Hodinka

Chvála se ke mně hrnula ze všech stran, bylo jen otázkou času, kdy se k The Hour dostanu. Podívala jsem se na první serii a ... nic. Ano, příběh byl zajímavý, novinářské prostředí potěšilo a na pohled to bylo naprosto nádherné. Ale až s druhou serií jsem si mohla říct "There's the tingle...there's that tick!" A nebylo to jen příchodem Petera Capaldiho (jehož postavu jsem si zamilovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla na obrazovce). Najednou mi to celé připadalo bližší, dospělejší, drsnější, úžasné ... (07.02.2013)

Tak trochu nechápu, o co tu jde s těma "odpadama"?? (počátkem listopadu to tu má 48%) Jestli někdo nemá nervy na kvalitní zápletku, dialogy a herce, tak je mi ho mocně líto, když si k tomu přidáte světové události roku 1956, tak nemusíte být politolog či historik, aby vás to zaujalo, stačí nebýt ignorantskej nevzdělanej dement (ano, očividně jsem vytočená z těch nefér "odpadů" některých dementních uživatelů csfd). Ono kritizované pomalé tempo je alespoň v mém případě preferovanější než polopatický americký akčňák, kterému dochází dech po pár dílech, tady po pár dílech zjišťujete, že všechno mělo smysl a že ona zdlouhavá neakčnost vlastně byla dost akční, akorát že né polopaticky. Já si tohle zatim docela užívám jako každej jinej televizní klenot od BBC. Pro mě osobně jsou velikým plus herci, jelikož pro onu famózní trojku mám mimořádnou slabost. Jen tak dál. (02.11.2011)

Tvůrci The Hour se srovnání s Mad Men vyhýbají jako čert kříži. Oba seriály toho mají ale více společného než se na první pohled může zdát. Kromě podobného dobového (50. vs. 60. léta) a tématického (TV zpravodajství vs. marketing) zasazení sdílí i notnou dávku historického kontextu domácí a světové politiky. Dějepisná exkurze je v The Hour podstatně silnější a díky špionážní zápletce atraktivnější. To vše doprovázené línými jazzovými tóny buduje mimořádně povedenou neo-noir atmosféru, která chytne a nepustí. Tou hlavní podobností obou seriálů je však cílové publikum, jehož reprezentativním členem jste právě VY - tedy náročný divák s mimořádně vytříbeným vkusem. (Jinak by jste se o The Hour totiž nedozvěděli.) 100% hodnocení nebylo u mini-série nikdy tak jasnou volbou. (18.01.2012)

Vysoký stupeň profesionality je nezbytným prvkem pokroku. Skvělý příběh emancipace žurnalistiky, bojující svůj zápas proti vnějším tlakům, které se snaží kontrolovat obsah a směr zpravodajství. Ať se již jednalo u Suezskou krizi a loučení s iluzí velkého britského impéria nebo reflexi morálního a lidského úpadku londýnské společnosti. Navíc je mimořádné poučné sledovat, jakým způsobem se dělala žurnalistika v 50. letech minulého století, tj. práce s kamerou, příprava na vysílání nebo souboj s časovou prodlevou mezi skutečnou zprávou a jejím dodáním publiku (právě v kontrastu s online zprávami 21. století). V rámci žánru výjimečné dílo, které podtrhuje, proč Britové opět vládnou seriálovému světu. Kouzlo žurnalistiky je totiž v tom, že si uvědomíte, že v konečném důsledku jsou zprávy věrohodné pouze do té míry, do jaké jsou kompetentní lidé, kteří je připravují. 1. Série: 85%, 2. Série: 75%. Oblíbené postavy: Bel Rowley, Freddie Lyon. (10.11.2013)

Pozvolna stupňované špionážní retro drama, možná až příliš pozvolna. Našli by se cynici, kteří by tvrdili že se táhne jako sopel, a spousta scén je polovičatých, nebo zhola výplňkových. A nebyli by daleko od pravdy. Zápletka se uzluje jenom pomalu, a rozplétání trvá ještě delší dobu. S takovým hereckým obsazením a detailně vypiplanou výpravou by BBC mohla námět rozpracovat do podoby napínavého a dějem nahuštěného celovečerního filmu, na šest dílů seriálu ale scénář nestačí. Atmosféra je řídká, a vůbec se o ní nedá říct že je temná, nebo dokonce mrazivá. Poslední epizoda sérii částečně rehabilitovala. kdyby takhle vypadaly všechny, tak bych nepochyboval o plném počtu. (13.08.2013)