Vláda

Po House of Cards je těžké najít něco lepšího, uznávám. Ale tohle je přeci jenom víc evropské, bližší a známější. Jsem na začátku druhé série a vlastně vůbec nevím, co mě nutí dívat se dál a dál, když mě tak otravuje a prudí hlavní postava? Sluníčková multikulti kráva, dokonale nesympatická, nehezká, bez špetky charismatu. Rovina premiérčina soukromí je stupidní, klišovitá a příjemné nebylo ani zjištění, že manželka je sice husa, ale ten její Filip je ještě větší blbeček a oba se chovají jako hloupá děcka, která dopravdy ne-vě-dě-la, jaký život povedou, až se manželka stane premiérkou. Ani tu chůvu si nenajmou, domácnost obstarává manžel, sakra nemusím bejt dánská premiérka, aby mi bylo jasný, že pokud nechám chlapa doma v kuchyni a u dětí, tak je s manželstvím konec. Marně si vzpomínám na film nebo seriál, kde bych tak velmi nefandila hlavnímu hrdinovi s tou dementní levičáckou aureolou sluníčkového spasitele světa a enthusiasmem Muže na radnici. Fujho. Možná mě baví ta novinářská linie, snad. Každopádně jedu jedu jedu dááál....tak jsem to dokoukala a jak se to blížilo k závěru, bylo to debilnější a debilnější, až už to začalo připomínat nějakej marvelovskej trhák s avengery, který já sice žeru, ale do dánskýho politickýho thrilleru fakt nepatřej. Happy endem prosáklý závěr je opravdu na facku, ale "když to tak lidi chtějí..." (01.09.2017)

Stojí možná za to zmínit, že přes veškerou ambivalenci, o kterou se Borgen převážně úspěšně pokouší, nejde o nezaujatý seriál. Mírně levicová, liberální politika, kterou ztělesňuje Nyborgová, je upřednostňovaná, zatímco radikálové jsou stylizovaní jako narcistní hyeny (Laugesen) nebo fyzicky odpudivé kreatury (Saltum). Ne že bych byl nutně proti, jen občas ta politická korektnost (ač reflektovaná) trochu zaskřípe. Stejně tak pokud jde o některé scénáristické konstrukce, které jsou sice nutné, ale tady občas až moc viditelné. Jinak je to natočené velmi dobře a opravdu velmi klasicky. Ještě analytická poznámka nakonec: Mezi první a druhou sérií došlo ke změně ve strukturování jednotlivých epizod, které byly původně dost kompaktní a zaměřené na jeden větší problém, zatímco ve druhé řadě seriál vždy sleduje několik paralelních linií, kdy navíc každá ještě obsahuje několik dílčích zvratů (ten jednotící problém jinak zůstává). (15.07.2014)

I když s politiky zásadně netančím, tak musím přiznat, že mě tato dánská jízda zcela pohltila. Doslova jsem se zažral do příběhů, které nám tvůrci tohoto seriálu připravili a taktéž jsem se mnoho dozvěděl, jak to v politce chodí. Společně s hlavní hrdinkou Birgitte Nyborgovou, která se náhle a nečekaně stala premiérkou procházíme útrapami a radostmi jejího politického i rodinného života a s přehledem se zavrtáváme občas i nechutnou sondou do zákulisí vnitřních bojů, kterými musela projít. Velké množství leváren, ústupků, pletichaření a zejména házení špíny na její osobu, ať už od politických rivalů, ale zejména od bulvárního tisku uvidíme v tomto seriálu, který je rozdělen do tří sérií a u kterého se člověk fakt nenudí. Vidíme zde dva pohledy na věc jeden je z politického vidění světa a ten druhý následuje ihned vzápětí z pohledu médií, kteří jsou schopni i ten nejmenší problém, který se třeba ani nezakládá na pravdě nafouknout do obřích rozměrů a ještě se tím záškodnicky bavit. Vidíme zde, jak bulvár dokáže zničit životy a ještě ani nepřiznat pochybení, natož se omluvit. Hlavní jsou totiž senzace a po nás, ať přijde potopa. A i když zastávám názor, že volič má být buďto levicový anebo pravicový a ne středový jako v tomto případě, tak mě přesto tento počin bavil a byl jsem trošku zklamán, že když se to zase rozjíždělo na plný pecky, tak to tvůrci ukončili, což byla celkem škoda. Můžeme zde vidět mnoho známých osobností dánského televizního světa, zejména bych připomenul skvělého Sørena Mallinga, který si zahrál šéfa televizního zpravodajství a taktéž ve třetí sérii hostoval méně slavný bratr Madsa Mikkelsena, Lars Mikkelsen, který si zde zahrál ekonoma nově vznikající strany. I když mně politika moc nezajímá a ta středová už vůbec, tak musím dát této záležitosti zasloužených 90%. (05.10.2021)

/Brigitte Niborgová má před sebou první velkou vládní výzvu na postu premiérky. Musí prosadit nový návrh státního rozpočtu. Jenže má koaličně k dispozici pouze těsnou většinu a dva z poslanců za Stranu práce odmítají její návrh podpořit./ XD))))))))))))))))))))))))))))))))) O tomhle se fakt točí seriály? A lidi na to koukají? A baví je to? Jako fakt? Časosběrný dokument rostoucího stromu je zábavnější. (01.10.2016)

Nejdůmyslnější tah věhlasného seriálu dánské veřejnoprávní televize spočívá v tom, že láká na nestranný pohled do zákulisí politiky a médií. Jenže ve skutečnosti neukazuje, jaká politika je, nýbrž jaká by měla být. Je pak na divácích samotných, aby si uvědomili kontrast politické linie i vystupování zdejší hrdinky vůči reálným politikům. Při tom ale scénáře nikdy nesklouznou k naivitě a naopak nechávají Birgitte Nyborgovou procházet zásadním obloukem z idealistky po nesmlouvavou političku zocelenou vládními tahanicemi i často donucenou ke kompromisům neslučitelným s jejím výchozím přesvědčením. Zatímco žánrový "House of Cards" staví na utvrzování předsudků o zlovolnosti a prohnilosti politiky, čímž divákům ospravedlňuje jejich distancovanost od politiky, v jádru bytostně politický "Borgen" popsaným kontrastem stimuluje nahlédnutí politické situace a motivuje k voličské aktivitě. Současně skrze jednotlivé politické problémy řešené v jednotlivých dílech, které jsou didakticky prezentovány z obou názorových stran, ukazuje divákům kontrast morálního i uváženého a zaslepeného postoje. Ve třetí sérii se vyprávění stejným principem zaměřuje na svět médií, konkrétně těch dle jejich stanov veřejnoprávních a výmluvně ukazuje mor současné vlády managerů, kteří vše posuzují absurdním měřítkem výkonnosti. Při tom všem seriál v základu staví na vtahujícím dramatu, díky čemuž pohltí i ty, kterým doposud byly politika či média zcela lhostejné. (10.06.2016)