Režie:
Jan Chramosta, Jan Těšitel, Vojtěch Moravec, Martin Kopp, Slobodanka Radun, Daniel Maráky (více)Kamera:
Karel Fairaisl, Petr Koblovský, Vojtěch Vančura, Braňo Pažitka, Martin Šec, Jan Cabalka (více)Hrají:
Ondřej Pšenička, Oldřich Vízner, Karel Heřmánek, Jiří Strach, Tomáš Töpfer, Johanna Tesařová, František Němec, Václav Postránecký, Viktor Preiss, Naďa Konvalinková, Kateřina Burianová (více)Epizody(12)
-
Básník (E01)
-
Zmizení herce Bendy (E02)
-
Jasnovidec (E03)
-
Zločin na poště (E04)
-
Soud pana Havleny (E05)
-
Muž, který se nelíbil (E06)
-
Závrať (E07)
-
Příběh sňatkového podvodníka (E08)
-
O lyrickém zloději (E09)
-
Ztracený dopis (E10)
-
Případy pana Janíka (E11)
-
Zločin v chalupě (E12)
Obsahy(1)
Pod názvem Čapkovy kapsy se skrývá projekt České televize, v rámci kterého mladí a talentovaní režiséři točí klasické povídky zkušených scenáristů, například Ivana Klímy či Václava a Věry Šaškových. Každý z příběhů připomene velké autorské i myšlenkové mistrovství Karla Čapka. Zajímavé pro diváky jistě bude srovnání s předešlými televizními verzemi povídek, které vznikly ještě v době Československé televize. Autoři Čapkových kapes nechtějí s předlohami příliš experimentovat, mnohem důležitější je pro ně „vdechnout život“ klasice. (Česká televize)
(více)Recenze (74)
Bylo zajímavé srovnávat různorodý přístup režisérů. Ano někdy je tempo pomalejší, ale jde o třicátá léta minulého století. Vyhovovala mě brilantní čeština i herecké výkony. V ,,Případech pana Janíka”, byl pan Goldflam roztomile slušný a vyložený Čapkovský ,,hrdina“ v hodně vláčném tempu.Hodnotím Kapsy jako celek. 5* protože Čapka není nikdy dost. ()
V zásadě lze souhlasit s tím, že Čapkovy kapsy představují výrazný nadprůměr hrané původní televizní tvorby České televize, jenže to je dáno nízkým průměrem vzhledem k záplavě šmíry, kterou naše milá veřejnoprávní televize produkuje. To hodnotné představuje samotná literární předloha Karla Čapka, která oprávněně zaujímala ve své době to nejpřednější postavení v naší literatuře. Doslova to dýchá člověčinou a příjemně se to čte i na to kouká. Na druhé straně je ze série znát, že se na ní podílelo více režisérů, protože kvalita režie ale např. i castingu je kolísavá. Některé díly se opravdu povedly a je z nich cítit prvorepubliková atmosféra i duch předlohy, jiné mi z různých důvodů nesedly a výsledek byl velmi průměrný. Navíc vzhledem ke zmíněné pověsti Karla Čapka už byly tyto povídky zpracovány v minulosti, některé i vícekrát a výsledek byl, pokud mě paměť neklame, zřetelně lepší. Snad nejlépe dopadla povídka Soud pana Havleny, kdy režisér dovedně využil dobového tisku už v titulcích a navíc si vybral opravdu dobré herecké obsazení. Naproti tomu třeba v Příběhu sňatkového podvodníka mně vyloženě neseděl Radek Holub v titulní roli. Něco tak slizkého by přece nemohlo mít v tomhle řemesle úspěch. Nebo byla situace žen v době první republiky opravdu zoufalá... Celkový dojem: 65 %. ()
Vždy jsem nějakým způsobem tíhla k tvorbě bratří Čapků. Samotného Karla Čapka mám ale ovšem raději a jeho tvorbu jsem si už jako (dejme tomu) dítě oblíbila. Dát do kupy takovýto seriál je dle mého soudu umění. S takovou předlohou se pracuje určitě mnohem obtížněji, než s obyčejným scénářem. Na první pohled v příbězích vítězí pravda, láska a spravedlnost - a to je podle mě okouzlující. Krom hereckých výkonů mě okouzlila forma zpracování a na seriál jsem se nemohla vynadívat. ()
12/12 Jest to blaho, pošušňání, to se nedá svítit. Počínaje rokem 1947 se filmaři a televizní pracovníci pravidelně vracejí k Čapkovým povídkám z jedné a druhé kapsy a hledají v nich inspiraci tu pro filmy, tu pro krimi seriály, tu pro retro miniatury. Ale vždycky s láskou a umírněnou pietou. Tento nejnovější seriál se nebojí opětovných adaptací známých textů a zároveň poprvé vytváří takto výrazný celek. Kažká povídka má svůj styl, zajímavé herecké obsazení, rekonstruuje dnes už neexistující místa a celkově patří k těm počinům ČT, na které by se nemělo zapomínat. ()
Myslím, že by pan Karel Čapek z těchto adaptací velkou radost neměl. Většina herců nepodává oslnivé výkony; ovšem to, co tentokrát předvádí Jan Hrušínský v povídce Jasnovidec, je přinejmenším podivné... Ono se řekne "rázovitá figurka"; existují však určité meze civilního hereckého projevu, jež by (imho) měly býti vytčeny snahou nevynikat na úkor vyznění díla jako takového. Celkový dojem (i přes výše uvedené): Unylé; nikoliv vyloženě urážlivé (ani vůči Karlu Čapkovi, ani vůči divákovi). Zhlédnouti znovu netoužím. ()
Galerie (136)
Photo © Česká televize / Jana Vargová
Reklama