Ztracená brána

Ach jo, zase to kazí pointa...... (SPOILER) ......... Pár Zednářů odhalilo tajemství posmrtné brány, a proto musí zemřít. Podle všeho ale jen díky tomu, že ji otevřeli. Jeden by teda čekal, že když na to přišlo jen pár lidí (navíc akademiků), bude to tajemství zatraceně těžko odhalitelný a ona brána na nějakým hodně nepřístupným a zastrčeným místě. Jenže kdepak, ona je ve středu Prahy, na v podstatě komukoli přístupném místě. Strážce brány by tak měl pořád co dělat, páč by mu tam furt někdo lez a podzemí by už muselo být narvaný mrtvolama. Nebo Topferův žid, jenž má neskutečně hravou povahu a místo aby ve chvíli, kdy umírá, sdělil Trojanovi skutečné místo brány, raději mu dá zašifrovanou hádanku. A tak dál, koukám, že většinu z toho jste tu už stejně vypsali........ (KONEC SPOILERU) .........Pak jsou tady detaily z jiného soudku, jako Trojan, jehož postava, zdá se, ví naprosto všechno na světě (přesto dokáže svého vědátora hrát poutavě, což se dá brát za triumf herectví) a Dvořák, jenž zpochybňuje všechny vědátorovy důkazy, přestože cajty vždy navedou správným směrem. Nebo technické nedostatky, jako elektronické hodiny při prvním Dvořákově vstupu na Finanční ouřad, jež ukazují půl sedmé, kdežto při následné debatě je teprve půl druhé. Na druhou stranu potěší pár dobrých hlášek, které to celé potřebně koření, ačkoli třeba ta o vybírání stováka za každé sprosté slovo je vyždímána do nejsuššího sucha. Taky je mně naprosto jasný, že kdyby to natočili třeba Rumuni, určitě bych tomu nevěnoval tři a půl hodiny svého života. Takhle jsem na to koukal docela s chutí (konzistentně nepoutavější je druhý díl), teda až na tu pointu. Ach jo. 60 - 75%, pointa 0% (14.10.2012)

Strach je snáď najkonzistentnejší súčasný český režisér a scenárista. Vždy viete, čo od neho dostanete a je už len na vás, či ste ochotní to pozerať. V mnohom sa opakuje, ale zdá sa, že vo filmárčine je opakovanie matkou zručnosti. Kým u iných by som opakovanie označil za stratu invencie, u neho mi príde ako najväčšia devíza. Pokladám Stracha za veľmi dobrého autora českých TV filmov. A vôbec mi nevadí, že sú to "len" TV a nie kino filmy. (15.12.2015)

Jirko, ty vole, hravé a interesantní, mám to za sto.. Langdon Runa, moderní look, krása Stověžaté, religiózně-mysteriózní koktejl z šejkru Vašíčka a s vtipem napsané dialogy (Perníkářovo zúčtování s rejpavým Jandákem pobavilo). I přes některé logické nesrovnalosti a neuspokojivý konec je Strachův spíše "tajemný triptych s detektivními prvky" jako osvěžovač vzduchu na zaneřáděném nádražním WC a moc bych si přál, aby se jeho autor co nejdřív dostal za veřejno-právní rozsah své tvorby.. Pro zarputilé hledače symboliky mám látku ke zkoumání. Jména detektivů pozpátku, či přesmyčkou připomínají slova Aramis (mimo jiné biskup, vévoda z Alamedy a člen jezuitského řádu) a Amišové (křesťanská denominace v Sev.Americe). A především, achtung spoiler, jakpak se jmenoval Langmajer v Copak je to za vojáka? A co hlídal člověk tohoto jména 11 sezón za pražskou Spartu..? Našel jsem okraj myšlenky.. (25.09.2012)

Režisér Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. Začínám se na jeho nové počiny těšit. Tak ať mu to dlouho vydrží. Opět jsme se tu sešli se starou známou dvojicí policajtů, kterým není cizí láska k alkoholu. Nicméně se velmi dobře doplňují. Doufám, že se objeví i třeba v dalších příbězích s mysteriózní zápletkou. Je tu plno záhadných událostí, které by mohly posloužit jako ispirace ke kriminálním snímkům. Přesně takové příběhy mám ráda. (01.10.2012)

No teda, toť mysticko-záhadologický opus, který svou blbostí předčí i Dana Browna. Tak hauzírník se záhadologií a okultismem Vašíček uplacíroval opět své šlaky v naší veřejnoprávní TV a pan režisér se pokusil napravit si reputaci na poli, kde ztroskotal na Santiniho jazyku. Je to sice lepší, ale reparát se nezdařil. Když už pominu tu mystiku jak vystřiženou ze sobotní přílohy Mladé Fronty Heute, logické chyby a nepravděpodobnosti v ději, tak mne překvapují mdlé výkony zde vystupujícího herectva. Pokus obšlehnout Muldera a Scullyovou, tedy cool pár, kde by to jiskřilo intelektuálně a eroticky, nevyšel, a jeden se ptá, zda ta Aňa vůbec umí hrát. A obraz policejního sboru zde doráží ouplně blbej mladej policajt a šéf, jenž neustále řve svým mužným, leč z reklam a dokumentů zcela profláklým hlasem. K tomu to panoptikální žido-zednářské bratrstvo, před jehož rejdy je diváctvo nenápadně varováno, to už je spíš karikatura. Pak už nepřekvapí ani ten přiblblý konec, kde po poodhalení úžasného mystického tajemství má I. Trojan v tváři výraz mírně retadovaného dítěte, kterému se konečně podařilo zavázat si botku. Největším kladem jsou pak lokace, zvláště ty podzemní chodby, které by dělaly čest každým Stínadlům. (01.11.2012)