Mr. Morgans letzte Liebe

Podzimní sonáta o rodiči a dětech. Překvapuje mne, jak neživotně Poslední láska navzdory účasti charismatického Michaela Cainea působí. Jde z ní podobný akademický chlad jako z Hanekeho Lásky. Důvodem zvláštní mrtvolnosti není vycházkové tempo vyprávění (výsledek kombinace delších záběrů, náladově i vizuálně splývajících scén a odmítnutí prudkých pohybů kamery), ale vyabstrahovaná skutečnost, se kterou vyprávění pracuje. Film se zajímá výhradně o takové jevy, které nenarušují jeho melancholický tón a prohlubují motiv pozdního přehodnocování životních hodnot. Nad detaily každodenní existence se Poslední láska snaží povznést (oproti neorealistickému Umbertovi D., který na nich byl založen), vinou čehož ztrácí kontakt s realitou. Pro režisérku, která snímek věnovala svému otci, možná šlo o užitečnou autoterapii a způsob, jak vyjádřit své prozření, pro mě to byly dvě hodiny předvídatelných vztahových experimentů. Konec vzhledem k rozšíření vyprávění o novou postavu zavětříte mnohem dřív, než se k němu obě dějové linie začnou sbíhat. Namísto toho, aby o podzimu života vypověděla bez předsudků a přehánění, jak nejspíš zamýšlela, dělá z něj Sandra Nettelbeck strohým stylem vyprávění období, kterému úplně chybí šťáva. 65% (17.07.2022)

Jako geront-příznivec musím říct, že Michael Caine je noblesní dědula k zulíbání, a i přes to, co ztratil, chtěla bych mít jeho chuť do života, až budu mít ruce plné stařeckých skvrn a zakulatí se mi oční víčka... Jinak škoda, že snímek ve své druhé polovině jako by už nevěděl co říct a sklouzával k větší a větší falši tak, že Pauline začala být až nepříjemná a situace kolem ní a Morganova syna vyumělkovaná... Krom Cainova výkonu mě pak okouzlila pouze dobrá práce s atmosférou, zejména u scény s otevíráním okna - jako osvobozujícím gestem, zbavujícím zármutku, a potom rozhodně francouzské interiéry. Stáří - a s ním spojené osamění - by zasloužilo rozhodně mnohem lepší agitku. (14.07.2014)

Tak těmto filmům já říkám, že jsou snové, protože je vám s nimi nádherně. A tak jako mnohdy i v těch našich snech si podvědomě uvědomujeme, že tohle přece není možné a občas by jste něco vypustili a nebo změnili, tak přesně to jsem cítila s Matthewem a Pauline. Přesto jsem nebyla celou dobu k probuzení, protože jako celek na mě Last love působil moc příjemně a dojemně. V hudební škole jsem se přistihla, že moje nohy stepují v rytmu hudby a vzápětí jsem se zamýšlela nad nesmyslným nedorozuměním mezi otcem a synem, kde mezi oběma proplouvala ta milá víla Pauline se svým prostým a upřímným postojem k životu, potažmo k oběma mužům. Michael Caine byl bezesporu výborný v roli stárnoucího vdovce a určitě měl velký podíl na mém dojmu z celého filmu. Mám takové filmy ráda, kde mě zaujme příběh jako takový a ty mouchy v tom jinak krásném snu klidně ponechám. K tomu ještě Hans Zimmer.....díky..... (02.01.2014)

Takové pomalé, velmi velmi pomalé vyprávění o ztrátě smyslu života a jeho nečekaném znovunalezení před jeho sklonkem. A také vyřízení restů. Nebylo to špatné, Michael zahrál dobře, Clémence také zahrála dobře, dobře to i vypadalo, nicméně to bylo poněkud uspávací. Byly by to celkem pěkné ***, což by byla poklona. Jenže tři hvězdy to nebudou, protože film má jednu skutečně velkou chybu a problém: MÁ DVĚ HODINY! Tohle autoři těžce přestřelili, protože už v 50% jsem čekal, že to bude končit. I hodina a půl pomalého vyprávění by byla až až. (08.03.2014)

Plně souhlasím s emmou 53, bylo to moc hezké.O životě, ztrátě blízkého člověka, stárnutí, stesku, ale i drobných radostech.O tom, když děti jsou v Americe a vy v Paříži.O tom, že můžete ve svém životě potkat paprsek, kterým se stala Pauline. A o tom to všechno je....nádherná Paříž s překrásným bytem. Skvělé herectví všech a hezká hudba k tomu, co si přát víc. (14.02.2014)