Čapkovy kapsy

Největší chybou bylo, že jsem si před zfilmovanými příběhy přečetla Čapkovu knížku "Povídky z jedné a druhé kapsy", a pak jsem jen sledovala, jak je daná povídka zpracovaná a jak moc se od psaného originálu liší. Ze zfilmovaných povídek mám dojem, že nevystihují hlavní myšlenku autora. Tvůrci si buďto něco do děje přidali, nebo tam neukázali co bylo podstatné, takže to vyznělo do ztracena. Jenže tady srovnávám knížku a film, což asi není úplně správně. (16.10.2011)

1. Básník - prostá povídečka o básnické imaginaci, převedena s elegancí do skvěle vypadající televizní miniatury. Skvělá atmosféra, výborní herci, do detailu dotažený celek. Z povídky mám dokonce pocit, že se režísérovi podařilo lépe postihnout podstatu básníkovy imaginace, než autorovi předlohy. (5/5) 2. Zmizení herce Bendy - povídka stojící na hereckém koncertu pánů Preisse - Töpfera - Štěpničky, která ale bohužel ztrácí body díky délce. Ale pořád vysoký nadprůměr (4/5), 3. Jasnovidec - skvělá dobová atmosféra (hudba, drbárna v holičství), stylotvorný prvek záběrů z nadhledu, pointa je celkem dovedně skrytá, ale to je jedině dobře (5/5) 4. Zločin na poště - po prvních třech interiérových záležitostech konečně povídka odehrávající se na čerstvém vzduchu. Zajímavý námět (přesně, čapkovsky propojující filozofii/morálku s lidským příběhem, ale bohužel zpracování trochu chybí jiskra (4/5) 5. O lyrickém zloději - jednoduchý groteskní pohled na novinářskou práci, aneb kam až lze zajít ve snaze dosáhnout uměleckého úspěchu (5/5), 6. Případy pana Janíka - Vtipně vypointovaná historka o nakladateli s pověstným "detektivním čichem", recyklující tři již jednou využité herce (Preiss, Navrátil, Myšička) a do klubu hereckých "stars" přidává milého staříka Arnošta Goldflama v titulní roli. 7. Závrať - asi nejfilmovější povídka (zatím), napětí bublající pod povrchem, dvě děsivě-komické tetičky a pointa, která Čapkovu předlohu posouvá poněkud jinam, do temnějších zákoutí lidské mysli - a je to jedině dobře (5/5), 8. Zločin v chalupě - temný příběh o morálce, vině, trestu, odpuštění, dilematech - perfektní atmosféra, otázky strašící v divákově hlavě, velice čapkovská óda na humanismus, ale nějak mi to do celého cyklu nesedělo (3,5/5), 9. Soud pana Havleny - nenáročná a zatraceně vtipná historka, jejíž absurdita vrcholí nečekaně v soudní síni (4/5), 10. Muž, který se nelíbil - chladná atmosféra, mírně paranoidní hrdina a Tomáš Tópfer vracející se do role četníka Arazíma. Něco tomu ale schází (4/5), 11. Ztracený dopis - povídka je to skvělá, ale filmově moc nefunguje, Hartl je sice dobrý herec, ale nějak mu to nevěřím (3/5), 12. Příběh sňatkového podvodníka - atmosféra amerických detektivek a tři skvělí herci - Marloweovský David Novotný, úžasně úlisný, ulíznutý Kryštof Hádek a hláškující Nárožný (5/5) (12.09.2011)

Čapkovy kapsy pokládám za malá díla, která vysoce převyšují jejich zařazení mezi detektivní povídky, či povídky s kriminální zápletkou. V každé z nich je ukrytá malá lidská pravda. V tomto, zatím posledním filmovém zpracování kapes se mi líbí všechny, i když některé jsou mému srdci přece jen bližší. Pokud by však produkci došly peníze a stihly by se natočit pouze povídky Zmizení herce Bendy a Zločin na poště, budu i tak navýsost spokojena. A kdyby peníze došly ještě dříve a zbylo by jen na Tὄpferův úžasný závěrečný výstup ve Zmizení, dám stejně pět hvězdiček a budu litovat, že není možné přidat šestou. (08.04.2013)

V zásadě lze souhlasit s tím, že Čapkovy kapsy představují výrazný nadprůměr hrané původní televizní tvorby České televize, jenže to je dáno nízkým průměrem vzhledem k záplavě šmíry, kterou naše milá veřejnoprávní televize produkuje. To hodnotné představuje samotná literární předloha Karla Čapka, která oprávněně zaujímala ve své době to nejpřednější postavení v naší literatuře. Doslova to dýchá člověčinou a příjemně se to čte i na to kouká. Na druhé straně je ze série znát, že se na ní podílelo více režisérů, protože kvalita režie ale např. i castingu je kolísavá. Některé díly se opravdu povedly a je z nich cítit prvorepubliková atmosféra i duch předlohy, jiné mi z různých důvodů nesedly a výsledek byl velmi průměrný. Navíc vzhledem ke zmíněné pověsti Karla Čapka už byly tyto povídky zpracovány v minulosti, některé i vícekrát a výsledek byl, pokud mě paměť neklame, zřetelně lepší. Snad nejlépe dopadla povídka Soud pana Havleny, kdy režisér dovedně využil dobového tisku už v titulcích a navíc si vybral opravdu dobré herecké obsazení. Naproti tomu třeba v Příběhu sňatkového podvodníka mně vyloženě neseděl Radek Holub v titulní roli. Něco tak slizkého by přece nemohlo mít v tomhle řemesle úspěch. Nebo byla situace žen v době první republiky opravdu zoufalá... Celkový dojem: 65 %. (04.10.2011)

Myslím, že by pan Karel Čapek z těchto adaptací velkou radost neměl. Většina herců nepodává oslnivé výkony; ovšem to, co tentokrát předvádí Jan Hrušínský v povídce Jasnovidec, je přinejmenším podivné... Ono se řekne "rázovitá figurka"; existují však určité meze civilního hereckého projevu, jež by (imho) měly býti vytčeny snahou nevynikat na úkor vyznění díla jako takového. Celkový dojem (i přes výše uvedené): Unylé; nikoliv vyloženě urážlivé (ani vůči Karlu Čapkovi, ani vůči divákovi). Zhlédnouti znovu netoužím. (06.09.2011)