Kuře na švestkách

Pitoreskní orientální pohádka o podivínském houslistovi postupně se měnící v regulérní melodrama. Právě zástupný symbol houslí a umné převedění animační zkratky do hraného filmu však vytváří zcela originální pohled na velký příběh lásky, který sice nešetří sentimentem, ale právě řadou zcizujících prvků, výraznou nedoslovností a uměním evokace vytváří pocit, že na straně diváka vzniká upřímná emoce. Stylově snímek pak vytváří silně kolážovitou formu poměrně blízkou dílu Jaca von Dormaela, naštěstí bez vnější efektnosti a s minimem nekoherentních výstřelků (agresivní humor v pádu amerického sitcomu), atmosféra a emoce si tak udržuje jistou homogennost. Pro předvánoční melancholickou náladu je Kuře na švestkách jako stvořené, stačí jen přijmout fakt, že se nesnaží o nic víc než okouzlit a dojmout. V tomto ohledu mu je skutečně málo co vytknout. (30.11.2012)

,,ŽIVOT JE POVZDECH A TEN POVZDECH MUSÍME ZACHYTIT....“ /// Inteligentní, bystrý, duchaplný a zoufale melancholický houslový virtuos zjistí, že nemá šanci sehnat nové dobré housle a rozhodne se umřít. Naštěstí se mu to po osmi dnech podaří ..... vypravěčská poetika, nešťastná láska, originální výtvarná stránka a spousta melancholie. Moc mě to nebere. Rozumím tomu, líbí se mi i ta poetika s černohumorným podkladem, ale (podle mě) to má včetně toho tempa příběhu blíž k Artu než ke mě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej grafickej román od Marjane Satrapi číst nebudu. 2.) Věřím, že skrze umění dokážu porozumět životu. 3.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.06.2012)

Golshifteh Farahani má neskutečněj úsměv. To je ale asi tak všechno, co si z Kuřete na švestkách do budoucna zapamatuju, jinak bylo vesměs o ničem a všechno podstatné by se s klidem vešlo do půlhodinové metráže. První třetina filmu nudila komplet. Švestky se prostě hoděj spíš ke zvěřině, říkám to furt. (08.02.2014)

Už to začína byť vážne. Dva dni po sebe dva filmy, pri sledovaní ktorých začínam pochybovať nielen o ich tvorcoch, o ich nadšených obdivovateľoch, ale pomaly aj o sebe. Napriek mimoriadnemu duševnému úsiliu sa mi nepodarilo objaviť nič, čo by stálo za usídlenie sa v mojej pamäti. Dúfam, že filmy, ktoré uvidím v ďalšom období neprehĺbia túto moju divácku depresiu. (18.05.2024)

Film ovlažený dávkou Murphyho zákonov s nápaditou réžiou , podobnej Jeanovi Pierrovi Jeunetovi. Humorne smutný , alebo smutne humorný , v každom smere civilný a dramatický. Jediná výraznejšia chyba bola niekedy až príliš precitlivená kamera - čo ma však prekvapilo, pretože pri Mr. Nobody bola rukou Christopha Beaucarna dokonalá. Inak ma to oslovilo . (01.09.2013)