Čapkovy kapsy

TV/// 4.Zločin na poště: Moje první setkání s tímto povídkovým seriálem. Příjemně napsaný scénář, kvalitně zahrané a celkem jsem byl zvědav jak to dopadne. V hlavní roli Oldřich Navrátil.(7/10) 5.Soud pana Havleny: Vtipné i když obsahově ne tak zajímavé jako předešlí díl. Potěší Luba Skořepová, Josef Somr a Jan Skopeček. Radost je vidět pohromadě. Krom toho potěší orchestrem nahraná hudba a prostřihy s dobovými záběry. (7/10) 7.Závrať: Tentokrát na vážnější notu. Potěší účast Jany Pidrmanové, které jsem v této povídce fandil. Jen jsem až moc dlouho čekal na to jak to dopadne. Slabší hudba.(5/10) 8.Příběh sňatkového podvodníka: Obsáhlé obsazení a kvalitně zahrané. Přesto příběh, který už jsem několikrát viděl a ničím novým mě nepřekvapil. (6/10) 9.O lyrickém zloději: Přesto že tam hraje Ondřej Vetchý a Matouš Ruml, tak i přes to mě to moc neoslovilo a ani nebavilo. (4/10) 10.Ztracený dopis: A pokračujeme v sestupné tendenci. Ničím moc zajímavá povídka (až na závěrečné rozuzlení) s Janem Hartlem v hlavní roli, kterého moc nevyhledávám. Přitom režie za to nemůže. Vinu bych přičítal předloze. (3/10) 11.Případy pana Janíka: Na jednoho člověka trošku až moc náhod, nemyslíte? Ale beru to s úměvem, protože tato přínoda pobavila a hlavní role panu hercovi příjemně sedla. K dobru přičtěme i rozličné prostředí. (6/10)/// Celkem ?/// (09.10.2011)

Když budu hodnotit všechny díly, tak mi vychází průměr. Zpočátku mě povídky celkem nudily, byly takové plytké (asi první tři). Poté jsem viděla takové, u kterých jsem s napětím očekávala, jak to tedy dopadne. Myslím, že víc bylo nezábavných dílů, než těch lepších. Ale celkově si myslím, že všechny díly byly dobře, příjemně natočené a samozřejmě dobře zahrané. (10.10.2012)

Povedený projekt, ve kterém dostali začínající režiséři možnost natočit krátké příběhy, které mají hlavu i patu. Čapkovy předlohy jsou čtenářsky (a teď i divácky) vděčné, herecké obsazení provtřídní, některé filmečky trochu lepší (čtyři hvězdičky), jiné slabší (pod tři žádný nešel). Jenže je to dáno spíš potenciálem samotného příběhu. Všech dvanáct epizod vypadá, téměř jakoby je natočil jediný tvůrce. Možná je to dobré pro seriál, nikoli však pro český film (70%). (25.09.2011)

Nelze jednoznačně říci, že by beletrie Karla Čapka byla neprůhledná, příliš komplikovaná a proto obtížně přístupná. A přece se u značné části dobové kritiky až příliš setkávala s nesnázemi srovnatelnými s jen málokterými díly jiných významných meziválečných prozaiků. Nejde ani tak o to, že ji nezřídka odmítala, ale hlavně, že přitom docházelo k nedorozuměním, k nepochopení smyslu textů. Svéráznou kapitolu ve vztahu kritiky k Čapkovým pracím tvoří ohlas dvou knih drobných novinářských žánrů, Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy, vydaných krátce za sebou v roce 1929. Odmítla je kulturní levice i pravice, ale i v Lidových novinách, kde Čapek pracoval a své povídky převážně uveřejňoval, nevyvolalo jejich knižní vydání mimořádné nadšení. Za léta své existence ovšem obě knihy zaznamenaly řadu nových vydání, prošly několika společenskými změnami, získaly si nové čtenáře, kteří v nich nalézají zalíbení. Proč tomu tak je? Především také proto, že jedním z osobitých rysů povídek není samotné rozluštění záhady prostřednictvím gradace děje až k finálnímu odhalení. Do dějové osnovy detektivního příběhu vnáší autor něco žánrově zcela neorganického, zdánlivě i zcela vedlejšího, co se nakonec ukáže jako hlavní, protože způsobuje, že rámec detektivky dostává novou noetickou náplň a nabývá rysů filozofické povídky. Nic na tom nemění, že tato filozofičnost má nezřídka zábavný, takřka anekdotický charakter. S bravurou koncipované mikropříběhy mladých tvůrců, kteří svým přístupem vnášejí do stojatých veřejnoprávních vod svěží vítr, nepostrádají nic z toho, co je pro Čapka typické: vtip, nadhled, ironii, atmosféru doby a především nádherně modelované dialogy, které i po vlastních scénáristických úpravách netahají za uši. Přidáme-li obsazení naší současnou hereckou špičkou (výborné vícekreace Töpfera a Preisse, Hrušínský, Hartl, Štěpnička, Navrátil, Konvalinková, Vetchý, Holub, Javorský, z mladých je to především Martin Myšička, David Švehlík a David Novotný, vyloženě pozitivní je shledání s Heřmánkem, Satoranským nebo Víznerem, jež vídáme jen zřídka), pak je laťka nastavena velmi vysoko. Pod průhlednou, široce přístupnou a veskrze humornou maskou obou KAPES se skrývá nevšední významové bohatství. O tom ostatně svědčí nezvykle pestré spektrum protikladných názorů soudobé kritiky, která zaskočena Čapkovým jakoby odlišným intelektem, nedokázala zaujmout stanovisko, jež za ně mezitím převzala čtenářská obec. Ta totiž velice brzy pochopila, jakou řečí k nim Karel Čapek promlouvá. (10.09.2011)

Bylo zajímavé srovnávat různorodý přístup režisérů. Ano někdy je tempo pomalejší, ale jde o třicátá léta minulého století. Vyhovovala mě brilantní čeština i herecké výkony. V ,,Případech pana Janíka”, byl pan Goldflam roztomile slušný a vyložený Čapkovský ,,hrdina“ v hodně vláčném tempu.Hodnotím Kapsy jako celek. 5* protože Čapka není nikdy dost. (07.12.2011)