Na dřeň

Vizuálně nesmírně působivý snímek, který více než na evropskou jinakost sází na provařené hollywoodské finty (vedení příběhu, absence "artových" scén, morální ponaučení na konec apod.). Až na několik emocionálně působivých scén je však výsledek patřičně nevyrovnaný a tápající ve sdělení, čemuž hlavně neprospívá uspěchaný závěr. Přesto je Audiardův důraz na syrovou realitu kombinovanou zesílenými audiovizuálními prvky velmi osvěžující. P.S. Na Marion Cotillard bych se vydržel dívat i další hodinu. (15.03.2013)

Film z kategórie morské prasa. Ani morské, ani prasa. Dlhé, nudné, nedramatické, neromantické. Slovami totálne priblblého a nesymaptického Aliho, bolo mi to fuk, absolútne. Ani príbeh Stephanie to nezachránil, keďže jej postava bola ako celý film. Jediné, čo som všetkým želal, aby šli spoločne nakŕmiť (sebou) tie kosatky, ktoré boli najvýraznejšie a najsympatickejšie z celého 120 minútového potácania sa medzi začiatko a koncom. 5/10 (19.01.2014)

Nakouknutí na odvrácenou stranu Francie - tedy na samotnou spodinu národa. Příběh pojednává o dvou lidech, kteří kdyby měli Facebook, tak jsou spolu v něčem, co se označuje jako "komplikovaný vztah". Pán je tak trošku retard a kurevník a slečna se živí trápením kosatek a po zásluze ji to stojí nožky. Člověk tak dostane příležitost nakouknout, co by to tak obnášelo, kdyby o nějakou tu končetinu nedopatřením přišel. Poučné věci já hodnotím vždycky kladně. Pro natáčení bylo vybráno moc pěkné prostředí. Ústřední postavy nebyly nějak úžasné, ale účelu posloužily. Snímek popisuje vztah mezi ústředními protagonisty klasickou funkcí sinus. Když už se pán konečně vzchopí a začne vést plnohodnotný život, tak stačí chvilička nepozornosti, osud dost razantně zakročí a průběh funkce začne klesat. Teď narážím na nejemotivnější scénku s rozbíjením ledu. A když se hlouběji zamyslím, tak zde právě veškeré emoce končí. Film byl zbytečně dlouhý a několikrát jsem stihl u sledování trpět nudou. Zřejmě spíše ženská záležitost. Za mě lepší 2 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (03.06.2016)

Hovězí romance o holce bez nohou a chlapovi, co má těžkej problém s agresivitou. Audiard natočil uměřeně něco, co z podstaty absolutně uměřený není... a ono to prostě funguje. Nohy pryč, vymlácený zuby, zlomený kosti a někde mezi tím tak trochu rezaví láska. Býčí šíje a naprosto anti-romantický Schoenaerts opět boží koktejl z něhy, agrese a bolesti, Marion je nadpozemsky dekadentní děvče s pokérovaným pahýlem. Romantika, jak se patří. Fakt dobrý. (27.03.2013)

I já vydal jsem se na největší trhák v současné nabídce kin. V ohromném sále Anděla se topili čtyři diváci, z nichž jeden v půlce zašel za plátno a už se nevrátil. Nevím, jestli tam hledal Marion, ale pokud ji našel, tak mu to ze srdce přeju. Byla totiž jasnou jedničkou týmu, který si naordinoval prazvláštní taktiku. Já se bál, že to bude zas ten typ filmu, který je lepší pustit si v MP trojce, protože stejně dobrou polovičku pro slzy nevidíte. No a teď si připadám jako uječená pubertální kravka, která se vzteká, že místo iPodu dostala tablet. Těch emocí tam totiž mohlo být mnohem víc, co mohlo; víc jich tam být přímo mělo! Takhle je to sice hezká psychologická sonda do vztahů lidí s různě pocuchaným osudem, ale co se mi film snažil dát bych nacpal do igelitky. A to je málo. Škoda. (07.04.2013)