Pravidla mlčení

Nemám rád kebyzovanie, no pre teraz si ho neodpustím. Film sa radšej mal volať "Pravidlá premlčania" a venovať sa otázke, či čin spáchány v dávnej minulosti je potrebné stále po rokoch trestať väzením. Najmä v protiklade s preukázateľne sporiadaným životom páchateľa. Aký je po takto strávených rokoch vlastne výchovný motív trestu? U ľudí, ktorí zločin spáchali v puberte a neskôr žili čosi celkom iné? Redford namiesto toho ponúka príbeh pobehujúceho starca. Prekvapuje pritom iných dôchodcov. Všetko exkumpáni z protivojnovej grupy, neváhajúcej v mene mieru kedysi dávno aj prepadávať banky a klásť bomby. Za pätami má otravne drzého pisálka a všetko monitorujúcu FBI. Všetko v mene zistenia, či starček kedysi kdesi bol alebo nebol. V hre je pokračovanie jeho hrania sa s dcérou. Plusom je pár výpovedí bývalých členiek radikálnej grupy o neúnosnej mocenskej politike kapitalizmu, neštítiacej sa vrážd a zločinov. Čiže dôvodov, prečo rovnaké prekračovanie zákonov zo strany odporcov moci je z ich pohľadu oprávnené. (09.12.2013)

Spracovanie prepojenia bývalých aj stále aktívnych členov SDS a Weather Underground má niečo do seba, mohlo byť ale značne viac času venované ich politike a zdôvodňovaniu ich činov, miesto psychického vydierania okolo vzťahu s dcéruškou. Praktiky FBI a hlavne novinára sú realisticky nepríjemné – otravovať životy ľudí, ktorí o ničom nevedia, alebo ktorí po takom čase dávno zabudli a majú vlastné rodiny a iné starosti. Celý čas som čakal, že sa z toho vykluje nejaká primeraná konšpirácia, alebo aspoň niečo nečakané, no vlastne ide iba o ďalší americký gýč – puto otca s dcéruškou prerazí aj cez tie najzarytejšie revolucionárske srdiečka zlých teroristov a spravodlivosť zvíťazí. (08.10.2013)

Pořád to ten Redford umí. Dokáže vyprávět příběh člověka, který ve snaze očistit své jméno kráčí proti proudu času a hledá svou starou partu radikálů, konkrétně svojí bývalou. Nejde ani o to, jak to vlastně dopadne, jako o tu cestu samotnou. Ta je zajímavá, setkání s lidmi po třiceti letech, jejich životní obraty a to, kde jednotlivě skončili, přestože všichni stáli na stejné startovní čáře. Jak se vzpomínky derou na povrch a věci dávno zapadlé do prachu ožívají. Stáří přináší i tuto změnu a o tom nám chtěl pan režisér mimo jiné také povyprávět. No a taky je to taková trochu novinářská kriminálka. Konec byla na mne příliš moralitka, takže 70% (07.01.2014)

Everyone has ghosts of past. ~ //Spoilery// Pokud bych si měl vybrat mezi starými bardy Eastwoodem a Redfordem, volil bych bez přemýšlení Redforda. Velmi pomalu a pozvolna rozplétaný příběh radikalizovaných mírových bojovníků za svobodu a změnu myšlení hybatelů světem, kterým se jednou podělanou nedomyšlenou akcí obrátí vše naruby a po 30 let se skrývají před světem kryti cizími životy. Domino začíná ve chvíli, kdy jeden článek řetězu nechce načínat 31. rok stejného "svobodného" života a strhává malou lavinu, postupně stravující i ty, kteří by rádi prožili život v systému, proti kterému bojovaly, ale který je pohltil. Jenže kdo vám uvěří, že vy, ač člen hnutí, jste v oné osudné chvíli nefigurovali? Ten, kdo figuroval. ~ Nevím, kdy konkrétně bylo scénářem zamýšleno prokecnutí pointy, mě pomalu docvakávala až od chvíle setkání reportéra s dcerkou v baru a informace o jejím adoptování. Jasné, čí je, bylo z následného rozhovoru při doprovodu do školy a potom už jen následovalo dovysvětlení v chajdě. Překvapují mě některé komentáře, já se vůbec nenudil a nepřišlo mi, že by zde bylo pro nudu i místo. Samozřejmě pokud někdo čekal akční thriller v čele se 76 letým Redfordem mohl být pomalým tempem vyprávění spánkově překvapen. Nic to ale nemění na faktu, že jsem odcházel z kina mile překvapen, čekajíc mnohem horší zážitek, vzhledem k aktuálním 58%. Samozřejmě hlavním překvapením budiž fakt, že herci před kamerou nemládnou, Robert nám znatelně zestárl, Susan taky, ale Nick mě až šokoval. Stanley překvapil, Anny tu bylo málo :), Terrence naštěstí taky a také byl tohle snad první film, ve kterém mě nevadila přítomnost Shia. Jednoduše spokojenost. (22.04.2013)

Taková ta lehce špionážní klasika, která toho zase tak moc komentovat nechce. Redfordovi vrásky mu ubraly na vytrvalosti, ale přidali na režisérském umu. Škoda jen, že lépe nevyužívá radikální pozadí k troše toho politikaření, ale pouze jako katalyzátor rodinné šlamastiky. Když se ale Shia baví s Redfordem je to fajn. (17.07.2016)