Teď a tady

Smrt občas umí být i nespravedlivá, ale na to už si určitě většina z nás stihla zvyknout. Hlavní hrdince je 17 let a ví, že umírá, ale nehroutí se a snaží se stihnout během posledních měsíců života vše, co dosud nezažila a už nebude mít možnost to zažít. A tak trochu nečekaně získává i lásku svého mladého souseda. Film je to milý, v rámci možností se snaží nabídnout divákovi nadhled a díky tomu je divák už od začátku smířen s koncem, který zákonitě musí přijít. Očekával jsem, že na konci filmu si pobrečím, jako tomu ostatně u mě bývá v případě řady filmů s podobně smutným koncem, ale tentokrát se u mě slzy nedostavily, což je znamení toho, že tvůrci film zvládli natočit citlivě a nenásilně, takže z diváka neždímají emoce za každou cenu. Co se týče hereckých výkonů, Dakota Fanning v hlavní roli potvrdila, že nám v ní dorůstá velmi talentovaná herečka, ostatní herecké výkony pak byly velice obstojné, takže ve výsledku se jedná o vynikající film, který mi dokázal nabídnout více, než jsem od něj očekával. Filmu tedy uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (03.02.2014)

Když každej den neprožíváš jako by byl poslední, nežiješ, jen přežíváš. A taky platí, že život není tehdy ani jednou, žiješ teď a tady (!!!) Now Is Good je zkouška naší všední slepoty, nebo možná taky zaslepená romance, každopádně Dakota Fanning pěkně vyrostla (i herecky) a ten krátkej sestřih ji taky sekne. Jasně, nemůžou u toho chybět Lana Del Ray ani Ellie Goulding, natož O'Halloranův klavír a smyčce. Bojíme se, máme strach z věcí, který lze zvrátit natož pak z těch, kterým se vyhnout nejde. Bojíme se bolest cítit i prožít, i když je naší součástí, i když bez ní by radost a štěstí byly jen prázdný slova. Ol Parker je jak na pomezí dvou světů, na jedný straně všechen ten patos, andělé ve sněhu, s motorkou na pobřeží a uvědomělým manekýnem, kterýho jí sešle zatracenej osud, až doposud. A proti tomu, žádný hrdinský řeči, nebo aspoň ne tolik, jen cynickej slalom mezi vzdorem a nevyhnutelností, mezi touhou a strachem. Tess. Mám jí to věřit? Já nevím, co když to vlastně ani nečeká, nespoléhá na to? Jak je to dál? Někdo musí zemřít aby se jiný naučil žít? K čertu s tím, pořád se učíme. Tohle není dokonalej film, takový klony Aleca Baldwina mezi rodičema často nenajdete, přesto jsem se naučil dávat šanci lidskosti, bez ohledu na uměleckou formu. Jenže tohle pro mě i tu formu má, lidských [final rate: 80%] (25.02.2014)

Námet možno nie je práve najoriginálnejší, v poslednej dobe je filmov o umieraní viac než dosť, ale aj tak ide o silný, dojemný príbeh. Hlavne zásluhou perfektného výkonu Dakoty Fanning. Nemôžem sa však ubrániť porovnaniu s filmami Pre moju sestru (2009) a Neklid (2011), ktoré aspoň pre mňa, predstavujú v tomto žánri absolútnu špičku. Pravdou je, že ma to emotívne zasiahlo menej ako tieto filmy. Ťažko vysvetliť prečo, atmosféra vo filme bola síce dojemná, ale nedokázala navodiť taký pretlak citov, aby potom na konci prišiel očakávaný výbuch. Bolo to smutné, bolo to dojemné a perfektne zahraté, ale pomyselnú hranicu geniálne emotívnej drámy to neprekročilo. 80/100 (02.04.2014)

Musim se sam sebe ptat, kdy uz takovyhle film skonci nejak originalne. Pokud se filmu podarilo me dojmout, stalo se tak az v zaveru. Plno dojemnych scen vyznelo naprazdno a sekce filmu tohoto typu je jiz kazdorocne pravidelne zaplnovana. Irvine hraje jak poleno a za dakotu hraje vzhled, chce to zajimavejsi pribeh a ne se utahat na hlavni dejovy linii, coz je "exitus" pro filmy o smrtelnych nemocich. V tomhle ohledu je 50/50 vynikajici. (02.02.2013)

Podobných snímků vzniklo již bezpočet, ale ne vždy se povedou. Myslím, že Now Is Good patří k tomu lepšímu a ač nepřináší nic nového, je to natočeno civilně a ani ne tak sentimentálně, jak jsem předpokládal. Hlavní dvojice je podle mě vybrána taky velmi dobře. Film jen bohužel nezanechá nějaký silnější dojem a po pár dnech Vám vyšumí z hlavy... 3,5*. (16.02.2013)