Barbie

I´m Just Ken, reklama na depresivní Barbie nebo odkaz na Rockyho. Tyhle věci mě v tomhle přiblblém filmu potěšily. Určitě se sem skvěle hodí dokonalý Gosling v roli Kena. K poselství filmu se raději vyjadřovat nebudu. Děsí mě představa, že úspěch Barbie nám samozřejmě přihraje prequely, sequely, spin offy a kdoví co ještě ze světa Mattelu :( 40% (28.09.2023)

Že jde jedinečný a originální počin, bylo jasné už z traileru. Ale teprve ve filmu poznáte, že je to i velmi chytrá a dospělá satira. Děti většinu vtipů nepochopí a už teď lituji rodiče, jak budou muset odpovídat na otázky jako "Mamííí, a co je to ten partijarchát?". Vizuální nálož je to intenzivní (možná až moc, jsem rád, že to má pod dvě hodiny). Robbie a hlavně Gosling už jsou na role trochu staří (tak před 10 lety by to bylo ideální, ale to Gerwig s Baumbachem točili filmy se 100x menším rozpočtem).______Jsem rád, že jsem hned potom nešel na Oppenheimera, radši si po každém z těchto filmů nechte čas, aby se vám uležely v hlavě. (25.07.2023)

Odvážná a zároveň velmi bezpečná snaha o romantickou bláznivou komedie, která ve většině stopáže skvěle funguje. Tahle příjemná oddychovka se snaží o společenský i feministický přesah, ale pořád v rámci mantinelů velkého korporátu, což nikdy nemůže dopadnout tak, jak bychom si přáli. Ken za 100%, zbytek filmu 60%. (03.08.2023)

Cením nápad udělat film o figurce chytře, jenže mě to bavilo jen v částech, kde Will Ferrell komicky běhá a tak. Části o uvědomění žen a všechny ty kecy byly spíše únavné. Je to navíc zbytečně dlouhé a ke konci už jsem to moc nevnímal, i když třeba ty muzikálový čísla jsou dobrý. Každopádně, když moje neteř měla Barbie období a čuměli jsme na animovaný Barbie agentky atd. tak ty mi přišly lepší. Přijde mi bizarní, že tahle verze podle mě vůbec nemůže bavit děti. (15.12.2023)

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)