEZDY bolo o trošku súdržnejšie... (06.01.2017)

Krásné. Prostě krásné. Některé věci rodiče nepochopí, s tím se asi setkal každý. Tady to vyznívá ale více, otec si myslí, že jí prostě musí naplnit dostatečně to, že zbytek svých dnů stráví s nimi, ne s nějakým klukem, co ho zná pár hodin. Myslí si, že ji chrání, ale opak je pravdou. No co si budu nalhávat, zase jsem brečela ale kdo u tohohle neuronil ani slzičku, asi není člověk. Stoprocentních 5* za dokonalou Dakotu Fanning, která kraluje celému snímku. The great thing is I have actually always wondered id it's possible to dry yourself with a sock. (03.03.2013)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

(Jáko želva.) Ještě lepší než Restless. Lepší hlavně v tom, že se zde neklade přednostně důraz na (jaksi "alibistický") snění, nýbrž na samotnou konfrontaci s drsnou realitou. Ta budí dojem, že by byla drsná i bez toho umírání, což tomu akorát přidává. Stejně jako divákova nerozhodnost při "výběru", v čí kůži by spíš nechtěl bejt. Tessy, táty, Adama, mámy ... nevim, já si teda uspokojivě odpovědět nedokážu. --- Tessa je svym způsobem bezvadně vadná osobnost se skvělou optikou světa, aplikovatelnou docela klidně na zcela zdravý lidi. A pokud ne, je aspoň perfektně uchopitelná. Tessa v jednu chvíli nemoci zneužívá; jindy se naopak vytočí, že se s ní zachází jako s mrtvolou. Tessa je pesimistou i optimistou v jednom. Tessa se může jevit jako zdánlivej necita, co ublíží a vezme nebo nevezme zpět, jak si zrovna usmyslí. Při sledování Tessy byste snad v jednu chvíli i chtěli podobně onemocnět; jo, a posléze byste se za takovou myšlenku hrozivě styděli. Tessa na jednu stranu chce oporu, na stranu druhou oporou (dost dlouho nevědomky) sama je. A pro tohleto všechno je pro mě Tessa zároveň někym, v koho by se zřejmě více či méně za daných okolností proměnil každej z nás. Ať už jsme v jádru, jací jsme. --- Dakotka docela slušně natrénovala britskej akcent a ukázala světu (resp. mně jakožto někomu, kdo ji zná jen "od vidění"), že je sotvadospělou slečnou herečkou. A ostatní tolik nezaostávají. --- "And don't have casual sex." - "Really?" - "No, darling, you must always always try as hard as you can." :) (24.11.2013)

Čekala jsem, že to bude hodně dobrý, ale že to bude dokonalý a naprosto bez chyby až tak ne. Děj celého filmu jsem hrozně moc prožívala. Dost slz taky padlo, ale to se dalo čekat. Dakota je vážně neuvěřitelná. Povtrdila to už v několika filmech, ale tady byla zatím nejlepší. Zahrát tak vážnou roli není jen tak. Tahle tématika se v poslední době ve filmech objevuje často, ale mě to nevadí. V tomhle filmu byla zpracovaná výborně a myslím, že dojmy budu vstřebávat dlouho. Zatím bez pochyb nejlepší film, co jsem tenhle rok měla možnost vidět. Jasných 100%. (10.07.2013)