Mr. Morgans letzte Liebe

Jako geront-příznivec musím říct, že Michael Caine je noblesní dědula k zulíbání, a i přes to, co ztratil, chtěla bych mít jeho chuť do života, až budu mít ruce plné stařeckých skvrn a zakulatí se mi oční víčka... Jinak škoda, že snímek ve své druhé polovině jako by už nevěděl co říct a sklouzával k větší a větší falši tak, že Pauline začala být až nepříjemná a situace kolem ní a Morganova syna vyumělkovaná... Krom Cainova výkonu mě pak okouzlila pouze dobrá práce s atmosférou, zejména u scény s otevíráním okna - jako osvobozujícím gestem, zbavujícím zármutku, a potom rozhodně francouzské interiéry. Stáří - a s ním spojené osamění - by zasloužilo rozhodně mnohem lepší agitku. (14.07.2014)

Prudce nadhodnocená, nechutně natahovaná sračka plná klišé, z které ukapává sentiment přesně v množství uspokojujícím nerealitní romantiky milující unylou a ukydanou nudu. Po té, co se naivní mladá žena s jeptišským syndromem vetře dědulovi do života, se půlku filmu děsíte, aby se na ni dědek nezačal sápat. Umělecky založený filmový kritik samozřejmě může oponovat, že vášeň starce rozplápolaná mládím je pro film téma jako dělané. Kdo někdy zažil vilného starce v akci, bude se mnou souhlasit, že na tyto detaily žádná divačka nedůchodového věku není zvědavá ani zbla, pokud se ovšem silně neudeřila do hlavy. V druhé půlce bohužel pochopíte, že sexuální návrhy dědka bylo to jediné, co ještě film mohlo trochu rozproudit. Místo toho na scénu vstupuje dědkova rodinka (Dejna Skalyjová štěkne ve své nejzbytečnější roli nesympatické píči) a dalších x nekonečných minut sledujete jejich prázdné tlachy. Romanticky založený filmový kritik vysvětlí, jak mu napjaté vztahy rvaly srdce a jejich vývoj ho obohatil o hluboká životní moudra. Rodinné drama nabíralo obrátky a vyvrcholilo ( bože chraň!!) dvouminutovou hádkou v restauraci. No určitě vám to vžene slzy do očí, pokud jste do té doby neusnuli. Já jsem to sledovala též s velkým napětím. Opravdu mě zajímalo, jestli se v té píčovině urodí byť jediný moment, díky kterému bych mohla v bolestech porodit aslespoň hvězdu. Neurodil. (15.01.2014)

Myšlienka filmu je pekná a tiež ide o slušne predostretý problém medzi otcom a synom. Avšak vmiešavanie sa do toho zo strany Pauline mi prišlo miestami až moc vtieravé. Ja by som ju poslal do hája. Tiež nedokázala dodržať slovo, ktoré dala starému pánovi. Pre mňa to nebola sympatická postava, no Clémence Poésy ju hrala bravúrne. Tiež je tu dosť zbytočných a šedivých dialógov, ktoré keď si nevypočujete o nič neprídete. Priemer. 60/100 (12.08.2020)

Podzimní sonáta o rodiči a dětech. Překvapuje mne, jak neživotně Poslední láska navzdory účasti charismatického Michaela Cainea působí. Jde z ní podobný akademický chlad jako z Hanekeho Lásky. Důvodem zvláštní mrtvolnosti není vycházkové tempo vyprávění (výsledek kombinace delších záběrů, náladově i vizuálně splývajících scén a odmítnutí prudkých pohybů kamery), ale vyabstrahovaná skutečnost, se kterou vyprávění pracuje. Film se zajímá výhradně o takové jevy, které nenarušují jeho melancholický tón a prohlubují motiv pozdního přehodnocování životních hodnot. Nad detaily každodenní existence se Poslední láska snaží povznést (oproti neorealistickému Umbertovi D., který na nich byl založen), vinou čehož ztrácí kontakt s realitou. Pro režisérku, která snímek věnovala svému otci, možná šlo o užitečnou autoterapii a způsob, jak vyjádřit své prozření, pro mě to byly dvě hodiny předvídatelných vztahových experimentů. Konec vzhledem k rozšíření vyprávění o novou postavu zavětříte mnohem dřív, než se k němu obě dějové linie začnou sbíhat. Namísto toho, aby o podzimu života vypověděla bez předsudků a přehánění, jak nejspíš zamýšlela, dělá z něj Sandra Nettelbeck strohým stylem vyprávění období, kterému úplně chybí šťáva. 65% (17.07.2022)

"Giraudoux prohlásil, že ti dokáže chybět jediná bytost a to i přesto, že tě obklopují desítky jiných. Pak ti okolí slouží jen jako komparz. Je tu jen od toho odvézt tvou pozornost na chvíli jinam. Jen tě rozptylují. A tak hledáš zapomnění v samotě. Ale teprve díky té opravdu uvadáš." Film křehký jako vzhled Clémence Poésy. Ale tak jako odejde vzhled s věkem, odejde i křehkost a poutavost tohohle filmu s příchodem Morganovo dětí na scénu. Poklidné tempo, slušné výkony, soundtrack za zvuků klavíru, ale po kolikáté už? Filmem mě dovedla ke konci víceméně právě jen a jen roztomilá Clémence, všechno okolo tu bylo jen proto, aby to mou pozornost odvedlo na chvíli jinam. Neodvedlo. 50% (22.04.2015)