Kuře na švestkách

Já bych málem sežral plátno, nebo si k němu přilepil nadobro oči, jak to bylo skvělý! Marjane Satrapi, miluju tě, bez keců! Je vidět, že film natáčela výtvarnice. Jako kdybyste přenesli kresbu Satrapi na plátno, ale úplně jinak, než tomu bylo v Persepoli. Kuře na švestkách předčilo debutovou Persepolis! Vzhledem k tomu, že mě knižní předloha Kuřete moc nebrala, film mě dostal. Dokonalá barevnost, bohatější příběh, větší zdůraznění důležitých momentů, větší emocionální zážitek. Jestli jsem v knize cítil k Násirovi Alimu odpor, jelikož si žil jen pro hudbu a ignoroval reálný svět, ve filmu jsem s ním spíš (sou)cítil. Cigaretový kouř, který asi pluje kolem Satrapi pořád, dosáhl v hraném filmu dokonalosti. Kvůli kuřákům z tohohle filmu bych snad začal kouřit. Satrapi je osobnost, o tom se nedá pochybovat, navíc dokáže točit filmy, které se dotýkají i lidí, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí než ona sama (možná je to díky jejímu pařížskému životu), ale koneckonců láska je univerzální pojem (a o ni jde ve snímku především), takže ten film musí pochopit Íránec i Evropan. Jen mě trochu mrzelo, že perský tar se zaměnil za housle. Ztratilo to trochu na orientálním kouzlu, i když před islámskou revolucí byl Írán prakticky evropský. Nad snímkem jsem přemýšlel i cestou tramvají domů, není to film na jedno zhlédnutí a adios. Film mi byl asi i sympatický tím, že já jsem taky nikdy nemohl vystát žádnou matikářku....podobně jako Násir Ali. (29.11.2012)

Jestli chcete zažít mixáž rúzných žánrů, krásných barev, různě se prolínajícího snění, reality, vzpomínek a vynikajícího Mathieua Amatrice v roli umírajícího houslisty Nassera Aliho, tak je pro vás Kuře na švestkách tím pravým filmem. I když se píše, že je to rodinný film, nejsem si zcela jistá, jestli takhle poeticky pojatý film by byl pro děti pochopitelný. Ale co na mě celou dobu dýchalo zcela jasně, byl fakt, že tvůrci se do tohoto náročného projektu položili celým srdcem a co já osobně chválím je i skvělé zakončení. 75% (09.11.2012)

Až opět někde zaslechnu něco o přeslazenosti americké filmové produkce, Kuře na švestkách bude můj triumfální protiargument. Persepolis byla příjemná sebereflexivní střízlivá odysea dospívajícího děvčete. Nerozumím tedy, proč příběh Nassera musí být vlastně tak nesnesitelně! poetizující, sentimentální, šestákovou romancí zahuštěná omáčka. Při sledování jsem se nemohl zbavit pocitu, že scénář psal Paul Coelho, který si zapomněl vzít antidepresiva. (09.02.2015)

Musím ocenit skvělý a originální nápad. Vlastně hned od začátku mě film okamžitě vtáhl do svého světa a vyprávěl mi svůj život. Život je to smutný, místy ale veselý. Mathieu Amalric už mě několikrát překvapil, ale mám takové tušení, že po shlédnutí tohoto filmu jsem si ho umístil do své soukromé francouzské síně slávy. Jeho role byla naprosto úžasná, fantastická, zábavná a hlavně...zajímavá. Stejně tak jako celý film. Samotný závěr mi pro změnu představil největší svinstvo života jako takového. Stačí moment, sekunda, setina...a celý svět se otočí o třista šedesát stupňů. Krásný film, možná trošku náročný, ale svým krásným a přirozeně lidským vyprávěním zapamatování hodný. (05.07.2013)

Vizuální pecka. A protože dnes ve vyprodaném Artu nedokázali rozlišit mezi pojmy hlasitý a uřvaný, tak vlastně i zvuková. Kamera a stylizace mi trochu připomněla Moulin Rouge, a to je pojem a vzor mnohého. Legrační příběh houslového virtuóza Aliho a jeho chuti umřít, protože už ho to tu nebaví, je pohádkou pro dospělé, parodující leccos, nejhmotněji pak americký burger život ("Novinky" každou chvíli informují o ženě či dívce, která porodila nevědouc, že je v neradostném očekávání). Hraní si s časovou osou kupodivu fungovalo a nikdo nebyl zmatený, ve které době a který osud je zrovna vyprávěn. Festival francouzských filmů 2012, Brno, Art. (25.11.2012)