Kuře na švestkách

Chicken with Plums je útlá grafická novela od Marjane Satrapi - autorky slávneho autobiografického komiksu Persepolis, na ktorom sa podieľala aj ako spolurežisérka. O tomto filme sa dá hovoriť v mnohom len v superlatívoch. Priznám sa, že moje hodnotenie je trocha skreslené lebo som veľkým fanúšikom predlohy a emócie, ktoré vo mne film vyvolal boli veľmi silné. Film strieda rôzne žánrové aj formálne postupy - máme tu animovaný film, hraný film, komédiu, americký sitcom, drámu aj film romantický. Každá zložka je vyvážená. Nepôsobia rušivo, skôr ešte viacej umocňuje výpovednú hodnotu filmu. Retrospektívy, točenie pred zeleným plátnom, alebo pred maketami , využívanie druhých a tretích plánov, rozostrená kamera a mnohé ďalšie sú dôkazom zručných rozprávačov, ktorý na pozadí pekného príbehu, vytvorili formálnou stránkou emotívnejší druhý plán. Moja veľká poklona patrí hlavne Mathieu Amalricovi, ktorý podal nádherný výkon ako hlavná postava Nasser Ali. Film, ktorý rozhodne chcem vo svojej filmotéke a ku ktorému sa chcem vracať, pretože zmiesiť drobné životné pravdy, obaliť ich melanchóliou a nezabudnúť pri tom, že je svet farebný a veselý je veľkou raritou. A Azrael ako anjel smrti je potom len krásnym doplnením pôvodného aj toho filmového príbehu. Najlepší francúzsky film minulého roku. (22.04.2012)

Vizuální pecka. A protože dnes ve vyprodaném Artu nedokázali rozlišit mezi pojmy hlasitý a uřvaný, tak vlastně i zvuková. Kamera a stylizace mi trochu připomněla Moulin Rouge, a to je pojem a vzor mnohého. Legrační příběh houslového virtuóza Aliho a jeho chuti umřít, protože už ho to tu nebaví, je pohádkou pro dospělé, parodující leccos, nejhmotněji pak americký burger život ("Novinky" každou chvíli informují o ženě či dívce, která porodila nevědouc, že je v neradostném očekávání). Hraní si s časovou osou kupodivu fungovalo a nikdo nebyl zmatený, ve které době a který osud je zrovna vyprávěn. Festival francouzských filmů 2012, Brno, Art. (25.11.2012)

Podobne ako v Persepolise tvorcovia nakláňajú tragický príbeh pomocou umeleckého spracovania do roviny, kde z hry svetiel , tieňov a štylizácie rôznych odbočiek vzniká film napriek svojmu smutnému obsahu veľmi zábavný, éterický a odtieňovo (náladovo) bohatší. Práca s náladovými skupenstvami je neodolateľná. V Persepolise hrala prvú gitaru komiksovo-punková drzosť, v Poulet aux prunes hrá prvé husle artová rozprávkovosť s patetickosťou, miernou zasnenosťou. Hudba je život. (18.02.2013)

Už se opakuju, ale Francouzi ví, jak na mě. Francouzská groteska se tu mísí s těžkým existenciálním dramatem tak lehce, že vám ani nepřijde, jak vlastně strašně vážný film jste sledovali. Začátek je zvláštní, typicky francouzský, ale přibližně od poloviny přejde celý snímek do trochu jiné roviny a ten závěr mi naprosto vzal dech. Po celou dobu krajně nesympatický hlavní hrdina dostane během posledních několika minut všechny divákovy sympatie. Víc už neřeknu, to musíte vidět - i kdyby se Vám příběh zdál "divně francouzský", ty kostýmy, barvy a kulisy rozhodně taky stojí za to. Je dis bravo! C'est pitoresque et magnifique... et trés jolie. 90% (04.05.2013)

Možné spoilery! Francouzské filmy mají vždycky něco do sebe. Tento zaujal už svým úvodem. Líbilo se mi, že hned na začátku jsme věděli, že hlavní postava zemře. Kdyby to začalo bez toho pohřbu, hrozí, že si to v průběhu umírání rozmyslí a nakonec to bude mít happyend, ale ne, na začátku máme pohřeb a tam ten film musí dojít. Ač hlavní hrdina umírá po dobu 8 dnů, zdá se to být jako hodně smutný námět, tak je zde řada veselých scének jako parodie americké rodinky, Sókrates při své závěrečné řeči, kdy si ten klučina prdne "La vie...prd" - citát, co by se jistě zapsal do dějin. Anděl Araziel byl vcelku milý a vtipný chlápek na to, že byl poslem smrti. A hlavně jak mu zářily jen ty oči a zuby. A příběh, co vyprávěl o Ashourim se mi líbil aneb "Dnes jsem vás měl v Indii předat do spárů smrti a včera jsem vás náhodou potkal na tržnici v Jeruzalémě. Říkal jsem si, jak asi stihnete za jeden den tak dlouhou cestu. - Tak je to." Nejen samotný příběh, ale i to jak byl do filmu zakomponován co se týče estetické stránky a provedení. Vůbec jako většina příběhů, které byly úplně jinak prezentovány i co se kamery a barevnosti týče. A vůbec posledních 5 minut byl asi jeden z nejzajímavějších, dojímavých závěrů, co jsem viděla ačkoliv byl úplně němý. Měla jsem vcelku dilema, zda dát jen 3* nebo 4*, nakonec jsem se rozhodla pro zajímavost snímku a jeho estetické provedení pro 4*. (03.03.2013)