Radostná událost

Doporučuji : Absolutní povinnost pro všechny budoucí mladé maminky .. přesněji: pro ty mladé ženy, které mají cit, určitou přirozenou inteligenci a jasné plány do života - uvidí co je čeká milého a jak to všechno proběhne, uvidí změny, které je čekají .... Pozor, pro blbky s dutou hlavou, které k těhotenství přišly sjeté, či ´jen´ nalité, na diskošce to opravdu není .. nepochopí to, nic moc jim to nedá ... (09.01.2015)

V 49. minúte, ked' malú ukľudní ťukaním na klávesnicu a zazvoní jej telefén, som si nechtiac všimol chlapíka v okne naproti, tiež telefonujúceho. Boha, ja som stopercentne presvedčený, že to bol ktosi zo štábu! Matka tiež nemala chybu. A vôbec, niektoré momenty boli tak parádne, až som sa stal skoro gayom! ''Lajk'' ak mám pravdu! (15.07.2012)

tenhle film jsem viděla už v dřívější době a tady jsem na něj dnes narazila.A i po tak dlouhé době ve mně zanechal pocit příjemně strávených chvil .Příběh dvou lidí kteří splodili potomka a ona není schopná se s tím faktem smířit cítí se být unavená,nic nestíhá- zatímco otec vše i práci zvládá s trpělivostí a bravurním klidem (17.09.2019)

Rozhodně bych tento snímek neoznačila za "komedii", spíše za reálný náhled do života mladého páru, který se rozhodne mít dítě. Mladá dvojice, která, jak tu už zaznělo, není moc okoukaná působí realistickým dojmem a jejich "vášeň" mezi nimi přímo "vylézá" z filmu, je hlavním tahounem celého filmu. Pokud se na film bude dívat nějaká žena, která buď má své dítě, tak se nejspíše v mnoha scénách pozná a pokud se bude na film dívat žena, která dítě nemá, ještě to nejspíše na několik let odloží :) Film nemá být podle mého názoru určitým odstrašujícím příkladem, ale znázorněním reality, která není ve filmu zas až tak přitažená za vlasy. Nejedná se o "americký" film, tudíž zde není přemíra přeslazených scén, ale život se vším všudy :) (02.06.2012)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)