Dvě ďábelské oči

Corman to není...je to Itálie. Romero se zhostil povídky po svém, tak nějak zombiácky. Místy příjemná atmosféra, efektní mrtvolka a jeden slušný gore efekt. Černá kočka je přeci jen jiné kafe! Argento vzdal Mistrovi poctu velkoryse. V jeho příběhu se objeví odkazy na tyto Poeovy povídky: Černá kočka (hlavní motiv a titulní hrdinka), Zánik domu Usherů ( jméno fotografa), Jáma a kyvadlo ( smrtící nástroj hned v úvodu - kyvadlo), Eleanora ( jméno postavy) a Berenice (scéna na hřbitově). Potěší snová scéna se špičatým kůlem i argentovský závěr naprosto odlišný od literární předlohy. Nebýt slabšího Romera, šlo by o trefu do černého. I tak jde o příjemné dílko pro bouřné večery o samotě jako stvořené. (15.07.2011)

První, Romerova, povídka není špatná, ale "Případu pana Valdemara" něco chybí. Šťáva, barvitost, pořádné vyvrcholení ... To Dari Argento se svým úkolem vypořádal o moc lépe. "Černá kočka" je barvitá, úžasná visuálně, nenudí a Harve Keitel je skvělý. Dalo by se říct, že žák překonal učitele. | PŘÍBĚH PANA VALDEMARA - 40% X ČERNÁ KOČKA 80% (24.12.2007)

Když mrknete na Obsah a režii, tak hororoví fandové musí běsnit nadšením. Dvě povídky od uznávaného literárního umělce Edgara Allana Poa, kterých se režijně zhostili jedni z mistrů žánru: George A. Romero a Dario Argento! Dokonce i scénáře si sami ukuchtili! Dostatečně namlsáni? Ale řeknu vám hned na rovinu, je to "plat prtný" a já nevěřil vlastním očím a uším! Jedna hvězda pro první povídku (Případ pana Valdemara - boha jeho, snad ne Matušky?!?), a druhá hvězda pro druhou (Černá kočka), víc ani za mák. Už jsem dlouho nezažil takovou nudnou otravu ke sledování ze které by bylo hodno něco kloudného vypíchout. I když, abych nekřivdil, tak posledních 20 minut u té druhé tenhle povídkový hnus (velebnosti!) trochu nakopne, ale to je asi tak vše. Děsivost Dvou ďábelských očí spočívá v katastrofálních a odfláknutých scénářích, které ani nezachrání účast veleznámného Harveyho Keitela. Edgar Allan Poe se musí obracet v hrobě a varuji, že se jedná o příšernou ztrátu času. Mňau..........teda radši HAF (nemám rád kočky)! Ééééé blbost, vlastně: HOWGH!!! (18.12.2015)

Když si tak pročítám komentáře, tak koukám, že na mě ten film působil přesně naopak než na většinu diváků a divaček. Já bych to totiž úplně otočil. Romerova povídka mi přijde hodně povedená, krásně houstnoucí atmosféra, dobrý masky, trochu té krve, mrazivý (povedený) český dabing. Povídku jsem předtím neznal, ale byl jsem mile překvapen. Zato Argentovu povídku jsem poprvé vůbec nedokoukal a teď na podruhé jsem u ní dvakrát usnul. Je to nehorázná nuda. Navíc, Poa jednak moc nemusím, ale hlavně, jeho nejzprofanovanější povídka, právě Černá kočka, která byla zfilmována nesčetněkrát a objeví se v takřka každém výběru Poeových povídek, mi už pěkně leze na nervy. Nechápu, že si podobný status vydobila zrovna tato nijak povedená povídka. Argento svou část pojal naprosto nezáživně, zdlouhavě, nudně, místy až protivně (jestli jestli je hercům v Romerově povídce vytýkán špatný výběr, tady možná není špatný, ale srali mě v té povídce skoro všichni s Keitelem v čele). Vůbec to nezachraňuje ani těch pár dobrých scén a záběru (sekáček na maso, kočka a její koťata). Právě na Argentově povídce se nejlépe zračí největší problém filmu a to je jeho zdlouhavost a zbytečné natahování povídek, kdyby zkrátili jejich stopáž, přibrali dalšího režiséra (Cravena, Hoopera, Carpentera?) a přidali třetí povídku, mohlo to celkově dopadnou mnohem lépe. Takže Romero za 4*, Argento za 2*, film obecně za 3*. (04.09.2011)

Two Evil Eyes je povídkový film na motivy Poea. Romerova povídka přináší klasický příběh o chamtivosti, který byste čekali od projektů typu Tales from the Crypt nebo Creepshow - neurazí, je dobře zrežírovaná a zahraná, dobře napsané dialogy a je to další příběh o zombie, kde konec nějak nepřekvapí. Ovšem pak přichází adaptace Černé kočky a na předchozí příběh úplně zapomenete, rozjede se velmi kvalitní psychárna, kde ještě energií nabitý Argento stíhá jako bonus házet odkazy na jiné povídky nebo vyseknout nenápadný odkaz na scénu Psycha. Velmi dobře využitý Keitel diváka znervózňuje a tíseň z proběhlého činu pomalu narůstá až do šíleného finále. Oběma příběhům výborně pomohly efekty od Saviniho a špičková hudba Pino Donaggia, kterou nelze přeslechnout v Argentově povídce. Romero za 7/10, Argento za 9/10 (plné hodnocení nedám kvůli zdržující zbytečné historické sekvenci). (01.08.2024)