Válečná generace

No, nestačím se divit !! Další podivný, leč poměrně očekávaný hype, na něž poslední dobou narážím stále častěji, který se mi nezdá až tak kontroverzní, jak by se třeba z typických reakcí diváků z Polska dalo očekávat, jako spíš scenáristicky velmi naivní a nesympaticky mechanický.. Válečná generace dost často při akčních scénách naznačuje, že mají tvůrci v čele s režisérem Philippem Kadelbachem značně nakoukaného Vojína Ryana či Bratrstvo neohrožených, o opravdu velmi kvalitním řemesle rovněž nemůže být ani sporu, stejně jako o skutečnosti, jak velká svině může být selektivní paměť.. (31.10.2015)

Čo sa týka mojej maličkosti, najlepší vojnový film z obdobia 2. sv. vojny aký som kedy videl. Aké príznačné, že sa to podarilo práve Nemcom. Film má všetky pozitíva, ktoré ponúkajú všetky kvalitné vojnové filmy, avšak ponúka toho omnoho viac. Nikde inde nenájdete takú komplexnosť a ucelený obraz všetkého čo so sebou prináša vojna. Od postupnej, geniálne opísanej strate ideálov, krutosti, bolesti, smútku až po brilantne rozpracovanú psychológiu hlavných postáv, ich vyrovnávaním sa s udalosťami, sami so sebou až po konečnú zmenu ich charakterov. Takto s človekom dokáže zamávať iba realita vojny a v snímku sú všetky tieto aspekty rozpracované absolútne s precíznou dokonalosťou. Možno by som vytkol prehnanú nenávisť Poliakov k Židom, ale to je v tom mori pozitív a celkového geniálneho výsledného dojmu iba nepodstatná hlúposť. Za mňa 300% :). (04.01.2015)

Velice efektní seriál, žádné filmové veledílo, ale dobře poučené na amerikánských válečných filmech (Bratrstvo neohrožených bylo zde pěkně v bojových scénách exploatováno), takže někdy to sklouzává k vypravěčským klišé, někdy lze s úspěchem odhadovat pokračování děje, někdy je děj postrkován nepravděpodobnými náhodami, ale ta vizuální stránka leccos překryje. Ďábel je ukryt jinde. Není to ale připomenutí toho, že Židy Němcům nadšeně pomáhali likvidovat pomocníci z řad Ukrajinců, ani připomenutí polského antisemitismu ani scény znásilňování německých zdravotních sester rudoarmějci, to jsou známé skutečnosti. Zarazí to, jak hlavní němečtí hrdinové jsou málo zasaženi nacismem, jako by jim nevymývali mozky v HJ a BDM, jako by se náhle vynořili v tom roce 1941, prošli běžnou měšťanskou výchovou a náhle se dostali na frontu mezi nácky. Přitom to nejsou nějaci disidenti, ale představitelé běžné německé populace, která byla v reálu ideologicky pěkně zmasírovaná. Nepochybně i mezi Němci byli jedinci, kteří odmítli pachat zvěrstva či udávat, ale zde je těch dobrých německých skutků nakumulováno příliš mnoho na příliš malé ploše, takže našinci to začne připomínat ty srandovní dederónské seriály, kde se Německo jen hemžilo protinacistickými odbojáři. (28.04.2013)

Pro zemi, která byla ve válce agresorem a nota bene tu válku i prohrála, je choulostivější se s podobným tématem vypořádat, zvlášť když je na krku obvinění z genecidy a slušná várka válečných zločinů. Německá televize se pokusila s kostlivci ve skříni vypořádat ambiciózní minisérií. Nejlepší a v podstatě jediná rozumná cesta, jak se s bolestnou minulostí vypořádat, je prezentovat vítězství Spojenců nikoliv jako porážku Německa, nýbrž jako porážku fašismu a osvobození země od nacistické diktatury. Viděl jsem už dost německých filmů, kde se to jen hemžilo antifašisty, kteří neměli na práci nic jiného než zachraňovat Židy před transporty a pomáhat odbojářům, kde si člověk jen říkal, odkud se ten režim vzal a jak mohl fungovat, když evidentně neměl žádné stoupence. Nemyslím si ale, že jde o tento případ. Můžu sice Našim matkám, našim otcům vytknout řadu drobností, ale když si spočítám všechna pro a proti, jde podle mého soudu o zatím nejlepší německou práci na dané téma, minimálně v seriálu pro široké vrstvy diváků. Samozřejmě indoktrinace nacismem byla díky dlouhodobému působení Hitlerjugend na mladé vojáky větší než seriál předjímá, ale to podstatné sděluje přesvědčivě. Kdyby se každý národ vyrovnával s běsy minulosti aspoň takhle, můžeme si v mnoha ohledech oddechnout. Příběhy pětice seriálových kamarádů pomáhaly v Německu těm, kteří 2. světovou válku osobně nezažili - a těch je v dnešním Německu konec konců drtivá většina - vytvořit si názor na nejtemnější období svých moderních dějin a z postav podobným těm ze seriálů učinit vzor a součást poválečné demokratické a antinacistické identity. Na čistých 5* to sice nevidím např. proto, že tam absentuje německá herecká extraliga (tím ale rozhodně neříkám, že by herecké výkony byly špatné), nebo proto, že scénárista, jak už to u podobných rozsáhlejších děl bývá, někdy ujede. Např. to, jakým způsobem se scénárista vypořádal s koncem Friedhelmovy válečné databáze, vypadá určitě strašně hezky a pateticky ve scénáři, ale v praxi to odporuje duchu postavy a realitě posledních válečných dní říše. Daleko praktičtější a pravděpodobnější by byla kulka do zad při pokusu o přechod do zajetí. Na druhou stranu, ten nedokonalý seriál je mi tak sympatický, že asi zamhouřím oko. Každopádně podle mého soudu jeho kvality výrazně převyšují populární německý snímek Stalingrad. Celkový dojem: 85 %. (06.06.2014)

Tak som ten miniseriál poctivo dopozeral a vytvoril som si k nemu inertný vzťah. Očakával som, ako v poslednej dobe od viacerých nemeckých filmov, sebareflexiu a úprimné vyrovnávanie sa s minulosťou. U diela ktoré časovo pokrýva druhú svetovú vojnu som predpokladal, že bude mať mozaikovitú skladbu. Sebareflexie som sa nedočkal a nemecký pohľad na vojnové udalosti mi pripadal príliš úhybný. Zvýrazňovanie ukrajinského fašizmu a poľského antisemitizmu Nemcami mi pripadá absurdné a zbabelé. Mozaikovitej skladby príbehu som sa síce dočkal, ale správne zložené čriepky vytvoria presný obraz. Čriepky v tomto miniseriáli vyzerali ako náhodne rozsypané. Nie je to síce dielo na odsúdenie, ale stotožnenie sa s 90% hodnotením nemôže odo mňa čakať nikto. (24.09.2016)