Ztracená brána

Strach je snáď najkonzistentnejší súčasný český režisér a scenárista. Vždy viete, čo od neho dostanete a je už len na vás, či ste ochotní to pozerať. V mnohom sa opakuje, ale zdá sa, že vo filmárčine je opakovanie matkou zručnosti. Kým u iných by som opakovanie označil za stratu invencie, u neho mi príde ako najväčšia devíza. Pokladám Stracha za veľmi dobrého autora českých TV filmov. A vôbec mi nevadí, že sú to "len" TV a nie kino filmy. (15.12.2015)

Skloubit detektivku a mysteriózní prvky je těžké, musí se to umět. Podle mého soudu je nejdůležitější umět správně odhadnout proporce. Buď mám mysteriózní látku, v níž je krimi zápletka jaksi vedlejší (skvělá Devátá brána a její knižní předloha), nebo mám detektivku, v níž jsou některé prvky rozvinuty do absurdna - vražda za pomoci hypnózy, uprchlý orangutan, skrytá nenávist či obludný zločin skrytý v minulosti atp., ale mají stále reálný základ. Obávám se, že díla J. Stracha tuto vyváženost postrádají. Nedávám to ani tak za vinu režisérovi, jako spíše autorovi scénáře, který by chtěl od všeho moc velký kus. Výsledkem je ale špatná detektivka s plochými postavami a až komicky působící mystikou. Jinými slovy: Mystika v detektivkách působí dobře pouze tehdy, je-li skrytá, nedořečená, podáváná rafinovaně v náznacích. To se v tomto TV filmu bohužel nepovedlo. (15.12.2015)

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)

Pokračování má vyšší rozpočet, je hezčí, odehrává se v Praze, prostředí pražského podzemí je atraktivní už od éry Záhady hlavolamu, ale... narozdíl od předchozího příběhu mi díly přišly roztahanější; dobře napsané postavy z minulého dílu někdo tentokrát odflákl a jsou míň sympatičtější - spíš se potácí v hranicích klišé (policajti chlastají, blbě řídí nebo nadávají, Trojan káže). Nejhorší je, že atmosféra se nijak nestupňuje. Všechno prostě plyne jakoby ve stejném tempu a pokud si dáte všechny tři díly za sebou, je to docela frajeřina ustát. Taky mi vadilo, že mě děj ničím nepřekvapil, leda v závěru. Postava Zábranského je navíc totální haluz a na konci jsem měl pocit, že mě někdo šeredně podvedl a prostě aby se to nějak uzavřelo, plácl tam tohle a odměnil Trojana za to, že je dobrý student. Uff. Prostě horší než minulá, celkem fajn zábava. (04.10.2012)

Režisér Jiří Strach to opět dokázal. Zase natočil další slušnou mysteriózní kriminálku se zajímavým příběhem, solidní atmosférou, dobrými hereckými výkony a podivným koncem. Bavil jsem se u toho asi stejně jako u Ďáblovy lsti, hlavní trio podalo zase dobré výkony, mrtvých tu bylo taky dost, možná bych ještě přitvrdil u některých mordů, aby jich polovina nebyla mimo záběr kamer. Na české poměry ale opět lehce nadprůměrná záležitost. Já byl spokojený. 60% (21.11.2020)