Dvě ďábelské oči

Romerova část: Romero opět dokazuje, že napětí budovat umí, stejně jako efektně používat laciné lekačky. A navíc si sem svým způsobem propašoval své oblíbené zombíky a přiměřenou porci gore. (4*) Argentova část: Argento jako by nebyl ve svém živlu a nedaří se mu jak napětí, tak přetvoření neškodného fotografa v šílence, kterého Harvey Keitel zahrál ne zrovna nejlépe. Vše tak zachraňují typicky argentovské momenty. Poznáte je snadno, většinou se v nich vyskytuje krev a ostrý předmět. Závěr je velmi špatný, z hlediska diváckého pochopení ba přímo zoufalý. (2-3*) (06.10.2007)

„V každom z nás je niečo zvrátené.“ Čo sa stane, ak v jednom poviedkovom filme spoja sily režisérske legendy hororového žánru Dario Argento (Suspiria, Phenomena) a George A. Romero (Noc živých mŕtvych, Úsvit mŕtvych) a za predlohu si vyberú dve poviedky kultového amerického spisovateľa a básnika Edgara Allana Poea? Prekvapivo... nič extra. Kým Romero rozpráva príbeh o jednom príliš zhypnotizovanom čipernom starom pánovi, Argento sa na nás obracia prostredníctvom Harveyho Keitela s príbehom o mačke. Obidve poviedky (teda Prípad M. Valdemara a Čierny kocúr) sú v snímke prevedené do súčasnosti a vyšli aj v slovenskom preklad (vo viac ako 600-stranovej Poeovej zbierke z polovice 80. rokov). Obidva filmové príbehy dohromady vytvárajú atmosférický a hriešne krvavý súlad, mňa však dostatočne neoslovili. (09.02.2008)

Two Evil Eyes je povídkový film na motivy Poea. Romerova povídka přináší klasický příběh o chamtivosti, který byste čekali od projektů typu Tales from the Crypt nebo Creepshow - neurazí, je dobře zrežírovaná a zahraná, dobře napsané dialogy a je to další příběh o zombie, kde konec nějak nepřekvapí. Ovšem pak přichází adaptace Černé kočky a na předchozí příběh úplně zapomenete, rozjede se velmi kvalitní psychárna, kde ještě energií nabitý Argento stíhá jako bonus házet odkazy na jiné povídky nebo vyseknout nenápadný odkaz na scénu Psycha. Velmi dobře využitý Keitel diváka znervózňuje a tíseň z proběhlého činu pomalu narůstá až do šíleného finále. Oběma příběhům výborně pomohly efekty od Saviniho a špičková hudba Pino Donaggia, kterou nelze přeslechnout v Argentově povídce. Romero za 7/10, Argento za 9/10 (plné hodnocení nedám kvůli zdržující zbytečné historické sekvenci). (01.08.2024)

Film two evil eyes neměl, bohužel, vzniknout jako projekt dvou velikánů horroru, nýbrž jako Argentův projekt složený jen z jeho povídky. Romero totiž zklamal na plné čáře. Jeho půlka mi přišla jako vystřižená kopie dílu z Příběhů ze záhrobí okořeněná seriálem Věřte nevěřte. Reputaci snímku aspoň zachránil tradičně dobrý Argento, ikdyž i u něj jsem se ze začátku váhal díky snové sekvenci a příšerně přehrávající herečce v úloze Anabel. Ještě že měla Černá kočka esa v rukávě v podobě výborného Harvey Keitla a Toma Saviniho(efekty). Ve výsledku: Případ pana Valdemara (1,5*) + Černá kočka(3,5*) =2,5* (04.05.2009)

Docela o ničem.. Romero to vyloženě prokaučoval- jeho povídka je slabá, nevýrazná a já moc nemusím A.Barbeau. Argento je na tom o poznání lépe, dokázal do toho vpašovat více odkazů na Poeovu tvorbu, má k ruce lepší herce, ale pořád je to takové nějáké humpolácké a přes svou jednoduchost bych řekl překombinované. S Poem je to prostě těžké, už je to staré, samo o sobě to už moc neděsí (pokud to nevezme do ruky někdo tak osobitý jako Švankmajer) a převody do moderních adaptací většinou nedopadají bůhvíjak zdařile (protože ať se na to nabalí cokoliv, pořád to je v základu většinou jen jeden disturbing nápad, který tenkrát fungoval jen proto, že to Poe uměl správně napsat.) (05.11.2014)